Zapomenutí

Syrové, depresivní… Buñuel překvapivě natočil v podstatě normální realistický film se skvělou kamerou. Možná až moc realistický. Pro někoho, kdo si Buñuela spojuje se zábavnými surrealistickými hříčkami, to musí být velké překvapení. Na tomhle dílu je ale i tak znát autorův rukopis. Krátká surrealistická snová pasáž a kamera jsou nezaměnitelné. Zapomenutí disponují silným příběhem, kde občas člověk lituje i toho největšího hajzla, když líčí jak vyrůstal. V životě také není nic čenobílé. Matka nesnáší nesnáší svého syna, malého kluka, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, a pak se diví, co z něj vyrostlo, když i četník na policejní stanici pro něj má víc pochopení než ona. Kdo by něco takového neznal z vlastního okolí. Stačí kouknout na matky, řvoucí na své malé caparty, o které se nechtějí starat. Co z nich s takovou výchovou může vyrůst jiného než povaleči, kriminálníci a hajzlové? Obzvlášť když je doba zlá a lidé si stěží vydělají na jídlo. V tomhle prostředí se poctiví lidé stávají ohroženým druhem. Co se stane, když se někdo chce polepšit? (29.12.2008)

Velmi syrové sociální drama a obvinění rodičů, kteří svým dětem nevěnují dostatečnou pozornost z periférie Mexico City, kde děti a mladiství uvízli v začarovaném kruhu zločinu, ze kterého je těžké se vymanit pryč. Režisér diváky vůbec nešetří a naservíroval hodně hustý vývar beznaděje a zoufalství, kde jen velice těžké narazit na postavu s pozitivními vlastnostmi. Nesmírně se mi film líbil. Viděl jsem ho 73 let po jeho natočení a troufám si říct, že nezestárl. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných jen podtrhly naprosto silnou atmosféru. Kdo má rád happyendy, ten by se měl filmu velkým obloukem vyhnout. [83 %] (10.12.2023)

Celým beznadějným naladěním, kdy se všechno dobré ukáže být špatným a všechno špatné může být leda horším, jsou Zapomenutí ještě méně radostnou podívanou než snímky neorealistické nebo Truffautova obžaloba hlouposti (některých) dospělých Nikdo mě nemá rád. Jedinou potěchu skýtá zapomenutým uzmutí potěchy druhých: trápení beznohého nebo radost z ukradeného žvance. Dickensovsky prostý příběh je obohacen propojením s podvědomím hlavního hrdiny. Zvláštní postavení zaujímá jeho surrealistický sen, spojující přítomnost s minulostí a budoucností a navíc umožňující freudovskou interpretaci s flákotou masa coby symbolem potlačeného chtíče: jídlo a sex, co taky jiného, když máte hlad a jste chudí. Nechybí ani zárodky Buñuelova oblíbeného rýpání do církve. Starý slepý mrzák během zajišťování dveří dřevěnou závorou připomíná ukřižovaného, přičemž těsně předtím obtěžoval nezletilou dívku a těsně potom si jde „užít“ cinkot vyžebraných peněz. Většina těch nejhorších prohřešků se pro změnu odvíjí v popředí rozestavených moderních budov. K jejich dokončení jakoby scházelo lidské poznání elementárních pravd o mravním životě. Teprve po překonání duchovních strastí mohou začít řešit materiální záležitosti. 90% Zajímavé komentáře: jojinecko, ScarPoul (18.12.2009)

Ako najlepšie ukázať život miliónov chudobných detí, keď nie prostredníctvom života jednotlivca? A kde inde, keď nie v najväčšom meste na svete, plného obrovských sociálnych kontrastov a paradoxov? Materinská láska, domov, jedlo, vzdelanie, to sú veci o pár kilometrov, respektíve o pár ulíc ďalej absolútne samozrejmé, v živote malého Pedra, žijúceho niekde na chudobnom predmestí ale ťažko vybojovateľné. Buňuelovi sa podarilo vykresliť drsné prostredie mexickej štvrte na základe silného scenára a postáv, ktoré chytia diváka hneď od začiatku, aby sa tak mohol neskôr nepekne, ale férovo, čiže realisticky, zahrávať s jeho emóciami. Nikto nie je bez viny, avšak všetci sú obeťami prostredia, do ktorého sa narodili. Buňuel chovanie postáv lacno neospravedlňuje, na to je príliš inteligentný. Čo sa s tým všetkým dá robiť, na to dodnes žiaden politik odpoveď ani riešenie nenašiel a tak jedinou relevantnou možnosťou je o tom nakrúcať filmy. Môžeme to považovať za výkrik do tmy, ale aspoň trhá bubienky našich uší. (11.04.2013)

Luis Buñuel bol ozaj režisérskym majstrom a dokazoval to každým svojim filmom. V tomto nastavil nemilosrdné zrkadlo svetu rodičov, ktorí sa nemožu alebo nevedia postarať o svoje deti. Z tých vyrastajú krutí delikventi, ktorí sa neštítia ničoho. Snímok sa stal nadčasovým, o čom svedčí súčasná narastajúca chudoba a nárast kriminality mladistvých... (07.10.2013)