Sám proti všem

Působivé nahlédnutí do duše bývalého řezníka. Philippe Nahon staví svůj herecký projev na kamenné tváři a apatickém chování. Jeho znechucení se spolu se stopáží stupňuje a vystupňuje. Strach z bídy, odpor k celé škále věcí a lidí, otázka morálky, vztah k dceři a profláknuté hledání smyslu života, tím vším se hrdina zabývá ve svých myšlenkách. Oněch 30 vteřin k opuštění projekce nabízí Noe v situaci, kdy lze očekávat záběry, které nebudou ladit oku diváka. Přesto bych rád věděl, kolik z nich zauvažuje nad tím, že projekci opravdu opustí? Občasný detailní záběr na hrdinovo oko následující těsně po něčem nechutném dle mě pak dokresluje, co chtěl Noe říct. Viděno krátce po Hanekeho Funny Games, ve kterém autor brnkal na podobnou strunu. Režisérova mystifikace (kterou zmiňuje dwi) mě dosti nahlodala - znechucení tím, co se na plátně děje, vystřídal příjemnější pocit, že se vlastně nic nestalo. Ale opravdu se nestalo? (10.05.2008)

V první řadě jsem se bál, že nám Noé naservíruje po tom všem dojemný konec, ale nebyl by to on aby další scénou vše navrátil do zajetých kolejí. Jinak je to film o frustraci z celého života jedné postavy, do které se parádně vžil Philippe Nahon a hlavně scény kdy je nazlobený opravdu stojí za to. Velmi zajímavý i dokonce občas vtipně filosofující je vnitřní hlas hlavní postavy. K tomu všemu pár Gasparových vychytávek z toho dělají parádní film. (14.08.2012)

Jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků vůbec a zcela jistě nejintenzivnější Noé. Zvrácený byl OK, ale kromě těch dvou šokujících scén nic hlubšího nenabídl, Enter the Void bylo vizuálně přenádherné a celkově strašně pohlcující, nicméně v rámci Noého tvorby u mě Seul contre tous vítězí. Málokterý film mě dokáže zarazit do sedačky takovým způsobem a málokterý film ve mně vzbuzuje takové nechutenství k hlavní postavě (snesu opravdu hodně, ale zcela bez obalu říkám, že při jednom vnitřním monologu jsem neměl daleko k tomu, abych se poblil). Hlavní otázkou zůstává, jak moc je hlavní antihrdina „nenormální“ a odtržený od reality „slušných lidí“, protože i když nerad mluvím za někoho jiného, nemohu se zbavit pocitu, že takovéto peprné vnitřní monology vede čas od času snad každý člověk. Je tu pár extrémů, které (naštěstí!) vybočují z čehokoliv, co lze považovat za normální a lidské (odpřísáhnu teď na číkoli smrt, že bych svoji vlastní dceru nikdy neojel) plus mě tento film přesvědčil, že i francouzština může znít opravdu odporně (jakkoli jsem si doteď myslel, že je to čistý a nádherný jazyk). Jsem fascinován tou intenzitou, explicitou a tím, že si Noé nebere ani ty nejmenší servítky. Zážitek to byl ale znechucující a bolestivý. (09.11.2013)

Silný príbeh pre silné žaludky. Hlavná mužská postava mala zmysluplné myšlienky či o samovražde, sexe, ženách, ale aj o smrti. Cítiť tu iróniu a čierny humor. Forma natočenia, s tým divným pohybom kamery a do toho silné zvuky, tak to ma veľmi iritovalo a toho tu bolo plný kotol. S tých jeho myšlienok mi už drbalo, silno psychologicko depresná dráma, že vás nič dobré v živote nečaká. Remeselne je to dobré zvládnuté, ale celú dobu sa pozerať na frustrovaného idiotka, má moc nebavilo. (23.09.2015)

Hm, to byla teda dobrá hovadina. Celé je to o tom, jak nějaký magor pochoduje ulicemi, v myšlenkách neustále nadává na život a celý svět, který upřímně nenávidí a motá se kolem lidí, co jsou stejně nesympatický jako on. Celé to je totálně nihilistická úvaha nad světem, ve kterém žijeme a sice v něm sice sem tam padne zajímavá nebo pravdivá myšlenka, jenže se to celé tak topí v moři nihilismu, že to nakonec vyzní jenom jako výkřiky do prázdna. A v určité chvíli toho už je prostě tak moc, že mi to i místy přišlo směšné. Ale nebojte se, čeká nás tu happy end. Krásný incestní happy end, který nám ukáže jedinou radost v řezníkově životě. Byť je to po filmařské stránce povedené, po všech ostatních bohužel ne. Když všechny postavy nenávidíte, jak s nimi pak můžete soucítit? A ani nevím, jestli to náhodou nebyl záměr... A k myšlenkovému obsahu už jsem se vyjádřil dostatečně. Noého uznávám, bohužel to s ním mám jak na houpačce - něco se mi od něj líbí (Vejdi do prádzna (byť částečně), Climax) a něco absolutně ne (Sám proti všem, Zvrácený), tohle se bohužel řadí do té druhé kategorie. Depresivní to je, ale taky strašně otravné a až samoúčelné. 2* (02.01.2020)