Final Fantasy: Esencia života

Pokud bych měl hodnotit pouze děj, tak by to vyšlo stěží na 3 hvězdičky. Ale ta animace, ta naprosto geniální animace, která se opravdu VELMI blíží skutečné realitě, ta tenhle film povyšuje trochu výše. Jako v jistém slova smyslu "průkopnický" film to Final Fantasy určitě nemá lehké a měli bychom k němu i z toho důvodu být trochu shovívavější. Vzpomeňte na 1. díl Jurského parku. (03.02.2003)

Final Fantasy môže stavať jedine na grafike. Všetky pokusy o emócie či príbeh u diváka pôsobia rovnako ako u hentaiporne. Kuknúť, začudovať sa na pošahanosti šikmookých, možno nejaký úškrn a [Delete] ! Nevravím, že na svete neexistujú jedinci ukájajúci sa na podobných štýloch, no u mňa niečo podobné nemá šancu kým nepoužívam pri projekcii klávesy "W S A D". Ďalšie potvrdenie pravidla, že film a gamesa stimuluje v stejnom človeku rôznu časť mozgu. A miešaním či kopčením vznikne len bezduchá zlátanina. (22.05.2012)

Cože tak málo, jedině 5* vždyť to byl přece "první hraný film bez herců" což na tom, že má stupidní příběh, vždyť to přece není všechno, no dobře tak né 5* ale jen 4. Níž už ale nejdu. On děj taky není všechno třeby IMAXY taky zádný děj nemají, hmm, tohle je ale něco jiného stupidní děj je horší než žádny takže musím dát jen 3*, chtěl bych víc to mi věřte, tak aspoň píšu tenhle komentář. (Aki je kočka) lol (15.06.2005)

Samozrejme hlavni klad filmu je animace, pochybuju, ze by se nekdo na film sel divat kuli necemu jinymu, protoze animace je fakt spickova, ale obcas je videt, ze je rozdil mezi hlavnima postavama a vedlejsima, s nekterejma si tvurci tak nevyhrali. Ale krome animace tu je i celkem slusnej pribeh, kterej je sice misty trochu prehnanej, ale rozhodne to neni nejaka slatanina. Je tu spousta akce, film neni prehnane dlouhej a hezky odsejpa, takze 4*. (06.01.2007)

Když jsem na tenhle kousek šel jednoho podzimního dne roku 2001 s kamarády ze zvukové katedry na první odpolední představení do kina Kotva, poetika herní série Final Fantasy mi nebyla neznámá, leč potvrdilo se mi, co jsem tak trochu čekal: Ta rozmlžená mytologie a příběhová logika funguje skvěle v počítačové hře, ale na plátně je to horší, a vítězství v boji o náhradu živých herců jedničkami a nulami taky muselo být odloženo na neurčito. Důvod, proč na onen den do smrti nezapomenu, je jinde: když jsme z kina vyšli, viděli jsme ve všech restauracích rozrušené lidi s pohledy přilepenými k televizním obrazovkám, na kterých běžely pořád dokola záběry letadla narážejícího do jakéhosi mrakodrapu. Chvíli jsem nevěděl, jestli jsem v tom kině neusnul nebo jestli jsem se nezbláznil. Psalo se 11. září a svět se na pár okamžiků otočil vzhůru nohama – já například jsem ten večer proti všem předpokladům už nedošel dál než do sousedního (v těch dobách proslulého a pořád narvaného) baru Limonádový Joe, kde jsem s tenorsaxofonem na krku a s pianistou a zpěvačkou, které jsem nikdy předtím ani potom nepotkal, neuměle spoluvytvářel atmosféru náhle navlas podobnou atmosféře filmů z válečného zázemí. Tu třetí hvězdičku za to ovšem tomuhle podprůměrnému bijáku dát nemůžu. (29.10.2012)