I Wanna Dance with Somebody

I Wanna Dance with Somebody možná v režii Kasi Lemmons není tak výraznou audiovizuální podívanou jako Bohemian Rhapsody, Rocketman či Elvis, svůj účel ovšem zvládá naplnit. Velmi slušná pocta jednomu z největších hlasů své generace, který dost možná zvládne zasáhnout i toho, který k Houston a k jejím hitům nikdy kdovíjak velký vztah neměl.... (21.12.2022)

Jak se to veme, mezi žánrovými životopisáky, bejzované na skutečném životě dané osobnosti, nebo jen inspirované z výcucu palců scénaristů, neboli tesaném na kameni s proslovem; "This is a true story. The reconstructions are based on original cockpit voice recordings and eyewitness accounts.", to úplně nepatří mezi hořlavými články. Správný životopisný film by měl přednést osudný mimoáry i těm, co o nich v životě nic nevěděli jako v mém případě, ale slibované kontroverze vyplujou možná tak do hlubiny, na povrch jen jeden slabej výdech a zpátky do věcných lovišť, s překvapením lesbický vztah s babochlapem se tu maže jak hovno polovinu stopáže, to už se musí samo sebou objevit, a na to jak údajně Whitney užívala omamné látky na zpříjemnění dobré nálady, tak se mrtvolně až tak netvářila, jak se jí ty roky podepsaly, teda sorry to už bylo v rakvi. Já vím, je to jen film, a točil se zřejmě narychlo v rozmezí asi dvou týdnů, ale je vidět jak jsou castingový agentury vypatlaný, jak rozjebané lepidlo v párkách od Kostelce, jen aby nahrabaly mokačínovou opičku, která se dost podobá Houstonový, ale díky ultra korektní vyhapaný době musí černošské filmy točit jen pravá černá krev, a váhám že byla herečka obsazená jen díky své pleti, jinak by bílá holka neměla ani šanci, no jo kdyby Martina Kinga hrál třeba Ewan MekŽabař byl by to průser jak Brno, ale Malou mořskou pannu si bez váhání může zahrát nepanna! Možná jsem trochu křivdil Qvýrům a jejímu velmi špatnému vtipu na rymejk Biitchis. (04.04.2023)

Whitney by si zasloužila daleko lepší životopisný film. Tohle je snadno zapomenutelný. Film staví hlavně na nejznámnějších hitech Whitney, ale její příběh je tak strašně osekaný. Vyloženě mi přišlo, že se pořád v příběhu skáče někam dál a jinam a vůbec to nepostupuje plynule. Pokud máte rádi Whitney a chcete vidět její příběh, pusťte si jakýkoliv dokument o ní, ten vám toho řekně daleko víc než tenhle film. (08.06.2023)

Scenáristicky a režijně neinvenční počin, který na jednu stranu staví na všech klišé životopisných filmů, ale zároveň je na přepálené stopáži 140 minut nedokáže využít a klouže po povrchu. Mnohem komplexnější vykreslení Whitney Houston a všech jejích vnitřních démonů, které ji dohnaly na hranu a ve finále i k předčasné smrti, nabízí čtyři roky starý dokument Kevina Macdonalda, který vystihuje všechny problematické aspekty jejího života včetně toxického rodinné prostředí a sexuálního zneužití v dětství, které zásadně ovlivnily její partnerské vztahy. Mrzí mě, že do pozadí byla odsunuta postava zpěvaččiny dcery, která doslova vyrostla mezi drogově závislými dospělými na nekonečných turné mámy, a také fakt, že 95 % zpívaných písní patřilo hlasu Whitney Houston a ne ústřední herečce, na které bylo často poznat, že jen na prázdno otevírá pusu. (26.12.2022)

Nedožila se padesátky, ale život měla kromě hudby sakra zajímavý a místy poměrně drsný. Hlas měla výjimečný, se zdravým úsudkem to bylo na štýru. Režisérka Kasi Lemmons (která je mimochodem tou policajtkou, které v Živém terči provrtá břicho Arnold Vosloo) si nevybrala nějaký úsek Whitneyiny kariéry, ale pojímá ji celkem komplexně, ač tedy do problematických témat zase tak moc nevrtá. Jak závislost na drogách, tak toxické rodinné prostředí či chování jejího osudového muže jsou spíš o klouzání po povrchu, protože většinu času trávíme na pódiu, v nahrávacím studiu nebo v pozitivnějších momentech její kariéry. Necítíme ovšem, že bychom seděli v první řadě nadupaného koncertu, ale spíš někde vzadu, a navíc s Wikipedií v ruce. Prostě si odškrtáváme důležité milníky jejího života a opatrně našlapujeme okolo citlivějších témat. I třeba její vztah s asistentkou Robyn je nedořečený. Lemmons se holt až zbytečně drží v okoukaných kolejích. Dna dosáhl třeba i Freddie Mercury (Bohemian Rhapsody) nebo Elton John (Rocketman), ale v obou případech měly filmy atmosféru, energii, hloubku, živelnost… pak bych šel i na čtyři hvězdy. Každopádně Naomi Ackie odvádí solidní práci, nastudovala řadu detailů, naštěstí ale (při vší úctě by to stejně nedala) slyšíme v drtivé většině písní hlas skutečné Whitney. Škoda jí. (07.03.2023)