Strašidlo cantervillské

Již literární předloha v rámci hry staví horrorové postupy a základy trochu na hlavu tím, že v ní netrpí lidé, ale strašidlo a Olmerova televizní adaptace podle scénáře Ivo Pelanta to rozvíjí ještě dále a přidává k tomu ještě hlubší kritiku (občas až na hranici výsměchu) vysoké společnosti (ale tak, vzniklo to ještě v roce 1989, takže je to pochopitelné, občas je to však trefné a dost zábavné). Film se kromě originálního a osobitého přístupu, funkční komikou (která z příběhu činí až jaksi horrorově laděnou grotesku) honosí výborným obsazením a podáním některých rolí. Renč je sice na oné pomyslné hranici kdy je buď zábavný nebo tragický, ale Nárožný svého amíka vystihl opravdu trefně, Ulrika Kotajná polahodí nejen oku, Bartoška dělal co mohl, což se mu usí přiznat ke cti, Bohdalová je skvělá, jen kdyby tak neodflákli její masku (a přitom jiné masky - upír, bezhlavý rytíř - jsou výborné), kdo mě ale nejvíce rozsekal, tak to byla Eva Holubová. Tohle je hodně povedená záležitost. (25.04.2018)

Nebýt především Petra Nárožného a Jiřího Bartošky, asi bych šel s hodnocením o hvězdu méně. Film se ale povedl. Vít Olmer, kterého jinak opravdu nemusím, zachoval humorný ráz, aniž by spadl do šedi, a přitom zachoval anglický chlad a humor. Líčení hlavních postav se pak také zcela povedlo. Povedená televizní komedie, která dostává plus i za to, že se z ní neudělala jen klasická studiovka. (23.10.2019)

Umělecký záběr vynikajícího irskoanglického literáta Oscara Wilda byl pozoruhodně široký i hluboký. Dar jadrného sarkasmu a bezohledně duchaplné ironie se projevoval u tohoto bytostného humoristy všude. Mj. i v parodiích toho, s čím se ve své tvorbě potřeboval vyrovnat. Tj. někdejšího anglického gotického románu a tak trochu i wildovského hororu. Televizní inscenace, jíž byl toto téma pojednáno, naznačuje skutečné umělecké potence někdejšího lyrického herce šedesátých let Víta Olmera. Jakoby tu znovu ožil pomyslný dobrý duch špičkových večerů televizních inscenací českých i slovenských, jakoby znova, bohužel na dost dlouhou dobu, česká dramatická komunita demonstrovala svou radost ze hry nad scénářem, pro nějž stojí za to vynakládat veškerý umělecký um, jímž vládne. I tady platí můj mnohonásobně opakovaný vzdech: proč už dávno není tato i divácky nadmíru vděčná věc na DVD nosičích?! (22.03.2008)

Jediný povedený (tv) film Víta Olmera. Jiří Bartoška má sice k dokonalosti daleko, ale takřka celý zbytek obsazení hraje zcela bezchybně a velmi dobrý scénář Ivo Pelanta si evidentně vychutnává. Film je navíc oproti přece jen hodně literární Wildeově předloze o mnohé obohacen a dopadlo to dost dobře. Doporučuji. (02.05.2003)

Adaptace Strašidla cantervillského je tahle domácí sice slabší, ale na rozdíl od těch, které jsem viděl, má naprosto neopakovatelnou atmosféru, kterou umíme dodat jenom my. Hereckými výkony mi trochu připomnělo Šplhajícího profesora. Tedy výkony herců výborné (jak jinak v tomhle prostředí), ale to drobné přehrávání to občas hází trochu jinam. Ale to nevadí. Film je to odlehčený, dějově bohatší (povídka je krátká a Wilde se v ní příliš nerozepsal), což je dobře, protože jinak by tady nebyla Eva Holubová, a ve filmografii všech zúčastněných se rozhodně řadí k tomu nejlepšímu.  A ještě nikdo nikdy neposlal někoho do prdele tak krásně a elegantně, jako Barťák Bohdalku. Dobře jí tak, čarodějnici. 70%. (27.12.2021)