Strašidlo cantervillské

Kvalitní scénář plný parafrázující ironie (stylový předobraz Pirátů z Karibiku), který si říkal o plnohodnotné filmové zpracování, umožňující překonat občas trochu jevištní stylizaci scén (Nárožný). Tajemno, tradice, pokrok, láska. Dobrý Dlouhý, Bohdalka odkázaná do patřičných mezí, šlechticko-pionýrský Renč, Hanák na straně zákona v pojetí důstojnějším než u Mazaného Filipa, ♫ nedbalá hudba (Mil. Halík). 3-4* (10.02.2013)

Jen pro diváky pevných nervů... Celou tu hrůzu režíroval Vít Olmer. –––– No až taká hrôza to nebola, ani filmársky ani strašidlami, ale nemôžem povedat, že by ma to akokoľvek bavilo. Buď je chyba u Oscara Wildea alebo u scenáristu, pretože herci hrali perfektne a aj režisér mal veci pod kontrolou. (22.10.2019)

Tak tohle bylo... Dost hrozný na všech frontách, v první řadě jsou děsivé herecké výkony, kde každý brutálně přehrává s čestnou výjimkou v podobě Jiřího Bartošky a s dodatkem, že přehrávání sedí k projevu Petra Nárožného, ale ostatní postavy jsou vesměs naprosto děsivé, například amerikánská omladina by si v případě syna zasloužila ubít toporem sekyry za mrzačení jinak dobrých hlášek a při obsazování dcery byli jedinými atributy pro výběr nejspíš schopnost tvářit se vilně (což se stejně nedaří) a odhodlání se na kameru podřadně vykozit. Režie (nebo lépe řečeno, to co si pod ní já představuju) byla nejspíš páchána pod vlivem vývaru z durmanu, jinak si nedovedu představit onu debilní, rádobyakční kameru, ani fakt, že když se titulní strašidlo transmorfuje do podoby upíra, má onen upír modernější oblek, než všichni ostatní a nejspíše naznačuje, že děs Cantervillu dokáže cestovat napříč časoprostorovým kontinuem. Vykostění předlohy naprosto neumětelským způsobem. (14.04.2014)

Nápad konfrontovať stredoveké strašidlo s americkou pragmatickosťou amerického veľvyslanca so sebou prináša množstvo príležitostí na komické situácie. Žiaľ zostávajú nevyužité a dej sa vlečie. Petr Nárožný zvláda svoju rolu veľvyslanca dobre, ale ostatní herci pôsobia máličko škrobene. Z filmu trčí slabá televízna produkcia. Na druhej strane sa scenárista pohral s dialógmi a včlenenie básní do textu je osviežujúce. (18.10.2023)

Kdysi závan exoticky dekadentního vzduchu do prostředí sešněrované osmdesátkové televizní zábavy. Strašidlo cantervillské jsem reprízoval po cca 25-ti letech. Na rozdíl od premiéry jsem tolik neprožíval strašidelnou atmosféru, olmerovsky se míhající kozičky a šrapnely, jako když strašící lord Simon Bartoška pošle ohavnou, taktéž strašící choť Jiřiny Bohdalové do prdele, nýbrž Ivo Pelantem prostředkované wildeoviny - srandu z mondénních Američanů, existujících zcela mimo kouzlo starého světa [co by stereotypizující Wilde / Pelant říkali dnes!], vynikající nevážné, fraškoidní výkony Nárožného / Bartošky / překvapivě Filipa Renče ještě před zblbnutím a občasné klenoty [byl jsem po tom dlouhém půstu neurotizován]. Po čertech zábavné. (10.06.2015)