Život v oblakoch

Nechci psát, že se mi film nelíbil, protože tomu tak vážně nebylo, ale stejně tak mám pocit, že je tu film přespříliš nadhodnocený. Možná je to proto, že sám filmy netočím, i když mě to už napadlo. Ale nemohu s klidným svědomím dát filmu pět hvězdiček, když pochybuji i o čtyřech. Podle mého názoru to prostě nebylo tak světoborný, přestože jsem se bavil... (20.04.2007)

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl tak svěží, hravý, humorný, inteligentní, příjemný, krásně kolorovaný a ve všech směrech povedený snímek, který by mi způsoboval tak čiré potěšení právě jako Život v blouznění. Vlastně ano, vzpomínám, ale to bylo něco docela jiného a nehrál tam hypersympatický Steve Buscemi. Jenom, aby bylo jasno, děj tohoto filmu se odehrává na "place", Steve Buscemi je režisér a točí nezávislý film se slušně potrhlým, ale taky pořádně sexy štábem. Kameraman Wolf je fakt řízek, a děsně mě potěšilo, že má úplně stejnou jizvu na horním rtu jako já. Ale jako FAKT! Znáte ten falešný pocit spřízněnosti? Nejspíš taky boxoval někde na trávníku po pořádném nočním reji (Depeche mode sraz). Zlatý časy, a tři stehy na rtu, kéž by mi tak někdo vyrazil voko, abych mohl nosit tu pirástkou pásku.... Někdy nezbývá než snít. Ach jo. (17.01.2012)

Ke konci kapánek stereotypní, ale stále jedinečný kousek, který je víc než cokoliv jiného obrovskou vyseknutou poklonou všem malým rejžům, kteří by tak moc chtěli svůj vlastní...dokonalý film. Buscemi si jako obvykle svůj part doslova vychutnává, vidno že okoukal za ty léta z placu nejednu finesu, stejně jako všichni ostatní, z jejichž tváří čtu rysy zábavy a radosti z toho podílet se na něčem takovém. ***** jako vyšitých, bez debat... (18.07.2003)

V témž víru pnou se touhy, klapou karamboly. My, co jsme si plácli s placem, s múzami. Neseme sen, představy, které unášejí vás, vaše hlavy, ze sofa, kamsi do fantazijních reálií. Do kaluží, mezi, k nebi. Opojeni pěnami hodin. V lázni bláznů, fanfarónů bez hvězdných honorářů, zasažených hvězdnými výšinami. (25.07.2021)

Šílený den jednoho podobně šíleného filmového štábu amatérů, který natáčí jeden „zkurvenej nízkorozpočtovej film“. Klapka marně uvádí další pokus, režisér zoufale sípe a křičí na neschopné kolegy, aby se vzápětí probral z noční můry do kalné reality. Další luxusní kousek Toma DiCilla je filmem o filmu, který je komponovaný v barvě i černobílém obrazu s umnými přechody mezi snem a realitou. Celé je to vtipné, milé i bizarní. A nad tím vším pevně stojí scénárista a režisér DiCillo, který nejenže točí lehkou rukou, ale hlavně inteligentně. Pomáhá mu v tom plačící a zvracející kameraman Dermot Mulroney, dramatická herečka s nevyholeným podpažím Catherine Keener nebo dokonale podivínský režisér Steve Buscemi, jehož tvář zde víc než kdy jindy působí dojmem vyjeveného hlodavce kříženého s pedofilem. Film, který vznikl z čirého nadšení, s minimem peněz a velkou upřímností!! (31.01.2013)