Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Další snímek, který by měl vidět každý, kdo ještě nevěří, že naši dávní filmaři byli skutečnými mistry oboru. Atmosféra by se dala krájet a technické zpracování, ač zjevně velmi skromné, hravě strčí do kapsy drtivou většinu filmů současné české produkce. Herecké výkony nemají chybu, zejména hlavní padouch v podání Jiřího Adamíry ( dost mi v tomto filmu připomíná Drákulu Bely Lugosiho :)). (20.10.2009)

Minimalistická parafráze na Schindlerův seznam, kdy se bohatý podnikatel snaží vykoupit židy aby nenašli smrt v koncentračním táboře. Trochu méně poeticky pojaté, než Spalovač mrtvol avšak neméně napínavé a dramatické. "Jsem pán v sušárně vlasů, máš je krásné, pevné jako popel" nebo "Na tomhle koupališti se opaluje každá ženská náhá". Ve vší nacistické hrůze zbytky poetismu protkané dialogy plné obav a napětí plnily váhu největší. Váhu lidského života. Výtečné válečné drama. (11.10.2009)

Antonín Moskalyk dokázal vytvořit skvělý televizní film, který jako na pilířích stojí na hereckých výkonech našich legend. Zároveň se mu podařilo vytvořit nesmírně působivou atmosféru pohybující se na hraně dobra a zla. Tam kde divák myslí, že by mohl přijít dobrý konec, protože tomu vše nasvědčuje se karta obrací a člověk začíná tušit, že je zle. Vyvrcholením absolutního pocitu prázdného děsu je pak konec, který to vše završí a znalec historie už tuší, k čemu se schyluje. (23.03.2021)

Mrazivé drama o nepředstavitelné zvrhlosti fašistické ideologie, které se svou působivostí může směle řadit mezi takové klenoty žánru jako Spalovač mrtvol či Vyšší princip. Ač film televizní, odehrávající se v několika málo interiérech a založený převážně na dialogu, je síla některých jeho pasáží hrůzostrašná. Jenom samotná scéna se „sušárnou vlasů“ by měla být právem označována za to vůbec nejlepší z dějin české kinematografie. Scénáři nepochybně prospěl spolupodíl Arnošta Lustiga, tedy autora původní povídky. Ač to u televizních filmů nebývá zvykem, pochvalu zasluhuje i kamera a hudební složka. Modlitba za Kateřinu Horovitzovou rozhodně není pohodovým filmem pro nedělní odpoledne (ač jsem jí paradoxně zrovna v takový čas viděl), čili se na ní nedívejte, nechcete-li upadnout do stavu těžké letargie, kdy nebudete schopni věnovat byť jen část své pozornosti věcem s filmem samotným nesouvisejícím. Pokud naopak máte náladu pod psa a jisté vychýlení nepříznivým směrem nebudete pokládat za přítěž, již déle neotálejte – podobných utajených klenotů není mnoho. 90% (18.12.2006)

Hrůzostrašný film, s děsivými a velmi působivými scénami, a místami s téměř hororovou hudbou. Napjatá, dusná a velmi tíživá atmosféra od začátku až do konce, skvělé herecké výkony všech protagonistů. Bohatí židé doplatí na svojí důvěřivost. Jiřího Adamíru a Jiřího Brudera za ztvárnění svých rolí, asi neměli tehdejší diváci zrovna moc v lásce. Ale přesto skvostně zpracované a bohužel i pravdivé. Novela (příběh) je prý ale ve skutečnosti o poznání lepší. Tak nevím.? Bohužel jsem ještě neměl tu možnost se s ní seznámit. (17.12.2006)