My všetci školopovinní

Tento seriál musíte brát s patřičným nadhledem. Divák se v dnešní době u některých scének zasměje, ale věřte, že v té době to tak opravdu chodilo. Potěšily mě výkony herců, které díl od dílu byly lepší a lepší. Nesmíme zapomenout ani na znělku, která v sobě skrývá určité kouzlo, které diváka nutí dát seriálu opravdu šanci a zkusit zhlédnout i další díly. Byl bych moc rád, kdyby se tento seriál znovu reprízoval. (01.06.2010)

Aj napriek času a zmene režimu je tento seriál stále aktuálny. Postavy sú výborné vykreslené, ani kladné ani záporné, ale skrátka také ľudské. Seriál obsahuje mnoho krásnych myšlienok, ktoré tam nie sú dané nasilu, ale pekne vychádzajú zo situácií. Všetko to zvýrazňuje aj krásna hudba od Petra Hapky. Oproti ostatným seriálom, ktoré končievajú šťastne, tento seriál nemá šťastný koniec, ale končí nádejou. "My všichni školou povinný" skutočne docenia len tí, ktorí v tomto obore pracujú. (20.10.2018)

Seriál mého dětství. Jako školačku mě tak nebral, nyní viděno po letech super. Pořád aktuální téma. Když vidím, jak se neumělo zacházet s duší dítěte, o poruchách učení nemluvě, jsem ráda, že tuto hroznou instituci mám zdárně za sebou. Na stranu druhou, dnes je nastolen opačný extrém, což je také peklíčko. Plejáda skvělých herců, udělala z průměru nadstandart. Za mne 90%. (04.09.2018)

Možná mě tu bude někdo za můj názor kamenovat , ale nezdá se mi, že by tenhle seriál byl kdovíjak prolezlý komunistickou propagandou. Všimněte si dělnické rodiny Hrdinových, která zrovna neoplývá opěvovanými vlastnostmi socialistického člověka. Naopak odráží realitu, jakož i z větší části celý seriál. Jsou tu postavy celkem milé i naprosto nesnesitelné, tak jako v životě. Mě jako liberečandu nejvíc berou scény natáčené v obchodním domě Ještěd, který bohužel skončil rozebraný ve šrotu a taky MADRIDSKÝ MEJDLO Jirky Olivy. (29.09.2012)

Vzhledem k tomu, že se jedná o často reprizovaný seriál a viděla ho snad většina obyvatel Česka i Československa, je zajímavé, jak se na něj rozcházejí názory. U většiny mého okolí narozené po přibližně r. 1972 jde o sentimentální vzpomínku na dětství, kdy jej sledovali v televizi a tudíž k němu mají sentimenální vztah. My, jak se trapně říká "dříve narození" si většinou vzpomeneme na své zážitky ze ZDŠ a své učitelky "Gabriely Vránové" a jde nám husí kůže ještě dnes. Jinak normalizace se vším všudy s Jiřinou Švorcovou v čele! (05.08.2007)