Obsahy(1)
Brouk v hlavě - inscenace komedie francouzského autora Georgese Feydeaua, nastudoval ji hereckými osobnostmi napěchovaný soubor Divadla na Vinohradech v roce 1969 a v nesmírně vděčné dvojroli v ní září Vlastimil Brodský, jako pan Champsboisy a sluha Bouton. V prvním bonusu se do šedesátých let vracejí Jiřina Jirásková a Otakar Brousek. Druhý bonus na DVD přináší kompletní elektronický archív prvních devíti čísel Reflexu z roku 1991. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (51)
Výrazně mladší Zelenkova televizní adaptace mi před pár lety učarovala a tím spíš jsem se těšil na záznam hry, kterou ztvárnili legendární komediální herci své generace. Měla to být sázka na jistotu, jenže dopadlo to přesně naopak. Zelenkův Brouk v hlavě je civilnější a uměřenější. Vinohrady se patrně mnohem víc přiblížily představě Georgese Feydeaua, ale na mě je to příliš fraškovité, naivní a trdlovité. Skvělý je Josef Bláha, velmi slušní Vlasta Brodský a Vladimír Krška, ale celkově to víc než 65 % celkového dojmu nevytáhnu. Tam, kde měla být hra nejsilnější, ve mě vzbuzovala lehké závany trapnosti a pocit přehrávání. ()
Přiznávám se rovnou, že mě tohle moc nezaujalo. V první řadě to není divadelní záznam. Je to TV inscenace. Pokud by byl, točilo by se to v divadle, což pokud je mi známo se točilo, ale bez diváků, pouze pro televizní kamery. A jejich smích či reakce mi prostě u něčeho, co se dovoluje nazývat divadelním záznamem chybí. Dále celá hra mě prostě nějak nenadchla. Neviděl jsem jiné verze a nemůžu tedy srovnávat, ale první dějství je trochu bez humoru a života, ve druhém herci zmateně pobíhají sem a tam, k tomu dodáme pár humorných věcí a třetí se odehrává ve stejném duchu. Je zde nejvíc humoru, ale také je to spíše chaotické pobíhání z jedněch dveří do druhých. Navíc se mi zdá, že někteří herci pro televizní kamery zbytečně přehrávali. Vše vypadá spíše nahraně pro kamery než přirozeně pro diváky. A myslím, že kdyby hráli skutečně pro diváky s diváky v hledišti, určitě by to byl o poznání kvalitnější zážitek. ()
Jeden z nejzářivějších okamžiků pražské vinohradské scény. Feydeauova klasická konverzační fraška, doslova nabitá humorem a přehršlí situačních gagů, byla výjimečnou hereckou příležitostí pro hvězdy zdejšího souboru v čele s vynikajícím Vlastimilem Brodským. Přestože hra byla s úspěchem recyklována i v pozdějších obdobích, a to jak na domácí půdě, tak na mimopražských scénách, zůstává její původní nastudování z konce šedesátých let nedostižným vzorem a vlastně i cenným záznamem umělecké sounáležitosti. Není to jen představitel titulní dvojrole, ale také vskutku okouzlující Jiřina Jirásková, výtečný Josef Bláha, temperamentem překypující Otakar Brousek a s nimi mnozí další, kteří rovným dílem přispívají k pocitu absolutní dokonalosti. Divadlo jsou herci. V tomto případě ti nejlepší z nejlepších. Tleskám a klaním se. ()
Úžasná komediální smršť a prakticky dokonalý obraz, jakým způsobem lze herecky uchopit přidělenou postavu. Přesto si nechávám malou rezervu, rád se podívám i na jiné soubory, jak si s tímto bláznivým dnem poradili, i když herecky překonat tuto generaci se může zdát nemožné. Sejdeme se znovu u Něžné kočičky. ()
Nemal by som byť nejako zvlášť prekvapený, keď po takmer polstoročí vidím televíznu inscenáciu, ktorá ma v dávnej minulosti celkom slušne pobavila a dnes som už iba ťažko skrýval pocit nudy a trápnosti. Napriek tomu si myslím, že za hrdinské herecké výkony si aj dnes zaslúži priemerné hodnotenie. Veď vtedy v televízii nebolo čo pozerať. ()
Reklama