Viridiana

Krásná Viridiana žije ve světě idejí, sní si své sny, ale svět kolem je tak krutý. A lůze se neříká lůza úplně bez příčiny... Bunuel není nudný, dokáže z vypjatých, těžkých témat přecházet do nenucených, optimismem prosvícených scén. Ovšem, co umí nejlíp (tedy aspoň ve Viridianě), to je schopnost šokovat - a překvapení čeká nás, i krásnou Viridianu sposta... Nejnečekanější konec filmu, Bunuel prostě usekne film v místě, kde byste čekali, že se teprve začne rozjíždět hlavní linie ústřední pointy příběhu. To, že mě tenhle stařík šokoval víc než většina současných režisérů, kteří si s cenzurou či ožehavými tématy a novátorskými postupy nemusejí dělat těžkou hlavu, je věc pozoruhodná. Komu čest, tomu čest. 90% (23.11.2006)

Viridiana určitě patří mezi opravdové filmové klenoty. Film má stále co říct, působí napříč časem. Nejsilnější stránkou filmu je skandální příběh, který ve své době musel vskutku šokovat. Skvěle provedené je zde řádění tuláků. Jako by v sobě tyto scény měly něco z groteskní šílenosti obrazů Hyeronyma Bosche. Film tím krásně demonstruje, jak nepřevoditelné jsou idealistické církevní hodnoty, na lidi z absolutního dna. Jako by šlo skoro o vyvracení Nového zákona. Naivní idealistka, rádoby spasitelka, není nikým chápána a pokud, tak jen na z přetvářky a její dobrodinní se jen ve zlém proti ní obrátí. Dobro se nevyplácí. (10.10.2007)

Španělským filmem Viridiana, vyznamenaným na MFF v Cannes 1961 Velkou cenou a dalšími mezinárodními uznáními, se naší diváci podruhé setkávají s tvorbou vynikajícího režiséra španělského původu Luise Buňuela (před pěti lety byl u nás uveden jeho francouzsko-italský film To je úsvit). Viridianu prohlásila pokroková západní kritika za Buňuelovo mistrovské dílo, které „působí jako rána pěstí do žaludku, jejíž bolest se prodlužuje ještě dlouho potom, co byla způsobena“. Je to hluboce symbolický film, popírající náboženství jako duchovní sílu schopnou reformovat svět a polemizující s celou strukturou španělské skutečnosti. Je protestem proti oficiální katolické morálce, je obžalobou církve, stávající se v rukou boháčů mocenským nástrojem vládnoucí třídy. Pro mnoho diváků, nebude snadné porozumět tomuto filmu, jehož každý obraz je symbolem a v němž se často psychopatologické vize ostře střetávají s životní realitou. Ve své době skandální snímek, jenž byl i na nějakou dobu ve Španělsku zakázan, dnes morálně nepohoršuje ani příliš nešokuje, ale přesto stále fascinuje svou příznačnou výpovědí o stavu církve a katolicismu vůbec. Luis Buńuel je obviněn z hanobení náboženství a opět musí na dalších deset let opustit vlast. Viridiana je okamžitě stažena z kin a do řádné distribuce je zařazena až roku 1977, výrok cenzurní komise byl oficiálně zrušen až roku 1982. Kvůli ostře nepřátelskému článku v Osservatore Romano byl film ve Španělsku okamžitě zakázán ministrem turistiky a informací, ačkoli předtím dostal Zlatou palmu v Cannes. Zároveň byl generální ředitel Španělského filmu propuštěn na předčasnou dovolenou za to, že v Cannes vystoupil na pódium a přijal cenu. V Itálii byl film uveden nejdřív v Římě, kde měl úspěch, a potom v Miláně. Generální prokurátor tohoto města jej zakázal, žaloval mne u soudu a dal mne odsoudit na rok vězení, kdybych vkročil na italskou půdu. To rozhodnutí bylo odvoláno o něco později Nejvyšším soudem. (...) V Paříži blízko hotelu jsem jednou viděl plakát jednoho svého filmu se sloganem Nejkrutější režisér na světě. Ta pitomost mne nesmírně sklíčila." Buňuel prostě dokáže urazit s noblesou! Je jen otázkou diváka samotného, jak se s touto skutečností vypořádá! (24.02.2009)

Ve své době jistě kontroverzní film s mnoha smysly a tématy, které byly do té doby tabu. Ukazování toho že konat velké dobro se nevyplácí, přísně utajovaných lidských úchylek a církevní nelibosti hodně Španělům leželo dlouho v žaludku a Luis Buňuel musel emigrovat do Mexika. To byl začátek šedesátých let dvacátého století. Dnes nám zůstává pouze tento film. Film čistý, okouzlující, dokonale propracovaný s překrásnou Sylvií Pinalovou, mužným sympaťákem Franciscem Rabalem a elegantním Fernandem Reyem. "Viridiana" - krásné jméno, krásný film. (22.04.2006)

Prvních 30 minut si říká o maximální ohodnocení. Buñuel se vrací k surrealistickým kořenům a zdůrazňuje psychosexuální dusno. Poté volně naváže aktualizovanou variací na Nazarina, což není ke škodě, ale všichni víme, kam se to dopracuje. K nevděčnosti a sebedestruktivnímu společenskému chování lidského druhu. Naštěstí i zde je režisér silný v kramflecích. (06.11.2011)