Zóna zájmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Réžia:
Jonathan GlazerScenár:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrajú:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a ich štyri deti žijú vo veľkom dome s krásnou, udržiavanou záhradou. Každý deň si vychutnávajú spoločnú večeru, spomínajú na milované Taliansko, užívajú si víkendové výlety k vode a prechádzky s priateľmi. Spoza múrov ich domova sa však ozývajú znepokojujúce zvuky a občas niečí zúfalý krik. Pánom domu je totiž Rudolf Höss. Veliteľ koncentračného tábora v Osvienčime. (ASFK)
(viac)Recenzie (260)
Koncepčně velice zajímavé a nosné téma, které poukazuje na obyčejnost a banalitu každodenního života velkého zla, které si většinou každý představuje úplně jinak. Tenhle fakt nabízí otázku, do jaké míry je v pořádku něco přehlížet a kdy se z člověka může stát doopravdy ZLÝ člověk. Rozhodně netrpím dojmem, že by se myšlenka během celé stopáže vyčerpala, právě naopak. Byla to intenzivně nepříjemná podívaná, která mě donutila po filmu přemýšlet. Precizní kameru doplňovaly hrůzostrašné hrátky s nedalekým zvukem a kulisy dobarvovaly dobovou architekturu. Možná bych ubíral na ART schématu, který občas vynuceně vykoukl a do daného prostředí se moc nehodil. ()
moc mi to nesedlo / az prehnane artove / samozrejme oscara za zvuk si to zaslouzi ()
Další Osvětim bez Osvětimi, holokaust bez holokaustu. Jako nebyl to špatný, ale tohle my 45+ nepotřebujeme vidět. My to známe. Ale mladí neví co se za tou zdí dělo. Nebudou si pouštět třicet let starýho Schindlera. ()
Zvláštní dimenzi tomu na konci daly scény s úklidem, tamního dnes už památníku. Jak jsou lidi opravdu schopní nevnímat hrůzy, když z toho něco mají i dneska. Jaké to asi je dělat uklízečku v Osvětimi a oprašovat pece, ve kterých se upalovali lidi? V hodně recenzích tu padlo slovo voyerské a takto vnímám i turistické prohlídky na takovémto místě. A děj filmu vlastně i připomíná takovou živou muzejní expozici. A kruh se uzavřel. Mrazivé. Je dobře, že takovýto film vzniknul a je dobře, že vzniknul právě teď. P.S.: To jak jeho ženuška byla hlavně nadšená z pěkného bydlení se zahrádkou mi připomíná, s jakou lehkostí izraelci roky ilegálně osídlují západní břeh. Stěhují se tam i z různých koutů světa, protože je tam levné bydlení, s pěkným výhledem. Prostě idylka, kterou si před sebou obhájí pohádkou z Bible o tom, že tam prý žili někdy před dvěma tisíci lety. A to, že jsou tam ilegálně, nevítaní a střežit je musí armáda jim je úplně jedno, oni žijí ve své bublině, kterou občas teda naruší nějaký útok, ale co už. ()
Fenomenální práce se zvukem, který Vám znepokojeně brnká na nervy. Pohled kamery má jednoduchý vzorec, i když občas i ten se vymkne. Představitel Hösse je autenticky chladný, profesionální svému určení. Za mě je toto dílo velmi zdařené a je určeno spíše zasvěceným lidem, kteří se o toto období zajímají. ()
Prumerny film, radoby o atmosfere, ktera ale brzy zacne nudit. Stupnovani napeti je minimalni, Snad by filmu prospela o polovinu mensi stopaz ()
Zóna nezájmu. Pokus o artový snímek vykreslující bežnost života jedné nacistické rodiny, oproti hrůzám, které se dějí vlastně na pozadí a pro každodenní chod a dění se stávají bezvýznamnými. Vnímá je tak jen informovaný divák, ne vyobrazené postavy, což má mí silný efekt na divákovi emoce. Kdyby byl děj filmu zkrácen cca na 20 min, mohlo to skvěle atmosfericky fungovat a splnit účel. Film má několik silných momentů, a několik scén, které skvěle fungují. V porovnání se stopáží je jich ale žalostně málo. Naprostá většina filmu jsou záběry, ve kterých se doslova nic neděje. Žel tyto záběry nejsou nic jiného, než nudné. Nefungují atmosfericky, nevtahují do děje, negradují napětí, ani nestupňují hrůzu nad nacistickými zvěrstvy, co se dějí mimo záběr, prostě jen nekonečně diváka nudí. Koukatelnost zachraňuje jen všudypřítomný rodinný pes, které nudné záběry obohacuje dávkou snesitelnosti, podobně, jako to kdysi v televizi v pauzách dělala slavná koťátka. To je žel skutečně 80% obsahu filmu.Za mne tedy - zpracování ve 20 min bych si užil a patrně hodnotil kolem 90% pro silnou myšlenku a netradiční zpracování. Celovečerní snímek hodnotím jako těžkou bezobsažnou nudu, která mrhá potenciálem a nefunguje v žádném směru, krom zmíněných několika silných okamžiků. ()
Výjimečně zpracovaný pakt s ďáblem, které se mne dotkl hned na několika místech. Kontrast až bukolického vizuálu s temně děsivým audiem. Občasná temná poodhalení v ději, že i pásky na očích a uších aktérů nestačí a dochází ke kolapsům, které se ovšem i tak snaží nevnímat. Připomínka a uvědomění, že tohle zdaleka není odbytá a uzavřená záležitost, že se to děje stále a všude, třeba jako vrtačka na online aukci s dovětkem „manžel poslal ze speciální vojenské operace“. Vždyť ti lidi chtěli jen kousek toho štěstí, domeček se zahrádku a bazénem! Případně ještě i zlatou šestkou vpravo nahoře Jakoba Horowitze z Lodže a kožich jeho Sáry, pravda. Poslední rovina, a za tu jsem obzvlášť vděčný, je ten prostřih na konci. Ta připomínka, že uměle vybudovaný odstup měli nejenom ty dvě hyeny, ale logicky i divák, nebo třeba uklízečka, o několik desetiletí později. Vždycky mě jímá podivná hrůza z toho, jak je zakonzervovaná zlo, na které si můžeme sáhnout, nakonec snadno zastrčitelné zpět do šuplíku. Prostě vyjdete z muzea či památníku, pokývete hlavou a jdete na kávu. Ale ti mrtví tam pořád jsou a dívají se za vámi. Nikam neodešli. Plus za Hössovo nahlédnutí do temnoty kolem, ta drobná, ale geniální hra světla a stínu. ()
čakal som nič, dostal som nič...nuda nuda nuda. Príbehovka s nulovou akciou a nulovým humorom. Za to body určite nestrhnem, ale ten dej ala walking simulator alebo sa minutu kukáme do blba akože sorry. Mená postáv ani neviem tak mi boli u prdele a tak oničom boli všetci do jedného. Ironické prvky ala manželka chcela obrus od židovky zatiaľ čo vedúci v obývačke kreslí nové spalovacie komory sú cítiť. To však všetko zabije zdĺhavý a kardinálne nudný dej. Niekomu to vyhovuje mne nie. 105 minút kľudne skrátiť na hodinu a bolo by to fajn. Neodporúčam ani pozrieť. 2/5 ani omylom viac. NUDA NUDA NUDA AJ KEĎ CHCEME BYŤ ARTSY AJ TAK NUDA!!!! ()
Ako je možné, že nič neurobili, že normálne žili, hoci vedeli, čo sa za tými múrmi odohráva? Lenže ono je to presne naopak: Divadlo normálnosti pokračuje, pretože viem, čo sa tam deje, nie navzdory tomu. Rajská záhrada, teplo domova, rodina, vlastný pracovný kútik, verný pes pred dverami - nie sú to prirodzené reakcie na to, čo sa odohráva za dverami nášho bytu a nedáva nám absolútne žiadny zmysel? A nestáva sa to iba obersturmführerom, ale príliš často aj nám, ktorí žijeme v "normálnej" dobe (prinajmenšom v porovnaní s masovým vyhladzovaním počas druhej svetovej vojny). Prečo? Ako je to možné? Film príznačne úplne obchádza metafyzickú otázku zla a kontroverznú tému kolektívnej viny (Koľkých diktátorov vyniesli na vrchol hlasovacie lístky?). Zdá sa mi, že dnešní tvorcovia na to úplne rezignovali, čo mi príde škoda, pretože niekde sa tam schováva pomyselný myšlienkový sud prachu. Akoby sme už nerozlišovali, že zlo v skutočnosti vôbec nie je banálne, banálni sme len my, ktorí sa ho dopúšťame. ()
Opravdu děsivý film s velmi silnými hereckými výkony. Závěrečná hudba se vám zažere pod kůži a pak vám hraje ještě dva týdny v hlavě. ()
Jistá pasáž z pohádky o Jeníčkovi a Mařence, kterou čte Rudolf Höss před spaním malé dcerce, se zde stává morbidní alegorií jeho vlastního postavení v nacistické mašinérii a tímto odtažitým způsobem přistupuje Glazer k odvyprávění celého Amisova příběhu o životě jedné takové docela normální rodinky. Artové, jistě, ale také mrazivě neosobní a právě tím skutečně děsivé. ()
Taková škoda! Ten nápad byl zajímavý, Sandra Hüller fantastická a já jsem celou dobu čekala, že se něco stane....a ono (pozor spoiler...) se nestane prostě...nic... ()
Pohádkový rodinný život SS rodinky v malebném baráčku s udržovanou zahrádkou a bazénkem, to vše hned vedle zdi koncentračního tábora v Osvětimi. Pohádka je sice občas rušena lopocením, výkřiky, nadávkami a dalšími zvuky utrpení přicházejícími zpoza zdi, ale to rodinka ignoruje, je to normální součást života. Vykreslení kontrastu se opravdu povedlo, jenže děj filmu je minimální. ()
Kdesi jsem zaznamenal Hössovu výpověď v Norimberkého procesu v otázce, jestli byl někdy vnitřně konfrontován s otázkou zda to co dělá je dobře, jestli si to ti lidé zaslouží. Odpovědí bylo ( Höss byl jedním z nejotevřenějších obžalovaných ), že takto vůbec nepřemýšleli, že dělali to co měli, svoji práci, Židé byli přece to zlo. A až v Norimberku při procesu ho prý napadlo, že to tak možná nemuselo být. Až tam do něj vstoupil zlomek pochybnosti. Film je neúprosně autentický, emočně vás prvoplánově neždíme. To peklo je za tou zdí. Vy jste pozorovatele typické německé rodiny. Zodpovědný, pracovně zcela vytížený otec a jeho manželka. Zcela oddaná své roli ochránkyně a zvelebovatelky rodinného krbu. To co je za zdí musí být, a když tu a tam něco z té druhé strany přistane v šatníku či šperkovnici je to jen drobné přilepšení pro ženu říše. Nulová obrazová konfrontace. Stačí zvuky a snové výjevy děvčete s jablky. Hrůzy války pro nevidomé. O to silnější a autentičtější. ()
Vynikající a jedinečný zážitek. Ale musíte splňovat dvě základní podmínky, abyste si to užili a vůbec to pobrali. Podmínka číslo jedna - základní informace o holocaustu a podrobné informace o táborů Osvětim. Podmínka číslo dvě - představivost. Pokud nesplňujete podmínky, tak pro vás film bude nudou. Nemarněte s ním čas. Nepomůže vám ani zajímavá zvuková stopa. Z některých detailů ve filmu úplně mrazí - Kanada, rtěnka a kožich, popel v řece, chlapec uzavřený ve skleníku, prádlo rychle sundané ze šňůr, protože se otočil vítr... ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)