Tár

Skutečně unikátní záležitost svým pojetím. Jste vrženi prakticky do každodenního života mega úspěšné skladatelky Lydii Tár a bez většího vysvětlování se snažíte pochytit, jak její život funguje, jaké má vztahy a co to skrývá za tajemství. Tohle není herecký koncert ani orchestr, tohle je sólo Cate Blanchett na které společně s režii, scénářem a úžasným sound designem stojí celý film. Je to rozklad úspěšné osoby, který vás udržuje v zájmu právě díky jedinečné postavě Tár, která je silně fascinující na sledování. Člověk ji víc a víc chápe, poznává a časem i více opovrhuje, ale nikdy k ní neztratí empatie a sympatie. Je to záživná, zajímavá cesta, která vás naprosto uhrane a pohltí. Obsahující nespočet symbolizmů a motivů. Tohle stojí za to vidět na velkém plátně, už jen skrze tu práci se zvukem. Měl jsem pocit, jako bych byl pozván do života existující osoby a sledoval, jak si sama sobě kope hrob. Bomba! (26.02.2023)

Tár je vraj čistý chlad. Súhlasím, ale nie je to na škodu. Keby bolo možné namiešať si z tohtoročných nominácií kokteil, Tár by predstavoval osviežujúce kocky ľadu. Stále lepšie ako Everything Everywhere All at Once, ktoré by robilo gýčový dáždniček, zdobiaci nápoj úplne zbytočne, lebo piť sa nedá a pohár vyzerá kvôli nemu prekombinovane. Tár je naopak taká Občianka Kaneová na spôsob Soderbergha. No Todd Field asi žiaľ zabudol na strihača. Film na mňa nepôsobil zdĺhavo, skôr monotónne. Dôležitá minulosť sa ukazuje len v náznakoch, čo bol určite zámer, v súčasnosti však dostávajú všetky postavy s výnimkou hlavnej, či už sú dôležité menej  alebo viac, rovnako veľa priestoru. Výsledok je namiesto rozprávania príbehu akýsi pokus o dokumentarizáciu fikcie. Čo znie ako kritika, je u mňa iba chýbajúci element k dokonalosti. V skutočnosti ide o príjemnú zmenu oproti opulentným životopisom hudobníkov. (11.03.2023)

Todd Field své režisérské počiny velmi pečlivě dávkuje a od jeho posledního filmu uplynulo již šestnáct let. Tár je precizní dílo, u kterého se pravděpodobně čekalo, že bude mít větší úspěch na filmových oceněních. Nestalo se tomu tak a my tak máme před sebou filmařsky precizně natočený portrét fiktivní světoznámé dirigentky, kterou bezchybně ztvárnila Cate Blanchett. Nakousnou se tu i velmi aktuální témata a střet hlavní hrdinky s realitou dnešní doby. Cate Blanchett jako macho dirigentka dokáže utáhnout i opět (v dnešní době již tradičně) přepálenou stopáž. I když jsou filmařské a herecké kvality nezpochybnitelné, tak tomu něco chybí. Stejně tak, jak precizní Tár je, tak působí poněkud sterilně. (13.04.2023)

Promarněná šance. Tohle mělo být o parník lepší podívaná, protože je tu tolik věcí správně. Fantastická Cate Blanchett, perfektní kamera a kompozice, skvělá hudba. Bohužel délka filmu škodí hodně, posledních 20 minut naprosto zbytečných. Velké množství témat, v podstatě všechny jen nakousnuté a filmů schází jakýkoliv vrchol. (12.03.2023)

Ještě patnáct minut před koncem bych v recenzi použil ohrané obraty jako: za úspěch se platí, z velké výšky přichází velký pád...nebo: s pocitem, že vám všechno projde, přichází nevyhnutelná spirála pádu... . Jenže o tom tento film není. Takovou pointu tam nevidím. Field napsal inteligentní scénář, ze kterého velmi často prosvítá nejen láska k hudbě, ale i hluboká znalost hudební teorie. Osobně nejsem příznivec analyzování umění. Vědecký přístup považuji ve věcech niterna za zkázu a upředňostňuji intuici. Ale líbí se mi, když mistři, ti nejlepší v oboru, dokáží s vášní a hlubokou znalostí předmět své lásky popsat, nebo o něm mluvit. Když se snaží ostatním zprostředkovat krásu kterou vidí, nebo jim dokonce otevřít dveře, kterými by mnozí sami neprošli. Tyto užvaněné pasáže, museli byt pro Blanchett opravdu maso. Jenže je to paní herečka, takže se toho zhostila oscarahodně. V tomto ohledu vše fungovalo na výbornou a dlouhá stopáž mi nevadila. Jenže stejně jako hudební skladba, i příběh musí mít uspokojivý závěr. Vůbec mi nevadí, že tentokrát se neservíroval další destruktivní hon za dokonalostí, jako tomu bylo ve Whiplash, nebo Darling. S těmi má Tár společné snad jen realistický pohled do zákulisí umělecké branže, kde je vše intenzivnější a co se týče kariéry, tak i neúprosnější. A v tom možná tkví to, že mi pointa připadá slabá. Pro člověka z uměleckých kruhů, by tento film opravdu mohl být spirálou kariérní smrti nadané dirigentky. Ale já mám za to, že pět let strávených s domorodým kmenem v Amazonii, člověka připraví i na takový sešup z kariérního výsluní. Dokonce mi ten závěr, to jak Tár skončila, připadá jako uzavření kruhu a naplnění jedné z mnoha ve filmu pronesených vět. Hudba překračuje hranice rasy, vyznání, sexuality i sociálního statusu. Přináší emoce, jaké nelze popsat slovy. Pokud tedy má člověk prodchnutý láskou k hudbě možnost ji provozovat...co na tom, že to není v Berlíně nebo New Yorku, ale třeba někde v Thajsku? Jenže i přes tu solidní stopáž, Field nechal příběh podivně utnutý. Samozřejmě není problém si domyslet, co tomu definitivnímu konci předcházelo, ale ten příběh byl vyprávěn dost zeširoka a najednou se zůžil jak ocas zmije gabunské. Přesto čtyři hvězdy dám. Za nepodlézavost divákovi, kvalitní scénář a Cate. PS: nenechejte se odradit tagy, jako LGBT...jsem jeden z velkých odpůrců filmové gender propagandy, ale tady je to OK. (13.07.2023)