Tár

Skrz pozitívne aspekty, ktoré v sebe tento film má by som v skratke povedal, že mi "Tár" skôr nezapasoval. Nemyslím si, že by tie nominácie a ocenenia boli nezaslúžené, no to nie je pre mňa dôvod, aby som určité veci neskritizoval. Čo na filme funguje? Cate Blanchett zo seba dáva absolútne herecké maximum a je absolútne fenomenálna v role tejto dirigentky. Film je vynikajúco natočený, hudba je perfektná a jednotlivé scénky majú skvelú atmosféru. Nikto toto nemôže filmu uprieť. Ani ja. Napriek tomu, že všetky oči budú smerovať pri tomto filme práve na Cate Blanchett si ale myslím, že všetci ostatní takisto podali skvelé výkony, ktoré môžem oceniť. Nikto v tomto filme nezaostáva. Čo sa ale príbehu týka, sú tu dve veci, ktoré mi ako divákovi jednoducho nezapasovali. V prvom rade mám veľmi zmiešané pocity práve z našej hlavnej hrdinky Lydie Tár. Po hereckej stránke super, no ako postava mi príde ako jedna hnusná vypočítavá mrcha, pre ktorú sú ľudia viac čísla a spôsob ako sa niekam dostať. Čo nie sú zrovna postavy, ktoré mám veľmi v obľube. Myslím si, že najlepšie som to asi kedysi vyjadril v mojom hodnotení na film "Kobry A Užovky", kde mi boli nesympatickí skoro úplne všetci. Tento film však má len nesympatickú hlavnú hrdinku. A aj to by som povedal, že len zväčša. Má aj svoje dobré momentky a nemôžem jej uprieť, že je inteligentná a vie poslať ľudí veľmi nádherným spôsobom do prdele. Ako sme mali možnosť vidieť už počas scénky, kedy má diskusiu so študentom ohľadom jeho predsudkom voči Bachovi. Vynikajúca momentka filmu. Je ich tu ale viac. Ako keď sa má začať ten veľkolepý koncert a Lydia chce ísť na svoje miesto, keď chce vrátiť Olge jej plyšového medveďa a celá tá pivnica má svoju atmosféru... je toho dosť čo sa dá na tomto filme pochváliť. Druhý element, ktorý ale filmu pre mňa zráža nohy je jeho dĺžka. Mal som pocit, že sa to dalo skrátiť, aby to vyšlo na dve hodiny namiesto 2 a pol. Pretože miestami ma ten film už svojim tempom vedel celkom ubíjať a čakal som, kedy sa niekam posunieme. Vo výsledku by som ešte povedal, že záverečná časť na Filipínach je spracovaná skvele, najmä čo sa týka scénky s masážou. Ako som už asi aj sám naznačil, tento film má pamätné momentky a skvelé scénky no v celkovom kontexte a príbeho mi až tak neulahodil. Ale za jeho kvality ho musím rozhodne vyzdvihnúť. Takže vezmite si z tohto komentu asi to, že film mi síce nezapasoval, ale určite si nemyslím, že ide o zlý filmový zážitok. Hodnotenie: B- (10.03.2023)

K Tár se už naTáralo mnoho, přestože nekonečný úvod a nekonečný celý koncert, byl to koncert herecký a plivu jed a síru směrem k Akademii, že ženský herecký výkon takového kalibru neocenila plešounem. Ostuda. Lee Curtis měla získat cenu za celoživotní přínos, o výkon Cate, která z okázalé ledové královny roztála na vysychající psí louži, se neotřela ani omylem. Z tohoto důvodu zvedám hodnocení, jinak bych šla asi do tří. Lýdii rozebírat nechci, takových ambiciózních, sebestředných, vychcaných pizd najdeš na všech společenských úrovních tři řitě, však znázorněno bravurně, natočeno výstižně, úhel pohledu zajímavý, osobně bych některé fáze lépe rozvinula a jinde naopak sestříhala, na otevřené konce si nepotrpím, ale v konečném součtu zajímavý, hanekeovský biják, který v mozkové databázi nezapadne. (27.04.2023)

Hutná konverzačka s těžkotonážním příběhem, který s přibývající stopáží brutálně utahuje šrouby. Cate Blanchett je se svým performance geniální despotické umělkyně natolik přesvědčivá, až z toho v některých pasážích opravdu nepříjemně mrazí. Mrazivá a odtažitá je i formální stránka celého filmu včetně samotného způsobu vyprávění, kdy podání Todda Fielda v podstatě nedává moc šancí nějakým způsobem proniknout do psychiky hlavní postavy. Lze ji přinejmenším chápat, s nějakou hlubší mírou empatie je to o poznání složitější. Důležitou stránkou pro celý příběh je také výrazný symbolismus a mnohdy velmi náhle a nečekaně nepříjemné situace, kterým je ústřední hrdinka vystavována. Tár je divácky dost nepříjemný portrét člověka, který z absolutního vrcholu postupně padá níž a níž a vlastně s tím nic moc nemůže udělat. Některé linie tu zůstávají zcela záměrně nedořešené, což na konci vede ještě k většímu prohloubení pocitu nejistoty a nejednoznačnosti. Lydii je pak stejně těžké odsoudit jako s ní výrazněji sympatizovat. Ten největší direkt pak není uštědřen směrem k dnešní hyperkorektní #metoo době, protože největší facku nakonec dostane divák, potažmo konzument mainstreamových médií a sociálních sítí. Ve všech těch postfaktických významech a faktických motivech různých zájmových skupin je totiž takřka nemožné se vyznat. V něčem mi Lydia Tár připomněla Daniela Plainviewa, navíc tady se na pódiu jede taky až na krev. Burácivě znepokojivé tóny Hildur Guðnadóttir pak ještě umocňují syrovost i surovost celého příběhu. Kino nutné a ta skladba v závěrečných titulcích je naprosto epická. Jeden z filmů roku. [85%] (04.03.2023)

Sebedestrukce a předlouhé divácké čekání na další zářez Todda Fielda. Ten nám předložil dvě vztahová dramata (V ložnici, Jako malé děti) a pak se na víc než 15 let odmlčel. A nakonec se dočkal dlouhého potlesku ve stoje na benátském filmovém festivalu. S divákem doma u televize nebo v poloprázdném kinosále to bude mít ovšem obtížnější, protože jeho kus s monstrózní stopáží je o osobním i profesním „rozpadu“ (fiktivní) světoznámé dirigentky. Přednáší na prestižní univerzitě, má za sebou řadu významných angažmá, aktuálně diriguje berlínskou špičku mezi světovými symfonickými tělesy. Field volí dlouhé statické záběry, ač jeho film stojí na fantastické Cate Blanchett, kolikrát nechá postavit kameru na úctyhodnou vzdálenost, takže jí do tváře několik minut prakticky nevidíme. Těžko čitelná žena, sběratelka prestižních cen, přísná a křehká zároveň, vysoce vytížená i přepečlivá, v lesbickém vztahu, určitě s nějakou z poruch autistického spektra, s mocenskými náladami, nevhodným chováním k sólistům… Tudíž nelze očekávat nějaký oslavný portrét významné dámy. Střihač evidentně plnil přání režiséra, nicméně nůžky měly být ve větší permanenci. Jinak skvělá hudba, velmi dobrý scénář. A že by si (reálně dirigující) Cate došla pro třetího plešouna? Intimní (a trpělivý) pohled na jedno profesní i duševní přežití, které ovšem rozhodně není pro každého. (03.01.2023)