Anjel skazy

Civilizaci dělí od anarchie 3 dny... (... 3 dny, během kterých nefungují životně důležité procesy, jež však již dnes považujeme za samozřejmé). Film se dá určitě vykládat mnoha různými způsoby, kritika lidského pokrytectví, přetvářky, která vychází jen z materiální zajištěnosti a jež spolu s dalšími civilizačními vymoženostmi bere v nedostatku (prostoru, soukromí, potravy, vody) rychle za své, zároveň varování před tím, jak je naše zdánlivá civilizovanost a "kulturnost" chatrná, je pro mě naprosto evidentní. Nádherně je tu ukázané rychlé zborcení domečku z karet civilizovanosti a sestup zpět k primitivnímu stadiu - začíná to otupením společenských zdvořilostí, pokračuje narůstajícími spory o zdroje či z potřeby vybití nahromaděné agresivity a vrcholí v hledání mystické jistoty, nových pověr, obětních beránků. Geniální a aktuální film. (16.01.2007)

Vlastně to samé, co Nenápadný půvab buržoazie - kritika všech těch zbohatlíků z vyšší společnosti. Ti se tady sejdou na jedné večeři, mezitím ještě vyhodí nějaké kuchaře a číšníky a zůstanou tam jenom oni ještě asi s dvěma nebo třemi sluhy. A pak se nemůžou dostat ven. Námětem to připomene všechny ty dnešní horory o lidech uzavřených v jedné místnosti/domě (a těch předchůdců je evidentně víc - kromě Anděla zkázy třeba ještě Pasiáns nebo Room Film 1973, byť ten je experimentální a pro málokoho) a mě osobně to bavilo víc, než právě Nenápadný půvab buržoazie. Může za to ten fakt, že tohle má nějaký větší děj, který mě mimochodem docela zaujal. Stěžejní je tady ale ta kritika té smetánky. Líbilo se mi to, ale na plný počet to není. Silné 4* (04.01.2020)

Včera som písal komentár k Viridiane, dnes k Anjelovi skazy. Oba filmy spája viac, než osoba režiséra, rok nakrútenia a Silvia Pinal. Oba sú temné a neľútostné pri obnažovaní tých, ktorým práve tento druh nudizmu nie je príliš po vôli. Tentoraz si Bunuel vzal na mušku miestnu honoráciu ocitajúcu sa v pasci, ktorá má vlastnosti vesmírnej čiernej diery. Potiaľ je všetko v poriadku. Na začiatok dobré, ale potom začína nesmierne zdĺhavý a pomerne nudný opis rôznych reakcií na novú situáciu. Ten je spestrený iba rukou z Rodiny Adamsovcov, ktorej význam ostal pre mňa skrytý, rovnako ako opakovanie úvodných sekvencií. A to sa deje až do konca, ktorý je príležitosťou pre nový začiatok. Treba tento film vidieť. Stačí však iba raz. A dosť by som sa čudoval, ak by niekto ochkal nad úžasným umeleckým zážitkom z neho (myslím bez potreby divadielka pre okolie). (04.05.2011)

Marxismus zapuštěný do hávu surrealismu. Zatímco služky, kuchaři, číšníci odcházejí do nové dějinné etapy, aristokracie zůstává opuštěna na prahu nového věku. Teprve když se pod tím vším nátěrem (luxus, vybrané chování, galantnost, umění, gurmánství...) objeví člověk z masa a krve, kdy se vyvalí celá ta špína ukrytá uvnitř, může aristokacie převzít svoji úlohu v novém uspořádání světa. Je sice už jen skořápkou bez obsahu, ale je to pojítko s minulostí. A po aristokracii přichází na řadu církev. (24.05.2009)

Třídní imobilita, tedy nehybnost a fixnost tříd, kombinovaná se sartrovským "peklo jsou ti druzí". Mezi těmito dvěma body se udává rej symbolů a dějů, jejichž prostá topografie by zabrala několik stran. Namátkou třeba okultismus, kabala, Svobodné zednářství, mladá láska, halucinace, repetitivnost a podivná postava majordoma, jenž jako jediný ze služebnictva neuprchl. Na konci pak opakování ustavuje diferenci, což je skvostně "deleuzovký" tah. (11.12.2007)