Anjel skazy

U tohoto filmu mě po celou dobu napadalo jedno výstižné slovo, totiž "absurdní"! Absurdní tím nejdokonalejším způsobem - chování oněch snobských aristokratů, vývoj událostí, chování lidí "tam venku" - prostě kompletně všechno! Tento snímek může člověk vidět klidně i víckrát a stále bude co objevovat a o čem přemýšlet - kritických narážek a symbolů je tu totiž na každém kroku tolik, že já osobně jsem byla téměř v sedmém nebi (já a moje kritika náboženství jsme si to opravdu dost užívaly). A na závěr naprosto dokonalé zakončení (kostel, ovce - panebože!) mě do toho sedmého nebe už opravdu vyneslo... (12.05.2006)

Na Andela zkazy me nalakal Woody Allen ve sve Midnight in Paris, kde ve skutecnosti vznikl zarodek napadu celeho filmu. Gil Pender se po presunu casem do Parize 1920's setkal se samotnym Bunuelem, kteremu poskytl inception nametu prave na tento film. "I don't understand. What's holding them in the room?" - mlady Luis Bunuel. Narazek a metafor je zde spousta, ale primarni myslenka, ktera je navic demonstrovana pomerne dost doslovne je podle me jednoznacna - lide jsou ovce! 7/10 (20.01.2012)

Réžia snímku nie je zlá, ale niečo z toho "ostatného", áno. Neviem, či je to scenár alebo už samotný námet. "Uzamknutie tlupy ludí na dlhší čas síce nieje nič originálne (možno na rok vzniku áno), ale je urobené ok. I ked je niekedy chovanie postáv pritiahnuté za vlasy, dá sa to zobrat z nadhladu. Ale nevysvetlenie tej "psychickej" bariréry vo filme pokladám za obrovské mínus. A samotné vykreslenie samotnej bariéry (čo je vlastne gro filmu) je velmi naivné. Nemôžeme cez nu prejst - "chudáčikovia". Slabé 3* len kvoli dobrým hereckým výkonom a celkom ok réžii. Hodnotenie: 50% (16.09.2013)

Docela mě tu pobavil onen termín "artový sitcom". S trochou nadsázky by se takhle dal Anděl zkázy určitě označit. Nebo možná absurdní sitcom. Městská elita je "zamknuta" (zdali časovým paradoxem nebo nějakou anomálií společneského bontonu neznámo) v jedné místnosti honosného domu, kterou bůhvíproč nemůže opustit, a na tomto divadelním prostoru se začne odehrávat fraška, plná nesmyslných dialogů a nepochopitelných činů jejích rezidentů. Architekti, doktoři a podnikatelé se začínají pozvolna vzdávat svých (zdánlivě) neotřesitelných společenských zvyklostí a kodexů a nakonec se nechovají o moc lépe než zvířata. Navíc v nich hlad a paranoia začínají probouzet touhu po oběti viníka, kterým se nakonec stává hostitel. V té chvíli už úsměv tuhne na rtech... No a konec je tak skvělý, jak jen si u Buňuela můžete přát. 90% (29.11.2006)

Že by svět byl jediná pevná cesta pod nohama skloněného poutníka, lemovaná jen běsy a zkázou? Že by konvence, víra či společenská role byly tak statické? Nevím. Jisté je, že kdo z cesty schází, stává se tabu, nedotknutelným a neviditelným, dokud se zase poražen nenavrátí .. či si nevytvoří cestu vlastní. Tuto možnost však film nepřipouští, působí tak velice beznadějně. (27.10.2009)