Pád domu Usherů

Flanaganova klasická tvorba so všetkými negatívami, ktoré sa permanentne opakujú pri takmer každom jeho pokuse ohúriť filmársky svet. Čiže veľa tliachania a málo hororových prvkov, pričom samotný námet natiahnutý do ôsmych hodín, ako jeden z mála dokonale napĺňa pocit strachu. Pozerať sa to dá. No ani z tohto E. A. Poe nadšený veru nebude. (15.10.2023)

To nadšení z toho nijak nemám. Poměrně dlouho mě trvalo se tomu dostat na chuť. Dvě časově linie mě trochu matou. Hlavně ze začátku je to spíš jen drama o bohaté rodině co má nos hodně vysoko a myslí si že je něco víc než všichni okolo. Pak postupně začnou umírat jednotlivý členové rodiny. Asi nejlepší byla pařba s kyselinou. Místo "viagry" se krásně rozpustili v kyselině. Hlavní. Postava co to vypráví mě strašně lezla na nervy.Přál jsem si aby celá rodina co nejdříve zdechla. Za mě to bylo takové na půl. Ani špatné ani dobré. Ta atmosféra mě nedokáže v táhnout do děje. (10.11.2023)

// Ztráta, láska, víra, cokoli, o čem byl Půlnoční klub, a nakonec chamtivost. Flanaganova seriálová jízda na Netflixu končí nikoli jeho nejsilnějším dílem, ale ani ne tím nejslabším. Poetické to sice bylo až na půdu (nebo do sklepa), nevýhodou retrospektivy u podobného příběhu ovšem je to, že ztratíte veškeré potenciální napětí. Navíc chamtivost prostě není tak silná emoce jako ty předešlé, opakovaná sázka na ty samé herce ubírá kouzlu nepoznaného, a smrt à la Nezvratný osud je super poprvé, možná podruhé, rozhodně však ne posedmé. Užíval jsem si tradičně kameru i hudbu, Flanaganovy epizody byly skvěle zrežírované, Bruce Greenwood a Carla Gugino tady podali životní výkony, na víc než 7/10 se ale nevyšplhám. Havran promine. Nicméně na Temnou věž se těším, to zase jo. (18.10.2023)

Reparát za Půlnoční klub se povedl. Za mne sice slabší než Hauntingy a asi i než (druhá půlka) Půlnoční mše, ale i tak za tuhle moderní aktualizaci povídek E.A.Poea patří režisérovi a jeho dvorním hercům potlesk. Z Flanagana se stal konceptuální tvůrce, který to má vždy všechno velmi hezky promyšlené, naplánované, vysoustružené do podmanivého smysluplného celku, u nějž se ne vždy lze aktivně bát, ale povětšinou lze o něčem přemýšlet. První epizoda spolehlivě zaháčkovala, šestici prostředních epizod trochu ubrala na zajímavosti totožná kostra (opět platí, že se to dalo zkrátit a zhutnit), poslední epizoda uspokojivě zakončila. Succession v hororovém kabátě a s fenomenálně charismatickou Carlou Gugino. (23.10.2023)

Kupodivu zajímavě pojatá adaptace děl E. A. Poea. Co epizoda, to originální smrt. A co epizoda, to jeden člen rodiny Usherů. Přímočaré, jednoduché, ale na druhou stranu příliš a příliš natahované. Mike Flanagan je můj oblíbenec. A vše, co na něm mám rád tu naleznu. Ale je to tu dramaturgicky příliš rozvláčné, občas až nezáživné. Řada postav, které vám nepřirostou k srdci a nechcete s nimi trávit čas u TV. To se na mém hodnocení nejvíce podepsalo. Přesto ale nezastírám kvality, které některé díly mají. Za zhlédnutí pro fandy hororu to jednoznačně stojí. Ale můj režisérský oblíbenec si tu vybral slabší chvilku. 75% (04.11.2023)