Pád domu Usherů

Spoilery. „Svet bez bolesti, to znie dobre.“ Čakal som to lepšie, ale nebolo to zlé. Vizuálne je to komorné, ale zároveň podmanivé, niektoré zábery možno lacnejšie, iné ale nedostanete z hlavy (pršanie ľudí). V prvom rade: toto nie je adaptácia Poeovej poviedky Pád domu Usherovcov. Pád domu Usherovcov pojednával o chlapíkovi, ktorý prišiel na návštevu do prastarého rodinného sídla Usherovcov, kde žil čudný chlap a nehnuteľnosť sa postupne prepadávala do močiara. V seriáli by ste toto hľadali márne, takže to (napriek názvu) nie je adaptácia danej poviedky (až na pár detailov). Čo to potom teda je? Esencia mnohých ďalších Poeových poviedok, nájdete tu dokonca (moju obľúbenú) Vraždy v ulici Morgue. Spojivom je práve klan Usherovcov, takže to rafinovane vyzerá ako ucelený príbeh a pritom je to vlastne „poviedkový“ seriál. Inšpirácia poviedkami je ale miestami každopádne značne svojrázna, až „nijaká“. Napr. diel inšpirovaný Vraždami v ulici Morgue s nimi má spoločné len to, že jednu postavu na konci zabije primát a epizóda Jama a kyvadlo má so svojou literárnou predlohou spoločné len kyvadlo, ktoré na konci zabije človeka. Pravdupovediac mi to pripadalo viac American Horror Story, než posledné série American Horror Story. Temné a zvrátené, ale nie za každú cenu, kedy už sa vystavujete riziku, že sa stanete smiešnymi. Mnohé dialógy vo filmoch a seriáloch v dnešnej dobe pripomínajú prácu počítačového programu v zmysle, že to nie je zlé a má to logiku, ale nie je to uhrančivé. Tu som sa nejeden raz pristihol, že si počúvanie dialógov užívam a dokonca nad nimi premýšľam (!). Na strane druhej, Flanagan je pre mňa dlhodobo filmár, ktorému skvele idú postavy a dialógy, ale jeho spôsoby strašenia sú značne zastarané a osobne ma miestami až otravujú. Napr. Greenwood si to labužnícky užíva, ale snáď v každej epizóde nájdete minimálne jednu pasáž, v ktorej normálne rozpráva a zrazu má kvázi desivú vidinu a v lepšom prípade vykríkne od úľaku, v horšom padne zo stoličky. Vravel som si: čo som v roku 1995? Obecne ale herci podávajú silné výkony, do pozornosti dávam napr. copatého Henryho Thomasa, ktorý si to taktiež užíva („Tak ja si teda ten kokaín vezmem, ak môžem.“). Skvelá je (opäť) samozrejme tiež Kyliegh Curran, miláčik z Flanaganovej majstrovskej kingovky Doktor Spánok; tejto slečne patrí budúcnosť, na to si vsadím. Prvá polovica mi pripadala lepšia, v druhej už som tak nejak čakal na koniec. (27.11.2023)

Mike Flanagan si tentoraz posvietil na Edgara Allana Poa, no a zase u mňa zabodoval. Už v prvých minútach som sa do toho zažral, je to veľmi vťahujúce a pútavé, ani chvíľu som sa nenudil a prišlo mi, že týchto 8 epizód je presne potrebný počet na vyrozprávanie tohto príbehu. Seriál mi dal už na začiatku chrobáka do hlavy, už len tým, že začíname od konca a vidíme udalosti čo sa už stali, a moja zvedavosť už sa nemohla dočkať toho prečo sa stali a čo im predchádzalo. Atmosféru to má skvelú, hudba, aj keď možno nie je úplne najviac zapamätateľná, tak je veľmi účinná a napomáha sile niektorým momentom, objavia sa tu aj nejaké jump scary, ale zaobchádza sa s nimi efektívne a s mierou. Páči sa mi aj vkusné zakomponovanie humoru, ktorý nie je taký prominentný, ale svoj účel tu rozhodne plní funkčne. Postavy sú skvelé a napriek tomu, že väčšina z nich sú vlastne takí odporní ľudia, tak bola radosť to celé sledovať, herci všetci do jedného odvádzajú super prácu, (Carla Gugino kraľuje, a Mark Hamil ako tajomný právnik ma zaujal a medzi tú skvadru tradičných flanaganovských hercov zapadol), a všetky tie dialógy či monológy majú správny ráz a hltal som ich s chuťou. Flanagan sa stal pre mňa už istotou, takže som rád, že to pri tomto seriáli neporušil a zase servíruje vynikajúci pokrm, ktorý mal to správne korenie v tých správnych miestach, vychutnal som si ho neskutočne. 9,5/10 (14.10.2023)

Šmankote, to byla zase jednou přehajpovaná bublina... Ze startu to vypadalo parádně. Zdálo se, že by to mohla být fajn mysteriózní kriminálka o tajemství pádu jednoho mocného rodu.. Tento závan potenciálu se ukázal ještě na samém konci druhého a na několika místech ve třetím díle. Pak už bylo ale zřejmé, že tvůrci nic víc v rukávu nemají a celé to začalo klouzat do kopru až to doklouzlo do plytké a pokrytecké moralitky (že zrovna Netflix káže o nenažranosti milionářských korporátů, to je vyloženě k smíchu). Jednotlivé díly jsou repetetivně schématické. Jeden jako druhý (jakože fakt jak přes šablonu: Na začátku se seznamujeme s aktuální situací Ushera XYZ, pak je tam střih k doznání Rodericka při kterém má spoileroidní vidinu o konci onoho XYZ, aby jsme se přesunuli do Roderickovy minulosti, odtud zpět ke zpovědi a hurá k mordování XYZ). Bez nápadu. V křečovité snaze povinně na osud toho či onoho Ushera naroubovat Poeovský motiv ( jakože, třeba s kyvadlem už ten seriál nechtěně parodoval sám sebe). Všeho všudy to má dvě zajímavé postavy (A.Pym a Juno), které ale seriál ve výsledku nedokáže nějak vytěžit. Sem tam se přihodí nějaký zajímavý monolog/dialog. Místy tam probleskne obraz který by mohl zavibrovat, kdyby nebyl součástí tak bezzubého celku.. Prostě další Midnight Mass se nekoná, ani The Haunting.. Tři s hodně odřenýma ušima a už mě s tím prosímpěkně neotravujte. (24.10.2023)

Jako fanoušek Mika Flanagana jsem se na tento seriálový kousek hodně těšil. Nadšené reakce ze zahraničí dávali vědět, že nás čeká další parádní podívaná. Jak seriál dopadl v mých očích? Skvěle. Flanagan je velmi dobře znám pomalejším tempem, delšími dialogy mezi postavami a rozpracovávání samotných témat. Pád domu Usherů není výjimkou. V tomto seriálu se Flanagan zaměřil na téma chamtivost, a co je člověk ochotný udělat pro úspěch. Seriál je rozdělen do osmi epizod, které mají hodinový stopáže. Každá postava je natolik zajímavá, že pokaždé mi nevadilo, že sleduji tuhle postavu oproti té jiné. Divák sleduje velké rodinné impérium, kde moc nenajdete kladné postavy, ale chamtivý lidi, kteří si myslí, že jim všechno projde. No a do toho se nám tady mísí hororové prvky. K samotné hororové stránce musím říct, že ačkoliv to není čistokrevná hororová podívaná, jako to bylo u seriálu Hill House (Dům na kopci), tak pokaždé když se přepne do toho hororu je to vážně skvělé. Když seriál chce, tak vám navodí atmosféru a napětí lusknutím prstu a když vás chce vyděsit lekačkou (pár se jich tady najde), tak je to nepříjemné. Celé to, ale funguje dokonale (tak, jak již zmínila moje kolegyně přede mnou) díky skvělé kameře a hudební stránce. Technicky je seriál perfektní a kamerové záběry působí, že nad nimi někdo přemýšlel. Epizody, které natočil samotný Flanagan (s kameramanem Michaelem Fimognarim si rozdělili sérii na půl a každý si natočil čtyři epizody), jsou po režijní stránce skvělé. Flanagan moc rád pracuje se svými lidmi. Ať už před kamerou nebo za kamerou. Objeví se tady herci se kterými Flanagan pracoval na všech svých seriálech a všichni jako vždy odvádí perfektní práci. Z celého castingu musím především zmínit v hlavní roli Bruce Greenwooda (hlava rodiny Usherů). Vedle něho dominuje pokaždé, když je na scéně herečka Carla Gugino u které se přiznám, že mě nikdy nebavila tolik jako tady. Mezi účastněné potěší nováček u Flanaganovi tvorby Mark Hamill (Luke Skywalker ze Star Wars), který zde hraje taktéž dokonale. Závěrem bych chtěl říct, že seriál Pád domu Usherů není možná tím nejlepším a nejsilnějším zážitkem z tvorby Mika Flanagana, ale je to i přesto skvělá podívaná u které jsem se bavil od první minuty do poslední. Skvěle jsem si užil děj každé postavy, atmosféru to mělo velmi dobrou a celé jak to začne gradovat a následné vyvrcholení opravdu stojí za to. Rozloučení s Netflixem se Flanaganovi dle mého povedlo a já se už nemůžu dočkat na jeho nové projekty, které budou nyní vznikat u Amazonu. 9/10 (24.10.2023)

U Mika Flanagana to mám jako na houpačce. Jeho Hill House byl pro mě tenkrát obrovský šok. Říkal jsem si, že se tu asi rodí další génius. Jenže další jeho projekty už úplně nepřesvědčily. Zde jsem ale očekávání měl. Minimálně i proto, že si tu vzal na paškál Edgara Allana Poea a z toho už by něco mohlo být. No a pravda, že opravdu je. Když překlenete první dva průměrnější díly, začne to být docela pecka. Fantastické scény, které na hororové scéně pravděpodobně nebudou mít konkurenci nicméně střídají bohužel průměrnější, které seriál zbytečně natahují. Jakmile mi ale v druhé polovině seriálu došlo, jak moc si autor musel dát práci s tím, aby do tohoto příběhu sladil veškeré povídky Edgara Allana Poea, dle kterých každý díl tohoto seriálu pojmenoval - a ještě to do příběhu vměstnal - s chutí jsem mu vpravil i tu čtvrtou hvězdu. Mít tento seriál čtyři-pět dílů, mohlo to být dokonalé. Takhle je to "jen" hodně solidní. (23.10.2023)