Good bye, Lenin!

Pokud si mám vybrat mezi poklidným několikaletým čekáním na vysněnýho trabanta a každodenní bitvou o imaginární balíky peněz, tak garfieldovská podstata mého bytí v tom měla vždycky jasno. Každá doba má zkrátka své plusy i mínusy a patrně proto se mi líbil snímek, kterej neváhal ukázat nejednu mouchu na štítu milovanýho kapitalismu a znechucený opovržení socialismem přitom nebylo nijak hysterický. Tlučte mě, uplácejte mě, nadávejte mi, udávejte mne, posílejte na mne kosovský bratry, ale pokud mi paměť ještě trochu slouží, tak jsem se za vlády rudýho bratra měl asi tak stejně dobře jako teď. (14.07.2012)

Lenin je úžasně emocionální film. Humor a vážné scény se tu střídají opravdu bleskově, někdy možná až na mezi únosnosti (scény z nemocnice). Vycházel jsem z kina úplně rudý a hlava mi bujela přemírou tlaku od zadržování slz. Dokonce jsem litoval, že jsem v té době chodil do první třídy a byl jsem holt mimo obraz. O to víc jsem se soustředil na reakce lidí, kteří "tím" prošli a byvil jsem se společně s nimi. PS: Promiň Civale, Tosime atd., ale Pupendo je oproti Good bye, Lenin! pouze malý nedozrálý studentský filmeček bez špetky skutečných emocí - toť můj názor. PSS: Báječně nápaditou režii, brilantní herecké výkony především mladých herců a příjemně poetickou hudbu si nemůžu vynachválit. (05.02.2004)

Zaskočilo mě, že tenhle film byl natočený až v roce 2003. Znovu nepříliš vydařená potřeba ukázat, jak byl ten komunismus špatný, ale pokud jim byl někdo nasátý, tak se s ním těžko loučil. Komunimus bylo stejné náboženství, jak je tomu u jiných náboženství. VÍRA V LEPŠÍ BUDOUCNOST, NEŽ JE NEUSPOKOJIVÁ PŘÍTOMNOST. Podobně se to "dařilo" i zde, prakticky veškeré snahy v devadesátých letech ukázat jak byl ten komunismus strašný! Daří se to jen v okrajovějších žánrech, jako je dokument.. Ale ne v hraném filmu! Kde je jádro pudla? Zde je to jasné. Zde nikdo změnu nechtěl! Nikdo o ni neusiloval. Těch pár lidí, to je kapka v moři. A co jsou lidi zač, co chtějí, tak to už je dneska jasnější. Stačí jim přihlouplé filmy, pohádkové, a potřeba ukázat někoho jako nepřítele. A přece obdivuji ty, co komunismu věřili a rozhodně to vždy nebyli lidi vyžraní, lidi toužící jen po majetku, ale po snaze vylepšit přítomnost. Abych to jasně ukončil. Spisovatel A.LUSTIG byl jednou otázán, proč byl komunistou. Odpověděl na to, že poznal v koncetráku komunisty jako ty nejlepší a nejcharakternější lidi, byli to jeho vzory. A chtěl být jako oni. Ano, kdo takovým, jako je A. LUSTIG dá příklad, je pro ně autoritou, tak chtějí být jako ta AUTORITA. A je jedno jestli je to komunista, katolík, bahai faither či muslim. Ale lid nechce víru, tedy ti lidé, kteří mají pocit, že oni sami žijí navždy, že smrt se týká jen jiných lidí. Co se týče tohoto filmu samotného, tak k němu se nedá nic dodat. Originalita? To snad ne. Jde jen o rozvedenou anekdotu, nic víc! (21.06.2010)

Tak já nevím. Patřím mezi ,,husákovi“ děti a zajímalo by mě, jak moc němci (třeba ti východní) řvou smíchy u Pelíšků. Námět je ale v pohodě, jen nevím co má být na ,,listopadu v NDR“ směšnýho. Samozřejmě jsem se párkrát pousmál nad nápady šikulky Alexe, který vytvořil svoji zemi, zemi, která bude navždy spojená s jeho mámou, ale na konci jsem jen čekal, že uspořádá vojenskou přehlídku. Film se dotýká všech problémů německýho ( ? ) socialismu a vlastně tomu lidé mladší xxx let zřejmě rozumět vůbec nebudou. A když jo, tak by mě zajímalo, jestli jim to příjde směšný. Já v tom neviděl ani černej humor. Spíš jsem to bral jako vzpomínku na časy, kdy zítra znamenalo včera. (15.08.2006)

„Budúcnosť bola v našich rukách. Neistá, ale sľubná.“ Výnimočná úsmevná, sladká i horká a smutná komédia s výborným originálnym ústredným nápadom. Čo by sa stalo, kebyže sa vaša mama dostane do kómy v istom politickom režime a keď sa prebudí, je krajina v úplne inom, no kvôli maminmu slabému srdcu ju nesmiete vystavovať šoku a tak musíte s najbližšími priateľmi a rodinou všetko zorganizovať tak, aby to vyzeralo, že sa v krajine vôbec nič nezmenilo? Tento nápad vraj dostali pred GOOD BYE, LENIN! aj kamaráti Roman Luknár a Ady Hajdu. V ich podaní sa Ady dostal pred rokom 1989 do kómy a keď sa z nej prebudil, jeho kamarát Luknár musel všetko robiť tak, akoby u nás ešte bol komunizmus. Neznie to zle, každopádne Nemci boli prví a hoci si o ich kinematografii xenofóbne myslím svoje, toto je krásna bomba s nádhernou poetickou atmosférou (opustené byty uprostred prichádzajúcich jarných večeroch), krehkou romantikou medzi dvoma veľmi sympatickými hlavnými hrdinami (postavami i hercami) a scénami, ktoré vás úprimne rozosmejú a ešte úprimnejšie dojmú... možno až k slzám. (14.09.2006)