Good bye, Lenin!

Docela originální nápad, ale bohužel neni tak dobře zparacovanej jak by se dal zpracovat. Němci zase ukázali, že kvalitní filmy prostě dělat neuměj a že dokážou zabít i ty sebelepší nápady. Sice to měla být spíš taková komedie, ale moc jsem se nenasmál, jedinej klad tohohle film je, že jsem se u něj moc nenudil a to opravdu nevim proč, protože sokoro celej film je jenom o tom jak synáček pořád mlží matce, aby nedostala infarkt a připadalo mi, že to je pořád na stejným bodě a pořád do kola. Aspoň, že jsem se nenudil (07.05.2005)

„Budúcnosť bola v našich rukách. Neistá, ale sľubná.“ Výnimočná úsmevná, sladká i horká a smutná komédia s výborným originálnym ústredným nápadom. Čo by sa stalo, kebyže sa vaša mama dostane do kómy v istom politickom režime a keď sa prebudí, je krajina v úplne inom, no kvôli maminmu slabému srdcu ju nesmiete vystavovať šoku a tak musíte s najbližšími priateľmi a rodinou všetko zorganizovať tak, aby to vyzeralo, že sa v krajine vôbec nič nezmenilo? Tento nápad vraj dostali pred GOOD BYE, LENIN! aj kamaráti Roman Luknár a Ady Hajdu. V ich podaní sa Ady dostal pred rokom 1989 do kómy a keď sa z nej prebudil, jeho kamarát Luknár musel všetko robiť tak, akoby u nás ešte bol komunizmus. Neznie to zle, každopádne Nemci boli prví a hoci si o ich kinematografii xenofóbne myslím svoje, toto je krásna bomba s nádhernou poetickou atmosférou (opustené byty uprostred prichádzajúcich jarných večeroch), krehkou romantikou medzi dvoma veľmi sympatickými hlavnými hrdinami (postavami i hercami) a scénami, ktoré vás úprimne rozosmejú a ešte úprimnejšie dojmú... možno až k slzám. (14.09.2006)

Naši západní sousedé se tentokráte předvedli. Good Bye, Lenin! je příjemnou, vyzrálou i nostalgickou záležitostí, kde klubko událostí rozplétá demonstrace, při které je mladík před zraky své socialisticky smýšlející matky zbit a zatčen policií, zatímco jí nepříjemná zkušenost způsobí infarkt a upadá do komatu. Po jejím probuzení se ale kolem mnohé událo. Syn Alex, který se tak rozhodl pro matku fabulovat svět „staré dobré“ NDR, si je moc dobře vědom, že onen velkolepý fiktivní svět je pro ni jediným bezpečným. Své okolí zasvětí do této brilantní mystifikace, pro udržení iluze je třeba natáčení denních událostí nebo shánění donedávna typických surovin, nakládaných okurek nevyjímaje. Po čase ale začne dle očekávání skřípat rovina osobní, kam až je Alex schopen zajít ve fabulaci, která je pochopitelně také účelovou lží. Film, seč je prosycen množstvím gagů, si nedělá srandu z komunistických včerejšků, je naopak kompaktní výpovědí jedné nelehké doby. Křehké osudy jednotlivých hrdinů se zejména mohou opřít o brilantní scénář, vypointovaný, bez zbytečným sentimentálních gest. Režisér Becker společně s herci pak zasluhuje dík, že film nenudí a může nabídnout několik silných (rozuměj hluboce lidských) situací!! (11.09.2007)

Lenin je úžasně emocionální film. Humor a vážné scény se tu střídají opravdu bleskově, někdy možná až na mezi únosnosti (scény z nemocnice). Vycházel jsem z kina úplně rudý a hlava mi bujela přemírou tlaku od zadržování slz. Dokonce jsem litoval, že jsem v té době chodil do první třídy a byl jsem holt mimo obraz. O to víc jsem se soustředil na reakce lidí, kteří "tím" prošli a byvil jsem se společně s nimi. PS: Promiň Civale, Tosime atd., ale Pupendo je oproti Good bye, Lenin! pouze malý nedozrálý studentský filmeček bez špetky skutečných emocí - toť můj názor. PSS: Báječně nápaditou režii, brilantní herecké výkony především mladých herců a příjemně poetickou hudbu si nemůžu vynachválit. (05.02.2004)

Z našeho pohledu mimořádný německý film jakoby nadaný hrabalovskou poetikou a jakoby jemným český krůpějovým humorem je a chce být komedií o tzv. ostalgii, tedy o nostalgických pocitech za zaniklým Ulbrichtovým a Honeckerovým státem. Typický příběh rodiny, jejíž angažovanost nestačí na exil otce rodiny do druhé části Berlína, aniž by byl s to zlomit náruživou matčinu víru v idealistická východiska komunistické utopie, přerůstá do širšího podobenství okamžikem vnitroněmeckého mocenského zvratu na podzim 1989. Srdeční kolaps stále živitelky rodiny, dlouhodobé bezvědomí a posléze - po měsících - zázračné probouzení do nového světa vyvolávají u syna-hlavního vypravěče příběhu úzkostnou touhu šetřit matčino zdraví a nedopustit její předčasný odchod. Příhody improvizovaného studia neexistující enderácké státní televize vytváří stále působivější atmosféru, jejímiž mediálními démanty se stávají např. objev cocacoly vědcí NDR v padesátých letech a angažmá prvního německého kosmonauta Jähnichena, v té době jednoho z mnoha berlínských taxikářů. Matčin očekávaný skon, jemuž předcházelo obnovení rodiny, tak rámuje velkolepý zážitek, vycházející z jak skvělého scénáře, tak dobré režie i mimořádných hereckých výkonů. Za velký úspěch autorů filmu je potřeba považovat skutečnost, že se podařilo zachovat a zvládnout plynule, nenásilně přechod z výchozí dětské fáze, přes prostředkující teenagerskou podobu až po takřka dospělý pohled hlavního hrdiny. Film, jehož ostalgie v žádném případě není nekritickým nytím za zašlým komunismem, naznačujes úspěchem složitost vyrovnávání se sovětizační komunistickou érou a tím nepřímo jednu z odstatných příčin toho, co Václav Havel před více než deseti lety označil za "blbou náladu". (25.08.2007)