Ještěr

Někdy je dobré příliš neočekávat, a pak může přijít i překvapení. Ještěr, nevím proč ne plaz nebo rovnou had, když našla hadí kůži, je průměrná tuctová kriminálka vykrádající starší francouzské (nejen). To by nakonec vadilo nejméně, páč originálních námětů je jak šafránu, když už bylo téměř vše natočeno. Film je zbytečně dlouhý a utahaný a jen pár napínavějších scén ho nerozjede. Až příliš brzy tvůrci naznačí, kdo za vším stojí, a tak téměř třetinu jen čekáte, jakým způsobem budou viníci odhaleni. A více než jasná je i závěrečná konfrontace, protože tak to u žánrově podobných filmů chodí. Ani Del Toro se tentokrát moc nesnažil, a tak po většinu doby sledujeme jen jeho kamennou tvář. Zamrzí, že chybí atmosféra, co jen občas probleskne za doprovodu kakofonické hudby, a nervy drásající napětí - to se nedostaví vůbec. Velmi slabé 3*... (06.10.2023)

"Ještěr" do jisté míry pokračuje v tradici nastolené kultovním snímkem "Sedm". Minimálně v tom smyslu, jak kolem postav neustále stahuje smyčku, zatahuje práci do soukromí ženatého a bezdětného protagonisty a vyvolává podezření skoro na všech stranách. Film se odehrává ve světě, kde na každém lpí kousek viny či neúprosných výčitek, kde slunce snad nevychází a největším nepřítelem slušných lidí je jejich svědomí. Kouzlo příběhu netkví ani tak v originalitě, jako spíš v sebejistém provedení, které dává na frak banalitě a schematičnosti většinové tvorby Netflixu. Zpočátku připomíná "Temný případ" a těžištěm je proces vyšetřování, v němž protagonistům evidentně cosi uniká. Grant Singer ostatně distribuuje pozornost tak, aby vždy odkryl jen malou část skládačky. Pomáhá mu v tom neotřelá střihová skladba, která film místy zrychluje, vypouští potenciálně důležité záběry a někdy i zamlčuje, jaká postava se na scéně nachází. Na rozdíl od "Temného případu" ovšem nejsme na stopě maniakálního vraha, nýbrž překvapivého spiknutí. Druhá část 130minutového snímku se víc zaměřuje na vztahy mezi postavami a oprašuje špinavý policejní thriller, který byl populární třeba po přelomu tisíciletí ("Skrytá identita"). Byť už vyústění tušíme, skvěle hrajícímu Del Torovi nejde nedržet palce. A přestože je nasnadě, že snímek nechává vedlejší postavy v čele s přesvědčivě nejednostranným Timberlakem trochu poddimenzované a nevyužité, finále udeří velice silně. Přestože se "Ještěr" na klasiky žánru nechytá, jako plíživý napínák s retro vizuálem je suverénní. /80%/ (30.12.2023)

Na pozadí všech aktivit je zločin, jinak nehne nikdo ani prstem. Podle majetku a moci poznáte je! Sám ale nevím, proč bych se tím měl zabývat, když do skupiny příznivců majetku ani moci nepatřím. A že odhalil spletitou síť! - sotva tak jedno vlákno. Mnohé Dylanovky už jsou populární jako Ryvolova Bedna od whisky, jiné bohudík dosud ne. (08.10.2023)

Taková kvalitní  žánrovku si v současné kinematografii je přeci jen  potřeba užít. Sice mi trochu chybělo závěrečné explicitní odhalení vraha, ale jinak pohoda. Je zde napínavý příběh. Také nechybí  hodně vyšetřování, které je ale obohaceno i osobním rozpolcením hlavního hrdiny,  zajímavými pomalými momenty a  kombinacemi zaběrů (jako třeba při líčení snu  u psycholožky) a atmosférickými scénami s atmosférickou hudbou jako například nahánečka v chrámu na pohřbu nebo setkání v restauraci (to bylo fakt super!). Asi bych to neuzavřel songem Nak nak on heaven's door, ale jinak to na mě zapůsobilo. (21.10.2023)

Už by to bylo na úvod asi moc, kdyby Timberlake zapěl: „…do snů pro Zlatovlásky, dál jen vejdi...“ Hodně udělají dobře napsané postavy, velmi rozmanitý hudební doprovod přispívající k tenzi i klidná síla zabejčeného Benicia del Bejka. Vizuálně začíná připomínat Charlese Bronsona, i když herecky je to pochopitelně jiná liga, vlastně i jiný sport. Možná nosí v peněžence fotky Villeneuva i Finchera, ale suverénnost Granta Singera je ohromující a já nevidím důvod, proč nespatřit na podlaze pět svlečených hadích kůží. Dobrých kriminálek z Maine není nikdy dost. Opravuji. Dobrých kriminálek není nikdy dost.. (12.10.2023)