Suzume

Já Japonské animované filmy moc nevyhledávám, ale zatím, co jsem viděla, tak se mi strašně moc líbilo. Možná bych tomu mohla dát šanci víckrát než jen při nominacích na Oscara. Nevěděla jsem, co od Suzume čekat, nakonec se mi to moc líbilo. Příběh je zajímavý, originální fantasy, které je vizuálně krásně zpracované. Jediné, co bych vytkla je stopáž, mohlo to být o takových dvacet minutek kratší. (01.02.2024)

Takhle nějak si představuju dobrou Shinkaiovku vyšší kvality. Fantasmagorický, ale poutavý děj, který dokáže svou fantasy podstatu zajímavě vměstnat do reálného světa, vcelku zajímavé postavy, jejichž příběh a osudy jsou odhalovány postupně, a nakonec hromady krásných záběrů, bez kterých by to nebylo ono. Hrozně se mi líbilo, s jakou úctou se zde přistupovalo k opuštěným místům, jež byly středobodem všeho - aby bylo možné zavřít dveře, z nichž plynula potenciální katastrofa, bylo třeba se do takového místa vžít a představit si, jak před svým zdárným koncem kypělo životem. Jako člověk, co se zajímá o urbex a hlavně minulost opuštěných míst, tohle bylo přímo pohlazením po duši, se kterým jsem se dosud v takovéto formě nesetkal. Zbytek mě bavil tím, že se neodehrával jen na jednom místě, ale hrdinka postupně procestovala půlku Japonska a dostala se i do míst, jaká bych zde vůbec nečekal a nebýt jistých událostí před 12 lety, tento film by nevznikl. Nebo by přinejlepším pojednával o něčem zcela jiném. Většina skutečností byla postupně vysvětlena a v rámci svého nápadu dávala tak nějak smysl. A když už jsem si myslel, že se film přiblížil svému konci, tedy se dobral scénám z traileru (jehož jsem kvůli tomu proklínal), ve skutečnosti se jednalo o rozjezd, což bylo zajímavým a vítaným překvapením z mé strany. Kimi no na wa stále zůstává pomyslným vrcholem Shinkaiovy tvorby, nicméně Suzume s přehledem přebila (za mě dost slabé) Tenki no Ko. Jsem s projekcí velice spokojen a ještě víc, že se tento skvost dostal i do českých kin. 8/10 (14.07.2023)

Já tuším, že bych si asi měl stěžovat víc na to, že tohle anime nevyužívá svojí formu k nějaké zajímavé stylizaci, ale pouze fotorealisticky dokumentuje reálné prostředí a v tom nereálném se zase uchyluje do nesnesytelného kýče. Nicméně mně Suzumi přišla právě nejzajímavější v tom detailním vykreslování podoby současného Japonska, kde součástí všednosti jsou neustálá zemětřesení a dědictví katastrofální tsunami z roku 2011. Všechno ostatní je iritující komprimát tématických a vizuálních anime klišé, který svou usilovností působí jako by za ním stál spíše nějaký vypočítavý běloch nebo rovnou AI. (16.10.2023)

Aj napriek veľmi zvláštnemu námetu dokáže Suzume po celý čas udržať divákovu pozornosť a to aj vďaka dokonalej a krásnej animácii a úžasne trefnej hudbe, ktorá len dopomáha k potrebnému napätiu a emóciám. Len ako som povedala, bolo to čudné (zato originálne!), hovoriaca mačka povedzme, ale stolička to už je trošku iná fantasy. Videné v kine Cineplex Mannheim v originálnom znení. 70%. (14.05.2023)

Sedmnáctiletá Suzume si to pádí na kole do školy a narazí na týpka se jménem Souta. Ten u sebe nosí klíč s jehož pomocí zavírá portály, které můžou způsobit katastrofy v našem Světě. Vize portálů a jejich armagedonu však vidí pouze dva hlavní hrdinové, nikdo jiný, ostatní lidé jsou pouze upozorněni aplikací, která v Japonsku hlásí blížící se zemětřesení (všem do smartphonů), klasický Šinkaiův motiv transparentních světů. Daijin, mluvící kočka, třetí ústřední postava příběhu, Soutu změní v třínohou židli a tak S+S zamykají portály a snaží se chytit Daijin, která je celou dobu provokuje a bere to vše jako hru, ovšem zdánlivě, vše má svůj důvod, jak se dozvíte později. Už v polovině filmu se to zamotá a začne stáčet nečekaným směrem, odhalovat a zaobírá se nejen (přírodními) katastrofami, ale i osobní tragédií ztráty, a v mnoha ohledech tak pokračuje v tradici, kterou nastolil třeba Miyazaki. Kdo už někdy viděl něco od Šinkaie, jeho filmy jsou spíš variace, než že by přínášely něco nového a pokud je nevidíte příliš rychle po sobě, po čase se vám to vykouří z hlavy a tak to nepůsobí až tak repetitivně. Ale pořád bych řekl, že když jsem si prvně pustil, už jen klip k jeho 'The Garden of Words' (song: I spoke to the devil in miami, he said everything would be fine), v době, kdy byl XXXTentacion ještě naživu, tak něco obyčejnějšího, jako tohle, i jen jako klip (natož pak samotný film!), mělo větší emocionální klimax, než poslední tři Šinkaiovy celovečeráky. Ale řekl bych, že tohle je slušnější a lepší, než jeho poslední 'Weathering with You'. Vizuál je, jako vždy, v momentech dechberoucí a ty nechutně pozitivní konce vám tak trochu zalezou pod kůži, protože nejsou až tak patetické. Šinkai zkrátka ví, jak na tu strunu hrát, speciálně v tom, jak svoje příběhy zakončuje, jakoby vždy velmi zkratkovitě, silně a "v momentu". Jakoby otevřeně. A to se mi líbí, připomíná mi to skutečné "konce" ze života. (11.07.2023)