Suzume

Tak tohle byla naprostá pecka s pro mě nejsilnějším a nejoblíbenějším nosným tématem, které samozřejmě není hned na začátku jasné, ale o to víc mě to na konci moc dostalo. Ano, je to obalené v těch nádherných barvách a celkového vizuálu, sympatických postavách, skvělé hudbě a poutavého fantasy základu, ale furt se to tím tak nenápadně valí....byl to moc krásný film. A bylo strašně fajn na chvíli vypnout a užít si to :) (24.07.2023)

Opakovat to nebudu... ALE JO! Ať si to všichni přečtou. Anime mě nikdy nepřestávají překvapovat. Na Suzume jsem se hrdě těšil a dostal jsem to, kam mi srdíčko duši položilo. Jednoznačně dobře pochopitelný a hlavně nenáročný film, plný dobrodružství při zavírání dveří, cestování po světě za opuštěnými místy a seznamování s novými lidmi alias týpkem, kterému nešla zavřít střecha auta. Samo o sobě ten film dává přednost citům a hlavně pointě, která je velmi bolestivá pro každého člověka... a to je minulost. A co souvisí s minulostí? No vzpomínky. Kolik lidí by chtělo udělat něco jinak a změnit sama sebe. Tenhle film není jen o otevírání dveří, jak z pohádky o té malé Karolínce, kterou vyprávěla Bohdalová ale o poselství, že se prostě nedá vrátit čas, ale dá se ho změnit jiným způsobem a to je poselství, za kterým se musí Suzume protlačit. Ač film jako takový nemá moc co s pusinkováním a tradičním olizováním nic moc společného, i tak jsem filmu dal plný počet, už díky tomu úžasnému provedení příběhu, zvratů, nečekané pravdy a přiznání. Mě se tam strašně zalíbil ten kocourek a i když byl hajzlík, který dělal problémy, vše se otočí jinak. Mě upřímně mi ho bylo i líto v jedné scéně, kterou tu nechci teď zmiňovat. Takže joooo. (15.07.2023)

Film je od první scény doslova vizuálně uchvacující a jednoznačně si zaslouží stříbrné plátno. Příběh, ač poměrně jednoduchý, tak je velice hezky zpracovaný. S hlavní hrdinkou procestujeme celé Japonsko, a to většinou dost ve spěchu, takže film nemá skoro žádná hluchá místa. I přesto se do něj vešel nespočet perfektních detailů a přes celkový depresivní nádech i několik vtipných momentů. Ani romantická linka nepůsobí jako že tam je na sílu a všechno to dohromady nádherně šlape. Soundtrack také vynikající. Zejména hudební motiv otevřených dveří tomu dodává skutečně děsivý katastrofický dojem a ústřední motiv je taky naprostá pecka. Jeden z nejlepších filmů Makota Šinkaie a podle mě anime vůbec. (14.07.2023)

57. KVIFF - Je tomu věru dlouho, kdy jsem naposled shlédl nějaké to anime. Karlovarský festival mě ale přesvědčil, že Suzume vidět chci a tak jsem do něj šel. A chyba to rozhodně nebyla. Přitom žádný zarytý fanoušek nejsem. Vím, kdo je Hajao Mijazaki, jeho filmy jsou překrásné. A také jsem viděl nějaký ten kyberpunk. Tohle je ale přeci jen opět trošku něco jiného. Krásná animace mě uvádí do současného světa Japonska, přidává velký krapet mytologie a celé to promíchává s akcí, emocemi a napětím. A že ty emoce Japonci umí natáhnout do extrému, o tom se nemusíme sáhodlouze bavit. Moc hezké, sem tam i dost roztomilé, ale s emocemi jak na houpačce. Chvílemi nevím, čí jsem, jak to do mě Japonci valí, ale i to k jejich filmům patří. Suzume je krásně odvedené anime a nebýt toho přehnaného romantického podkresu, napálím tomu jasnou pěti hvězdu. (04.07.2023)

Takhle nějak si představuju dobrou Shinkaiovku vyšší kvality. Fantasmagorický, ale poutavý děj, který dokáže svou fantasy podstatu zajímavě vměstnat do reálného světa, vcelku zajímavé postavy, jejichž příběh a osudy jsou odhalovány postupně, a nakonec hromady krásných záběrů, bez kterých by to nebylo ono. Hrozně se mi líbilo, s jakou úctou se zde přistupovalo k opuštěným místům, jež byly středobodem všeho - aby bylo možné zavřít dveře, z nichž plynula potenciální katastrofa, bylo třeba se do takového místa vžít a představit si, jak před svým zdárným koncem kypělo životem. Jako člověk, co se zajímá o urbex a hlavně minulost opuštěných míst, tohle bylo přímo pohlazením po duši, se kterým jsem se dosud v takovéto formě nesetkal. Zbytek mě bavil tím, že se neodehrával jen na jednom místě, ale hrdinka postupně procestovala půlku Japonska a dostala se i do míst, jaká bych zde vůbec nečekal a nebýt jistých událostí před 12 lety, tento film by nevznikl. Nebo by přinejlepším pojednával o něčem zcela jiném. Většina skutečností byla postupně vysvětlena a v rámci svého nápadu dávala tak nějak smysl. A když už jsem si myslel, že se film přiblížil svému konci, tedy se dobral scénám z traileru (jehož jsem kvůli tomu proklínal), ve skutečnosti se jednalo o rozjezd, což bylo zajímavým a vítaným překvapením z mé strany. Kimi no na wa stále zůstává pomyslným vrcholem Shinkaiovy tvorby, nicméně Suzume s přehledem přebila (za mě dost slabé) Tenki no Ko. Jsem s projekcí velice spokojen a ještě víc, že se tento skvost dostal i do českých kin. 8/10 (14.07.2023)