Vesmírne gule

Vesmírná komedie, klasika mezi parodiemi pro každého fanouška fantastických filmů a nejen Hvězdných válek, ze kterých si tento film utahuje seč mu síly (a bránice) stačí. Humor Mela Brookse nemusí sednout každému, ale "Války hvězd naruby" vynikají mezi ostatními parodiemi svou větší nápaditostí rovnoměrně dávkovaného humoru a kvalitním hereckým obsazením. Je to již nějaké to desetiletí, co jsem film viděl, přesto: 90% (26.10.2011)

Takže Mel Brooks mě opět moc nepřesvědčil. Možná je to tim, že nejsem zrovna znalec Star wars, takže jsem určitě všechny vtipy nepochopil, ale stejně mi nějak styl Mela Brookse nesedí. Mně připadá, že se až moc snaží tlačit na pilu. Vyloženě mě teda sralo to neustálý připomínání toho, že je to jenom film (kdo viděl, ten ví, co myslim). Tohle už udělal např. na konci filmu Ohnivá sedla a zadupal ho tim do sraček. Mně tohle vtipný vůbec nepřipadá. Spíš mam z toho pocit, jako když se díváte na film v televizi a do toho vám najednou pustěj reklamu na vložky. Jinak jsem se těšil na svýho oblíbence Johna Candyho, ale ten tady v roli prasopsa (nebo co to bylo) prakticky neměl prostor něco předvést. Zatimco v jinejch filmech je John Candy vyloženě tahounem, tak tady prostě jen odehrál svou roli. Nic víc, nic míň. Skvělej byl naopak Rick Moranis jako Dark Helmet a nejvtipnější byly právě scény, kde se vyskytoval on. Vesmírná tělesa jsou jenom další z řady naprosto průměrnejch parodií od Mela Brookse a můžou se zařadit např. vedle Drákulovin a Ohnivých sedel. Třeba Bláznivá střela nebo Žhavé výstřely jsou tak o třídu lepší... Pro mě spíš zklamání. Od filmu, kterej tady má 80%, jsem čekal trochu víc. (06.11.2007)

„Připravujeme loď na metamorfózu, pane.“ – „Dobře. Do toho!“ – „Připraven, Kafko?“ Byl jsem velmi zvědavý, jak se s parodií na můj milovaný fenomén Star Wars (bez jehož znalosti bych ani zhlédnutí nedoporučoval) Mel Brooks vypořádá, a musím konstatovat, že docela dost se ctí. Spaceballs obsahují mnoho vtipných narážek na (nejen) SW a jiné (John Hurt!) sci-fi díla (bohužel stejně tak i příklady jednoduššího a podstatně méně zábavného humoru), ovšem jestli se filmu něco podařilo na výbornou, tak je to jeho sebeuvědomělost, která přitom zdaleka není odbytá pohledy postav do kamery, nýbrž si velmi kouzelně pohrává s faktem, že hrdinové vědí o procesu natáčení (reklamní předměty, Brooksova filmografie, videokazeta s již dokončeným snímkem, narážka na možný druhý díl atd.). Je fakt, že určité scény by nezaškodilo prostříhat (úvodní zdlouhavý záběr na loď), některé trefné fóry zbytečně nenatahovat/neopakovat (doslovné pročesávání + Yogurt a „the Schwartz“), a stejně tak se podle mého názoru dalo z dané tématiky vytřískat ještě víc, přesto na slabší 4* to mně osobně ještě stačí. „Ty nevíš, odkud jsi?“ – „Ne. Našli mě na prahu dveří kláštera.“ – „Kláštera? Kde?“ – „Někde ve Fordově galaxii.“ (10.09.2014)

Mel Brooks asi není komediant dle mého gusta. Ohnivá sedla mi ani trochu nesedla a Spaceballs na mne působily jako z jiného vesmíru. Jeho gagy mi přijdou jako když skáčete na trampolíně, v ruce máte kulomet a snažíte se trefit terč. Sem tam se trefíte, několikrát dokonce proděravíte desítku, většina vašich kulek ale provrtá okolní stromy, sousedovu kočku a nad hlavou vám přelétávající boeing. V řeči nemetaforické - ani těch pár slušných vtipů a tři čtyři kameňáky nevyváží ta kvanta křečovitých, někdy až trapných pokusů o humor. A vzhledem k tomu, že nic jiného než humor Spaceballs nenabízí, na ničem jiném ani nesejde. (13.05.2018)

Chvíľu mi trvalo kým sa sa dostal k tomuto filmu, vlastne som sa na neho nijak zvlášť netešil, výsledok bol však ohromný. Melovi Brooksovi sa podarilo nakrútiť najlepšiu paródiu všetkých čias, pričom nebola založená na ničom menšom ako najslávnejšej vesmírnej ságe, ktorú asi netreba spomínať. Veľmi dobre sa tu ukázali herecké výkony Ricka Moranisa ako Lorda Helmy a samozrejme Mela Brooksa, ktorý okrem Prezidenta vytvoril aj postavu Yogurtha - potom treba spomenúť tiež prvú úlohu vtedy neznámeho Billa Pullmana. Škoda potom, že film nedostal žiadne ocenenia, pritom by si ich rozhodne zaslúžil. Výborných scén, ktorými Spaceballs disponujú je veľa; okrem už spomínanej vesmírnej ságy (prečesávanie púšte - moje obľúbené) pre ktorú je aj celkom umne skomponovaná hudba, je to potom scénka s rozkošným Votrelcom a v závere potom najslávnejšia scéna s Planéty opíc. I keď ma film vôbec nenudil, zvažoval som či dať plné hodnotenie vzhľadom k tomu, že ide o paródiu, avšak zdá sa, že film ho právom znesie nakoľko je vo svojom žánri špičkou a predčí aj horúce či inak bláznivé strely. (12.04.2008)