Posledný strih

Na Hazanaviciusovi je sympatický, že se nechová jako oscarový režisér. Škoda, že toho na něm není sympatického víc. Ne že bych se místy nebavil a ne že by se nenašlo pár ok vtipů, ale po chvíli je člověk tak nějak napřed před tím filmem, nenachází překvapení a celá ta filmová satira moc nešlape, protože to je složeno spíš z kusých romantizujících vtipů, které jsou tak trochu na jedno brdo. Jako ale je to většinou fajn. 3 a 1/2 (17.10.2022)

Prvá polovička, v ktorej sledujeme amatérsky found footage horor v real time s absolútne wtf dialógmi o ničom a postavami ktoré sa oslovujú z (dovtedy) neznámeho dôvodu japonskými menami je na nevydržanie. Druhá polovica, ktorá ukazuje čo všetko sprevádzalo a ako prebiehalo samotné natáčanie filmu, ktorý sme v prvej polovici sledovali, je omnoho zaujímavejšia, miestami vtipná a záverom z nej srší i láska k filmu ako remeslu, fenoménu a tomu prečo ho máme tak radi. Cesta k tomu je však veľmi, veľmi tŕnistá a zdĺhavá, takže keď už k tomu konečne došlo, bol som priveľmi otrávený a uvedené mi bolo slabou náplasťou na boľavú prvú polovicu. 2* a asi už nikdy viac, červená farba a vysoké hodnotenie si myslím, že pôjde veľmi rýchlo dole, keď sa k filmu dostane mainstream a náhodní diváci a nie len 170 ľudí, ktorí sú fanúšikmi režiséra. 40-45% (17.02.2023)

Geniální meta-film, který se zprvu tváří jako jednozáběrový amatérský zombie gore-fest, jen aby se záhy změnil v až mystifikační mockumentární satiru, která si nebere jakýkoliv servítky, a která je dokonalá ve své herecké choreografii a režijní koordinaci. To vše jako krásná pocta kinematografii, filmovýmu řemeslu, brakovému umění a "vkusu v nevkusu".... o to větší překvápko je, že jde o improvizaci a remake k tomu. (26.12.2022)

„Bude to něco mezi Scorsesem a Coppolou.“ . . . Skoro nic jsem si před dnešní návštěvou kina nezjišťoval a mohl být tak hodně zaražen i ještě víc překvapen – a pokud chcete zažít co největší překvapení, dále můj komentář nečtěte. Michel Hazanavicius přináší doslova fajnšmekrovskou cinefilní jízdu, v níž si přes půlhodinu musíte projít odsledováním naprosto šíleného, trapného a nepříliš povedeného pokusu o béčkovou zombie „komedii“ z prostředí natáčení filmu, abyste pak plně docenili ten zbytek i celý tvůrčí záměr. Možná se chvílemi budete ptát, proč oscarový režisér točí nechutný zombie brak? Proč nám vyústění celého příběhu ukázal již na začátku? Ach, nemohl ten dlouhánský prolog alespoň zkrátit? Jenže jak plynuly minuty, film se mi stával stále sympatičtějším, vtipu postupně přibývalo, jeho sledování jsem si stále více užíval a když jsem si už myslel, že teď už ničím nepřekvapí, začal z něj teprve sypat gejzír vtipů, nápadů a dílčích point v stále závratnějším tempu, šílená úvodní část dostala zcela nový rozměr a... máme tu důmyslnou parodii nejen na zombie subžánr, ale ještě i na „špatné špatné“ béčkové filmy (použiji-li klasifikaci špatných filmů od honajze2 :o)). Po skončení mohu poznamenat jen: byla to nesmírně originální a zábavná jízda! **** A já se od Michela H. se složitým příjmením musím podívat na Umělce (2011), jehož jsem už sice s vesměs pozitivními dojmy jednou viděl, ale neohodnotil, a konečně i na Obávaného (2017) ze života a natáčení slavného Godarda, protože mám pocit, že francouzská kinematografie tímhle získává nejen dalšího osobitého režiséra, ale zároveň unikátního specialistu na ojedinělý žánr – hraných filmů o filmech. [80%] (24.10.2022)

Americká noc podle Michela Hazanaviciuse  kombinovaná s poctou pokleslým zombie katastrofám ideálně italské školy. To vše ovšem původem z Japonska, doslova. První půlhodina je naprosto brilantní nápodoba velmi špatného filmu se spoustou zoufale divných scén, absurdních dialogů ("Ça va?" - "Ça va. Et vu?" - "Ça va.") a nečekané "pointy". A druhá je polovina je vtipné vysvětlení, jak se k danému cíli dostat. Herci se baví, prostředí je dostatečně "levné" a celek svižně odsype do cíle. (28.10.2022)