Posledný strih

Geniální meta-film, který se zprvu tváří jako jednozáběrový amatérský zombie gore-fest, jen aby se záhy změnil v až mystifikační mockumentární satiru, která si nebere jakýkoliv servítky, a která je dokonalá ve své herecké choreografii a režijní koordinaci. To vše jako krásná pocta kinematografii, filmovýmu řemeslu, brakovému umění a "vkusu v nevkusu".... o to větší překvápko je, že jde o improvizaci a remake k tomu. (26.12.2022)

Filmařina – těžká dřina. Zvlášť když se po vás sápají zombíci a stříkají u toho hektolitry krve.  Poslední střih je bláznivá komedie o režisérovi, který dostane zakázku natočit japonský zombie film, ale celý snímek  – ten opravdový – má poměrně odvážný koncept, který vesměs funguje. Film má poměrně nataženou délku, ale jedná se o solidní zábavu. Celá recenze zde. (7/10) (02.01.2023)

Tohle je kopírka japonského Naneživo (2017), který jsem kdysi viděl a nedokoukal. Tohle jsem taktéž nedokoukal napoprvé a po 30 minutách jsem tenhle debilní, infantilní humor vypnul a v hodnocení jasný odpad. Po týdnu tomu dávám druhou šanci a jsem za to rád, protože ta pravá zábava začíná až v druhé polovině filmu. Bohužel film celkově hodnotím podprůměrně. (29.12.2022)

Pokladám sa za diváka nanajvýš tolerantného voči akejkoľvek blbosti a dávam šancu filmom i nemálo podpriemerným, častokrát idem tiež proti prúdu hodnoteniam, no tentokrát som film po polhodine takmer vypol, čo sa mi nestalo ani nepamätám. Našťastie som z úcty k tvorcom dal tomu šancu a v druhej polovici sa tento bizár rozbehol veľmi slušne. Je naozaj potrebné počkať si na druhú polovicu, kedy bude divák vidieť film z inej perspektívy. Prvá polovica je ukrutne nudná a ničnehovoriaca sračka, ale palec hore za odvahu vôbec niečo také natočiť. Mohlo to byť oveľa údernejšie a originálnejšie. 50%. (12.05.2023)

„Bude to něco mezi Scorsesem a Coppolou.“ . . . Skoro nic jsem si před dnešní návštěvou kina nezjišťoval a mohl být tak hodně zaražen i ještě víc překvapen – a pokud chcete zažít co největší překvapení, dále můj komentář nečtěte. Michel Hazanavicius přináší doslova fajnšmekrovskou cinefilní jízdu, v níž si přes půlhodinu musíte projít odsledováním naprosto šíleného, trapného a nepříliš povedeného pokusu o béčkovou zombie „komedii“ z prostředí natáčení filmu, abyste pak plně docenili ten zbytek i celý tvůrčí záměr. Možná se chvílemi budete ptát, proč oscarový režisér točí nechutný zombie brak? Proč nám vyústění celého příběhu ukázal již na začátku? Ach, nemohl ten dlouhánský prolog alespoň zkrátit? Jenže jak plynuly minuty, film se mi stával stále sympatičtějším, vtipu postupně přibývalo, jeho sledování jsem si stále více užíval a když jsem si už myslel, že teď už ničím nepřekvapí, začal z něj teprve sypat gejzír vtipů, nápadů a dílčích point v stále závratnějším tempu, šílená úvodní část dostala zcela nový rozměr a... máme tu důmyslnou parodii nejen na zombie subžánr, ale ještě i na „špatné špatné“ béčkové filmy (použiji-li klasifikaci špatných filmů od honajze2 :o)). Po skončení mohu poznamenat jen: byla to nesmírně originální a zábavná jízda! **** A já se od Michela H. se složitým příjmením musím podívat na Umělce (2011), jehož jsem už sice s vesměs pozitivními dojmy jednou viděl, ale neohodnotil, a konečně i na Obávaného (2017) ze života a natáčení slavného Godarda, protože mám pocit, že francouzská kinematografie tímhle získává nejen dalšího osobitého režiséra, ale zároveň unikátního specialistu na ojedinělý žánr – hraných filmů o filmech. [80%] (24.10.2022)