Frekvencia

Príde mi zaujímavé, ako jednoduché a svojim spôsobom otrepané SF motívy dokážu ohúriť toľko divákov. Aj teraz ide o podobný prípad ako bol OSUDOVÝ DOTYK. Čiže sústredené rozobratie jednoduchej zápletky bez výraznejšieho hereckého výkonu či réžie. Tiež však patrím k tým, ktorí považujú Frekvenciu ako celok za dobrý film. Hlavne vďaka solídne gradovanej trilerovosti dokážem odpustiť sem tam nejakú nelogičnosť (priznanie sa záporákovi). Nečakajte ďalšieho DONNIEHO DARKA a môžete sa slušne baviť... (03.04.2015)

Tenhle film mi trochu připomněl korejský Telefon a španělskou Záhadnou bouři. Odehrává se ve dvou časových rovinách, v roce 1969 a 1999. Otec a syn spolu komunikují přes vysílačku a syn se ho snaží zachránit. Otec je totiž hasič, který zahynul při požáru. Jejich činy mají ale vedlejší následky a vše se mění. Ve městě řádí vrah a v ohrožení je nejen otec, ale celá rodina. Má to pomalejší rozjezd, ale ke konci se to celkem rozjede. Pak už je nám ale docela jasné, jak to může skončit. I tak jsem si to užil je tu místy cítit napětí. Dennis Quaid se pro tu roli docela hodil. "Komunikuju se synem z budoucnosti." (22.04.2021)

Úspěch tohoto filmu stojí za promakaným scénářem a na dvou vynikajících hereckých výkonech. Dlouho jsem neviděl takhle strhující krimi drama. Výtku mám vyloženě pouze k dosti nezáživnému začátku. Naštěstí netrval dlouho. Ve chvíli kdy se rozeběhla rádiová komunikace napříč časem, si mě snímek okamžitě získal. Atmosféra se po celou dobu správně stupňuje a napětí rozumně dávkuje. Děj je neskutečně originální a zápletka je jednoduše skvělá. Dokonce i závěr byl správně emotivní, přičemž nesklouzl někam do vod sentimentu. V daném desetiletí se zkrátka s dobrými sci-fi roztrhl pytel, a to pořádně velký pytel. Pozitivně oceňuji i to, že tvůrcům vyšly hrátky s časem. Je velmi častým jevem, že když se někdo rozhodne prolínat více časových rovin, tak to velmi snadno, rychle a spolehlivě domrví. Za mě slabších pět kusů. (25.07.2017)

Mach a Šebestová mají kouzelné sluchátko, Dennis Quaid a James Caviezel mají vysílačku, co kouzelně funguje akorát během polární záře nad New Yorkem. A tak si otec a syn můžou spolu pokecat, zachránit životy sobě i jiným a vydělat jmění ve sportce. Sympatická časovka, které cosi schází k puncu dokonalosti (třeba lépe propracovat časový paradox) a přebývá jí závěrečný patos, ale pro jednou jsem hrdinům ten kýčovitě přeslazený End přála. Mít vysílačku a polární záři nad barákem, přesně vím, komu a do jaké doby bych se chtěla dovolat já... zápletka by byla podobná, jen by chyběly dramatické plameny a sérioví vrazi. 79% (01.11.2011)

Slavný Ray Bradbury ve své povídce "Burácení hromu" (doporučuji, skvělá věc) popisuje, jak turista z budoucnosti na jedné z výprav pravěkem, pořádané cestovní agenturou, vyšlápně jedním krokem z přísně vymezené zóny, omylem zašlápne pravěkého motýlka a nechtíc tak způsobí sled fatálních změn v událostech příštích. Zatímco Bradbury v problému ´časového paradoxu´ ctil i sebemenší organismus, aby jeho dílo mělo aspoň malinkatý nádech logiky, tvůrci Frekvence se s nějakou logikou neobtěžují vůbec. Stačí jedna vysílačka a míšení přítomnosti s minulostí, za asistence náhle se zhmotňujících předmětů a nápisů na stole, může začít. Dokonce i na oživlou mrtvolu dojde, no zkrátka srandy kopec. Tady jdou veškeré scifistické poučky o ´časovém paradoxu´a následném narušení časoprostoru stranou. Just fun. Jsou to příjemně strávené dvě hodinky, ale člověk by si u toho ukroutil hlavu :o) (09.07.2006)