Frekvencia

Ačkoliv nejsem příliš nakloňen žánru scifi-filmu posledních pár let po shlédnutí tohoto snímku Frekvence jsem byl příznivě překvapen,i když jsem se musel několikrát orientovat v ději.Nebyl jsen asi sám neboť tento film byl dost na přemýšlení a k zamyšlení.Film Frekvence byl zajímavý ještě tím že do děje byl ještě částečně umístěn sport.A nadruhou stranu nechyběla ani dobrá kriminální zápletka a mnohé psychologické situace výborně ztvárněné herci D.Quaidem a J.Caviezelem.Na závěr musím konstatovat že na žánru scifi v těchto kombinacích jsem nebyl zvyklí a proto sem s tímto filmem byl maximálně spokojen.Prostě ten minulý večer ještě ve spojení s filmem Americký prezident mě TV Prima mimořádně příjemně překvapila a po filmové stránce uspokojila.Nemůžu jinak než za 4**** (09.07.2006)

Klasické sci-fi okořeněné vkládáním svérázného střihu, zajímavý způsob časových proměn, dobrý soundtrack.... Škoda jen toho nešťastného konce.....Velice by mě také zajímalo, zda-li z tohoto zdařilého, ale jinak složitého scénáře nebolela skriptku Samanthu Armstrong hlava. James Caviezel jako obvykle u mě zabodoval. Nejenom tím, že je částečně původem švýcar, ir a slovák, ale i jeho cizokrajný zjev mu zároveň hodně přidává na popularitě....... (20.02.2005)

Masakr! Tohle je dalo by se říci úžasný snímek, který vás pohltí, dožene vás do extrémního napětí a zvědavosti na každou další scénu a pocítíte s ním i ohromnou radost ( a i nejen v přehnaném konci). Ovšem.....čekal jsem, že se nedočkám kvalitně zpracované tématiky putování časoprostorem po té logické stránce. To, co ale autoři předvedli, je skoro odsouzeníhodné. Nemá cenu přemýšlet, jak a jestli by vůbec mohl tento film vzniknout, kdyby se od logických nesmyslů, nedomyslů, chyb a parodoxů kompletně upustilo, to také není moje práce. Pokud se ale dočkáme v průměru jednoho paradoxu za 2 minuty, je to už opravdu přespříliš a já to tomuhle jinak skvělému filmu nemohu odpustit, jelikož se mi tím "díky" nim dosti znechutil....říkám si, copak ten režisér u toho vůbec nepřemýšlí? Prostě ho to nenapadne? Nebo to ví, ale doufá, že běžnému divákovi je to jedno? (a měl by pravdu, bohužel) (09.07.2006)

"Minulost je zvláštní věc. Každý má ve skříni kostlivce, jen se neví, kdy vyskočí a kousne vás do zadku." Kdo by nechtěl změnit svou minulost? To by chtěl asi každej, ale jen John má vysílačku, tátu odhodlanýho znovu neumřít a baseball. Jistě, baseball. Bez něj by totiž nikdo nikomu nevěřil. A spojení táty s Náčelníkem by nezpůsobovalo vstávání chlupů na těle. Potom už se mi to ovlivňování minulosti až tak nepozdávalo, v neustálejch změnách přítomnosti jsem se ztrácel víc než John a tak jsem zahodil kritický myšlení a začal jsem si přát, aby to nějak slušně dopadlo. Dopadlo. A donutilo mě to zamyslet se nad moudrem Julie: "Stáří není špatný ... když se ho dožiješ." (10.04.2019)

Frekvence na tom, co se týče logiky, není úplně nejlépe, nicméně já si ji užil více než Osudový dotek, Svěrací kazajku či Dvanáct opic. Všechno jsou to u mě sice pětihvězdičkové zážitky, Frekvence však i díky hereckému duu stojí ještě o stupínek výše. Dennis Quaid patří stejně jako James Caviezel mezi mé oblíbence, a tak není divu, že jsem od Frekvence očekával hodně. A hodně jsem taky dostal. Časové paradoxy neřeším, jednak bych je musel řešit v každém podobně laděném snímku (včetně všech tří dříve zmíněných), navíc jde o žánr sci-fi, ke kterému předem přistupuji vždy s jedním okem přivřeným. Gregory Hoblit měl práci hodně ulehčenou, diváka dokáže vtáhnout do děje samotný příběh, a když ne, tak to za něj udělá ústřední dvojice či hudební doprovod Michaela Kamena. Hoblit tu je jen aby dohlédl na to, jestli bude film správně držet pohromadě. Konec je sice hodně přehnaný po logické stránce, ale mé přivřené oko tentokrát ztrátu půlhvězdičky zachránilo. (19.03.2009)