Najdlhší deň

Válečný velkofilm, který je celou duší tvořen pro Američany. Velkolepé scény (omaha) s obrovským počtem komparzistů (resp.vojáků), snaha o rozmáchlé uchopení stěžejní operace 2WW, (poprvé) konečně němečtí vojáci mluví německy, hromada známých tváří a "významných" postav a v neposlední řadě Americké nadnesení skutečností. Přesto, je to opravdu působivá a funkční (!) podívaná, která právě svými rozměry a ignorováním omezení dokáže diváka naprosto pohltit. Výrazným plusem je dnes nepřítomnost počítačových triků, které neubírají ne reálnosti, ani na fyzické hmatatelnosti všeho na plátně. Postaru odvedená práce, která se po první hodině povídání a přibližování událostí divákovi mění na válečné peklo velkých rozměrů za doprovodu Jarreho hudby. Proč tedy ne plné hodnocení? Protože film celou dobu válku prostě jen sleduje (nevtáhne diváka mezi vojáky, ale jen ho nechá sledovat), vojáci mi byli ukradení a neviděl jsem to v kině... PS: proč si náckové popisů vnitřek bunkru anglickými nápisy? (30.08.2010)

Z Nejdelšího dnu, podobně jako z mnoha dalších válečných filmů, je se zaměřují na jednu konkrétní vojenskou operaci či bitvu, cítím nejenom snahu diváka dojmout, vzdát čest bojovníkům, ale také diváka vzdělat, nabidnout mu velké množsví faktů. Onen vzdělávací záměr se pak otiskává do výsledku, často velmi sympaticky a organicky, jindy pro změnu okatě a lehounce křečovitě. To druhé (už jsem si na to stěžoval v komentáři k Bitvě o Midway) cítím hlavně v mnoha replikách, jež jsou napsány tak, aby divákovi daly přehled o situaci a zhodnotily význam jednotlivých dílčích událostí. Když velitel německého "náletu" na vyloďovací pláže ironicky glosuje: "Tohle je slavný den pro Luftwaffe," slyším, jak učitel v pozadí říká: "Uvědomte si, prosím, že v červnu 1944 již na západě Luftwaffe nepředstavovala významnou bojovou sílu." A v rozhovoru točícím se kolem (ne)buzení führera zase musí explicitně zaznít, že Třetí říše prohraje dost možná proto, že ho patřiční lidé včas neinformovali a zároveň odmítli rozhodovat bez něj. Trochu víc důvery v divákovu inteligenci bych na takových místech uvítal. Spolu s pro mě sice pochopitelným, ale mně ne zcela příjemným zařazením komických postaviček a ne vždy zajímavých epizodek řadových vojáků před akcí, jde však o jediné výtky, které se mi chce přednést. K ocenění je toho mnohem víc. Sympatické je mi komplexní uchopení celé operace od přípravy po provedení, od vojínů po generály, od strany ke straně (Němci, Britové, Američané, odboj...). Výsadek, Gold, Juno, Sword, Utah, Omaha... Stopáž filmu se tím sice natahuje, ale věřím, že je to na místě. Výborně zvolené jsou lokace, reálie jsou věrné, boje přesvědčivé - angažování mnoha skutečných účastníků této události, včetně Lovata, Blumentritta či Pluskata se vyplatilo. Konečně i srdce "nemilitantního" filmového fanouška občas zaplesá nad nápaditostí, s kterou jsou snímány boje ve velkých celcích. Mně kupříkladu učarovala poměrně dlouhá kamerová jízda nad právě ztékaným Ouistrehamem. Stejně tak i výkony představitelů mnoha důstojníků, bůhvíproč hlavně těch německých :) (17.05.2010)

To, co se nátáčelo v šedesátých letech za válečné filmy, z toho jsem po každém shlédnutí v údivu. V '57 to byl Most přes řeku Kwai, v '61 to byly prozměnu Děla z Navarone a v '62 byl dokončen Nejdelší den, což každý člověk ví, co znamenalo datum, 6.června 1944 - vylodění v Normandii. Nejdelší den patří určitě k velmi dobrým válečným snímkům, přeci jen parádní bitvy a "rozdělení" filmu na více pasáží (nevyloďovali se jen američané a nebojovali sami se sebou) a tak film vydíme z více úhlů pohledu - německé, americké, britské. Každá z účastněných stran v ten den absolvovala úkoly, které vstoupily do historie a zde to máme vše na jedné hromadě, když už mluvím o hromadě, musím konstatovat, že v některých částech je to velmi chaotické a těžko orientující se. Ale přesto jsem se bavil a poučně sledoval. 90% (mé vysoké hodnocení je zvláště za dobu, ve které tento film vznikl). (20.09.2008)

6.6.1944. Troufám si rozhodně tvrdit (doufat :-), že není na světě moc „dříve narozených“, kterým by toto datum alespoň něco málo neříkalo. Snímek Nejdelší den přináší velmi věrnou rekonstrukci událostí právě tohoto dne, tj. dne, kdy se spojenci vylodili ve Francii (Normandii) a obrátili tím nadobro kormidlo dějin (2. sv. války) na stranu spojenců. Příběh vyprávěný z perspektivy obou znepřátelených stran a hvězdné herecké obsazení, to jsou hlavní devíza (resp.lákadla) tohoto snímku. Popravdě přiznávám, mám s tímto snímkem pouze jeden (za to zásadní problém) spojený právě s tím hvězdným obsazením. Je to právě ono, které mi paradoxně bránilo si jej nerušeně užít a vždy mě v určitých scénách (příklad za všechny: voják při vylodění ztrácí svou zbraň, nechce se mu (pod neustálou palbou) zpět pro ni a R. Mitchum resp. generál Norman Cota s doutníkem v ústech pronáší do kamery „je skoro jisté, že ji dneš budeš potřebovat hochu“…). Podobné je to i v případě (cíleně?) přehrávajícího J. Waynea, S. Conneryho apod... ANO, chápu, co tím tvůrci chtěli (nám divákům) sdělit (ukázat (vypíchnout) typické vlastnosti jednotlivých národů, přes hrdost, jistý sklon k patetismu, vlastenectví…) ale troufám si jednoznačně tvrdit, že o poznání více bych si jej užíval v případě „bezejmennosti“, kdy by to dotyčné nesvádělo k hrdinským pózám, kdy je navíc divák má přiřazeny do určitých „škatulek“ (charakterových rolí) a tudíž to několikrát vypadá jako (ne)chtěná (sebe)parodie. Teď nemám na mysli Bourvila, ten skutečně pobavil :-) Na druhou stranu chápu, že „u toho“ chtěli dotyční být, stejně jako mám pochopení pro samotné režiséry. Odmítněte takovým personám, když vám přislíbí účast. I přes výše zmíněné výtky (mi) nezbývá než souhlasit s přirovnáním resp. závěrečným konstatováním uživ. DaViD´82 už pouze za takovou „maličkost“, kdy je skutečně příjemným zjištěním, že tu neochvějně nevládne jeden jazyk (ryzí angličtina), ale všichni (frantíci, náckové, britové, amíci, irové, skoti..) mluví „jak jim zobák narost“. Stejné slova chvály a uznání mám i pro samotné válečné scény, kdy se „mluví pouze obrazem“. Takové vylodění na Omaha beach je bez jakýchkoliv výhrad a takhle bych mohl pokračovat celý (nejdelší) den…..takže musím nakonec konstatovat, že pro ty místní veskrze pozitivní ohlasy mám pochopení. V neposlední řadě je třeba vzít v potaz i přidanou hodnotu snímku v podobě samotné historické důležitosti 80% (15.10.2012)

Pokud jste zapřísáhlý fanoušek války a válčení všeho druhu, tak vaše srdíčko jistě zaplesá. Film popisuje jeden z nejkrásnějších dnů na planetě Zemi vskutku nádherným způsobem. Začne pozvolna u válečných příprav, a to na obou stranách. Přičemž na straně německé si Dolfík vybere nejhorší možný den ke spánku, čímž výrazně ovlivní chod a výsledek následujícíh momentů. Na obou stranách jsou naprosto vybroušené dialogy. Všechno je krásně zahrané a naprosto mi sedl styl vyprávění. Stáří filmu si vůbec nevšímejte. Rok 1962 se na filmu projeví pouze tím, že ho budete sledovat v odstínech šedi. Bez speciálních efektů působí mnohem přirozeněji, než mnoho filmů současných. Nelekněte se stopáže, protože ta utíká velmi rychle. Film si na nic nehraje a vystihuje atmosféru války, dle mého názoru, mnohem lépe než kupa filmů ostatních. Dávám 4* a dovolím si zakončit komentář slovy někoho jiného. „Kam jsem jen dohlédl, na pláži vládl chaos. Výsadková plavidla přistávala v dorážejícím příboji, zmítala se ve vlnách a vyhazovala mužstvo i výstroj do vody. Vojáci bezcílně bloudili, beznadějně ztraceni volali na sebe i nadávali jeden na druhého i nazdařbůh. Nikde na pláži ani na pobřeží nebylo vidět jediný útvar. Byl jsem prochladlý ... byl jsem osamocený ... Gen. L. K. Truscott (06.06.2013)