Pole snov

o existenci Hřiště snů jsem sice věděl, ale nikdy sem neměl potřebu si zjišťovat o čem ten film je ani se na něj podívat. Teď na něj došlo a nemohl mě víc překvapit. Místo tuctového sportovního dramatu jsem dostal melancholické drama s osobitou poetikou a extrémní náloží nostalgie. Je to velmi zvláštní kombinace, která rozhodně nemusí sednout každému a je třeba jí jít trochu naproti (postavy se přeci jen chovají celkem divně), ale když to sedne a zapadne do sebe přijde odměna v podobě trochu kýčovité pohádky, která je ale docela nakažlivá a má svoje nesporné kouzlo...80% (12.12.2023)

Bavili se tu o tom kluci v HIMYM,že prej je to dobré (tak už je jasné proč vzal Segel ten svůj poslední skvost,jak bydlí u mamky) .No to sem si zas pomohl.Ze začátku celkem hezký film i když se zas Venuše s Merkurem chytají za ručičky.Pak tam klukům spadla celá cukřenka a mě se začala kroutit huba.Ještě čekám kdy mi hlavou proletí Pluto,že se chce taky pošmajchlovat.Scénárista si ty 60.léta nejspíš užíval vrchovatě.Já ale nefetuju a tak ze 4 sou 2 a to se ještě hodně držím.Pro snílky až mimozemšt'any (to sme tu správně) a pobuchané amíky,ale určitě upe pecka.1aPůl.A baseball nikoho nezajímá! (27.08.2012)

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)

První setkání s režisérem Philem Aldenem Robinsonem a je to více než milé překvapení. To, že Kevin Costner měl kvalitní filmy v době jeho největší slávy to už vím. Ale Phil zabodoval na plné čáře. Slovo, kterými bych popsal mé pocity po skončení filmu, je UCHVÁCEN. Něco tak nádherně silného jsem delší dobu neviděl. Tajuplná atmosféra, díky níž jsem byl vtáhnut do děje, je znamenitá. Ze začátku jsem nevěděl, o co jde a ke konci to všechno začalo tak krásně do sebe zapadat. Na konci mi ukápla slza. Kevin Costner je dobrý herec, jenž měl před hodně lety čuch na dobré scénáře. A tímto filmem to potvrdil. James Earl Jones je velmi sympatický. Scéna, kdy se seznamuje s Costnerem mi přišla vtipná (zbraň v kapse). Nádherný film!!! (13.04.2011)

Snad jen jako výstrahu lidem (jako já), kteří si film pouštěli bez budoucí znalosti děje a doufali ve vypjaté bud sportovní drama či sportovní komedii. Fanoušci baseballu si na své nepříjdou(snad jen pamětníci a znalci historie) ale není třeba zoufat. Jedná se o příjemný snímek, který rozhodně u toho srdíčka zahřeje, u někoho víc, u někoho míň. Je to příběh o snění a fantazii. Snad nevyzní poslední věta až moc krutě... ale snad až příiž moc o fantazii. (04.07.2009)