Black Books

Viděla jsem čtyři díly a stačilo. Myslím, že vidět jich víc, můj dojem by se stejně nezlepšil. Od počátku jsem si říkala, že to v podstatě není špatné, ale pak mi zhruba u druhého dílu došlo, že se vůbec nesměju. Nerozesmála mě tam snad ani jediná scéna, což je na komediální seriál dost špatné. Věřím, že si Black Books určitě najde hodně příznivců, ale můj šálek kávy to není. Tenhle druh vtipu mi zkrátka nesedí. Nedokážu přesně říct proč, ale řekla bych, že to bude stylem ztvárnění. Všechno se mi zdálo tak nějak strojené a nezáživně přehrávané. ~(2,2★)~ (16.06.2011)

(Viděny kompletní 3 série) „Okamžitě sem musíte někoho poslat. Dobře, ale ještě dnes. No dobře, tak zítra. Ale hned ráno. Dobrá, po obědě. Ale hned po obědě. V šest hodin, skvěle.“ Black Books je v mnoha ohledech takřka dokonalým prototypem britského komediálního seriálu. Jistě, sem tam se objeví lehká kolísavost kvality humoru, Bernard je na mého oblíbence "Gandalfa" někdy až přespříliš krutý (ok, možná jenom můj osobní problém), postava Simona Pegga mohla dostat více prostoru (jeho šílence Evana jsem si okamžitě zamiloval) a vůbec 18 dílů je pro fanouška seriálu zoufale málo, ale žádná z těchto skutečností nemění nic na tom, že jde o super zábavu s výborně napsanými postavami, dialogy a hláškami. Po čtvrtém kompletním zhlédnutí všech 3 sérií si Black Books vytvořil pevnou pozici v mé seriálové topce. „Takže jsi ho vyhodil.“ – „Možná jsme měli malou rozepři. Týkala se kuchyňského přístroje a ruky. A možná to byla Mannyho ruka a ten přístroj byl toastovač. A možná jsem je spolu seznámil.“ (29.02.2012)

Hodnotím pouze po prvním dílu s přiznáním, že další už bych stejně asi nepřežil. Tento typický suchý britský humor mi nikdy nijak zvlášť nesednul - a vůbec ne v seriálech. Navíc nevím proč, ale mám v sobě něco proti sitcomům, což mi brání v udělování objektivních komentů :-). Já prostě z principu nemám rád ten trapný divácký smích v pozadí (diváku, směj se!). U Black Books jsem se sice asi dvakrát upřímně pousmál, ale jinak mě ničím nepřekvapil. Žeru new wave seriálů z Ameriky, ale tyhle britské podivnosti mi nejdou přes žaludek - sorry. Navíc vždy budu radši koukat na dramata, než na komedie. TAK PROČ JSEM SE NA TO VLASTNĚ DÍVAL, ŽE? (13.03.2010)

Velká Británie byla vždycky plodná na humorné a kvalitní seriály, sitcomy a pořady. Odjakživa. Black Books v podstatě pokračuje v tradici; není to žádná oslnivá televizní bomba zastiňující slavnější předchůdce (na což si tu ani nikdo nehraje), ale vkusný anglický humor s velmi sympatickými hlavními protagonisty a rozverně hravými problémy. Oddech s příjemně malým výskytem trapnosti. 70% (09.10.2006)

Britská představa zábavného sitcomu se s tou mojí příliš neshoduje. Po přečtení oficiálního textu distributora se sice v každém správném asociálovi pohnou ledy, jenže realita v Black Books je trošku jiná. Bernard je sice buran a občas setře nějakého zákazníka či urazí svoje kámoše, ale nedělá to tak často, jak by si divák přál a hlavně do samotného finále se nedozvíme možné příčiny jeho pokřivené povahy. Manny je pořádný exot, ovšem jeho pomatenost je místy spíše otravná a Fran, jakožto jediný ženský element, je zase málo přitažlivá. Odkojený americkými sitcomy se navíc těžko vyrovnávám s absencí vývoje postav a jejich vztahů. Pro někoho je možná sitcom stále ten starý dobrý slepenec skečů pořád dokola právě ve stylu Black Books, pro mě to už dávno není. V každé sérii jsem našel pouze jedinou epizodu, která mě dokázala bavit celou dobu a neměla zvýšené množství zmíněných příznaků. 1. - 3. série: 50%. (05.07.2015)