Tretí muž

Vlivem řady náhod a shody okolností se z tuctového noirového béčka stal vzývaný kanonický titul. Stylová polarita jednotlivých segmentů nasvědčuje, že na zkazkách o režijním zainteresování Wellese asi něco bude. Právě díky výlučnému formálnímu zpracování a funkčnímu využití poválečných reálií Vídně se šestáková historka stává diváckým požitkem. Nicméně přiznejme si, že z hlediska příběhu a motivací postav je snímek hodně děravý; tedy pokud nepřijmeme queer výklad. Jen prostřednictvím vztahů, které "překračují běžný heterosexuální odstup", lze vysvětlit, proč by si protřelý gauner a kšeftsman pozval naivního pisálka, nechal ho odhalovat pochybné okolnosti své smrti a dokonce se neudržel a vyjevil mu své plány. Tuto rovinu ostatně stvrzuje i ryze gay páreček Harryho kumpánů a tragičnosti hlavní ženské postavy, která je erotickým objektem snad pouze pro sexuálně nejistého hrdinu (a jelikož odhalí jeho podstatu, nechce s ním nic mít). (12.03.2012)

Vídeň. Město císařů a králů, oper, hotelů a nesplněných přání. Pohaslá hvězda kdysi mocného impéria zadupaná prachem a krví první i druhé války hledá znovu cestu k nebesům. Marně. V rozvalinách městských čtvrtí proplouvají noc co noc zbloudilé stíny postav, hledajíc naději v místech, kde slunce nevychází. Vysoké pouliční lampy nám dávají zprávu o tiché prázdnotě prastarých bulvárů. Těch pustých ulic s dlažebními kostkami kdysi kypících životem s proudy honosných kočárů. Opuštěný Riesenrad v Pratru se pomalu hrdě otáčí v běhu času při hudbě citary. Smutně čeká na své návštěvníky. Nikde žádné děti. Den co den vylézají potemnělé prapory lidských stínů ze sklepů a sutin domovních dvorků plni strachu, že se ve světle nového světa rozplynou. Z poklopů kanalizačních vpustí vystupují z městské stoky do ulic kartony předražených cigaret a ředěné dávky penicilinu. Snad jako příslib lepší budoucnosti a nového začátku. Vždyť morálka je slabostí rozumu, tak proč si hrát na lidství. Člověk musí sám sebe tisíckrát zabít, aby mohl znovu žít. Ještě je brzy opustit skrýše a vystoupit ze stínu. Pustit ven toho naivního zranitelného člověka, žijícího a bláhově milujícího. (20.11.2016)

Úžasný film. Kulisy rozbombardované poválečné Vídně umožnily vytvořit naprosto dokonalou mizanscénu. Slovo kulisy jsem nepoužil náhodou, neboť dobovým územ je stále ještě spíše divadelní práce s herci, přesto je až neuvěřitelné, že více než 60 let stará detektivka svým vyzněním téměř nezestárla. Formálnímu zpracování nelze prakticky nic vytknout, jeho exkluzivitu posiluje navíc dojem autentičnosti, zvyšovaný zakomponováním autentických rodilých mluvčích, homogenní mix angličtiny, němčiny a ruštiny dělá diváckému dojmu dobrou službu. Dobově podmíněné výrazové prostředky (práce se světlem atd.) pak dávají Třetímu muži nádech originálního retra...expresionisticky laděná černobílá kamera, souboj morálky a loajality k příteli, krvavé melodrama, esence filmu noir... (02.04.2012)

Geniální, geniální a ještě jednou geniální. Člověk čeká další z vážných a potemnělých noirů čtyřicátých let s těžkotonážní orchestrální hudbou a dostane se mu tohohle. Vynikající kamera, nádherné dialogy, skvělá hudba a neuvěřitelně hravá režie Carola Reeda. Navíc, Orson Welles je tu absolutně boží, při závěrečné naháněčce v kanálech jsem ani nedýchal. Ten film má prostě STYL!!!! (22.10.2007)

Tak bohužel, šokující odhalení jsem tak nějak v průběhu filmu odtušil a furt mi prudil hudební doprovod, kterej se mi k tomuhle snímku prostě vůbec nehodil. Kamera opět výborná a hra stínů až neuvěřitelná. Závěrečná honička mi aspoň dojem trochu vylepšila. Bohužel tu geniálnost jsem ve Třetím muži nenašel. (13.01.2011)