Zápisník jednej lásky

Byli takhle jednou dva. On chuďas sympaťák, ona bohatá kráska. Byli rozděleni a smutnili, dokud je nehynoucí láska znovu nepřivedla k sobě a divákovi nediagnostikovali cukrovku. Milovníci červené knihovny nastražili uši i přesto, že podobné klišé viděli už stokrát, ostatní se z mocného přívalu kýče osypali až na kostrči. Upřímně, Goslinga mám rád a Rachel je pěkná holka, dialogy i přes svou mělkost netahají za uši a na blábolení o lásce jsem byl připraven už po prvním spatření plakátu - proč se ale hodnocení vyšplhalo na závratných 83%, to je mi záhadou. Film je předvídatelný až to bolí (špatně maskovaná zástěrka s důchodci v sanatoriu je dobrým příkladem) a scénář nedokáže přinést jediný zvrat, emotivně vypjatou situaci či alespoň zábavně podané klišé. Místo toho dvě hodiny opruzuje koncentrovaným sladkobolem, který je sice díky vhodnému obsazení snesitelný, nikoliv však zábavný či pohlcující (nebo nedejbože přesvědčivý). Závěr potom definitivně rezignuje a snaží se zbrklým útokem rozstřílet citečky, slzy několika citlivějších ženštin si ale představit dovedu. Mise tedy zřejmě splněna... Pitomost je to. (08.12.2011)

Tu je vidno krásny rozdiel medzi typicky americkým, prvoplánovým kudrlinkovým pátosom a napr. ázijským romantickým snímkom Moment to Remember (2004). Tá najhrubšia pointa je v oboch prípadoch podobná ale spracovanie, forma, obsah a dialógy sú diametrálne na inej kvalitatívnej úrovni. Netvrdím, nebolo to úplne zlé, najviac sa mi páčila predostretá osudovosť oboch zaľúbencov, snímok mal preto i svetlejšie chvíľky, väčšinou sa však utápal v plánovanom emočnom kalklulu, ktorý bol sprevádzaný priemernými cukrovými dialógmi a klasickou trojuholníkovou šablónovitou zápletkou, kedy sa žena rozhoduje medzi dvoma mužmi rozumom (pracháč na úrovni) a srdcom (chudobný sympoš). Jednoducho typická priemerná emočná ždímačka na americký spôsob. 60/100 (13.08.2014)

Ve své podstatě nádherný příběh láskou přímo překypující... Je natolik líbezný, prožitý a zamilovaný, že je divák schopen tolerovat, ba naopak si užívat jinak těžkých žánrových klišé a mírné předvídatelnosti. Dokonce i odhalení spojující dvě filmové roviny není ponecháno jako "šok" nakonec, nýbrž vypluje na povrch o dost dřív a tím následující emocionální gradaci (utrpení i lásku) ještě posilňuje. Vyprávění o páru za mlada bych možná dal i plné hodnocení, Allie má ten nejkrásnější úsměv a Noah je muž, kterým bych svým způsobem chtěl býti, ale urychlené rozuzlení a příliš sentimentální a podivně sladký konec se mi líbil o poznání méně. 8/10 (02.10.2009)

Tak já vážně nevím – ani napotřetí to nedolehlo tak, jak by mělo nebo mohlo. Čekal jsem obrovské romantické dílko, ze kterého bude dýchat romance i ze všech kulis a dekorací, alespoň jak bylo všude prezentováno. Rachel McAdams navíc není žádná tuctová barbína, co jen nelogicky čeká, až ji nějaký ten úchyl v masce probodne hrdlo, ale solidní vycházející herečka, a charismatického Ryana Goslinga si pečlivě všímám od dob, kdy mě uchvátil v nezávislém Svatém boji. Spolu dojali půlku Ameriky, ceny MTV se jen hrnuly. Režisér ale více zvládá dramatické sekvence, nežli ty romantické, i přes nádherné obrazy se film docela táhne, dá se silně předpovědět, originalita je ta tam a má spíše jen milé okamžiky, než nějaké zásadní scény. A postavy občas jednají, no, bizarně. Ano, občas tvůrci něco naservírují jinak, než by divák čekal, ale pořád je to málo. Považuju se za romantika a film jsem viděl u rozpáleného krbu :-), ale tohle mě za srdce vážně nechytlo. Pro mě je to pouze mírně nadprůměrná záležitost, místy příjemně staromódní. (07.02.2006)

,,Kolik času máme?'' --- Uh. Tomuhle typu filmů říkám ,,dostat flakem na kabinu''. To je ten moment, kdy koukáte na závěrečné titulky, v hlavě vám hučí a vy víte, že jste zase po čase viděli něco co se vysoce vyjímá nad standardem. Nemám vůbec co vytknout. Tohle je prostě typ filmů co já můžu  a můžu je na kila. Nádherná Amerika čtyřicátých let, opravdu skvostná Rachel Mc Adams.  K tomu parádně vystavěný příběh od jehož poloviny i méně chápavý divák pochopí jak ten milostný příběh vlastně dopadl aniž by byl ještě dovyprávěn, respektive dočten. Zase nechápu, jak mi tohle mohlo uniknout z radaru. No bohudík jsem to zachytil alespoň nyní. Člověku to alepoň dává naději, že toho je možná i více a tak se zase někdy může podařit zaškobrtnout a něco podobně luxusního. Stáří je svině, jestli je matka příroda ve všem jinak dokonalá, pak stáří se nepovedlo. A to ani u zvířat, ani u lidí.  Už jsem ho viděl účtovat mnohokrát a většinou to nebylo vůbec hezký, spíše smutný. Z mnohdy úžasných inteligentních a empatických lidí se postupně staly chřadnoucí lidské schránky, uvnitř nichž možná někde zůstalo celé jejich původní já, na venek se však už probojovat nedokázalo... Člověka to pak nutí k zamyšlení jaká bude jeho cesta a kde to skončí on. Bude to rychlé a budu ještě člověkem? Nebo si budou příbuzní i lékaři upřímně a v slzách s láskou přát aby ta s kosou si pro všechno to lítání po světě už konečně našla čas i na mně? Jisté je, že tomu člověk neunikne a i že se bude bude muset chtě nechtě nechat překvapit... Závěr filmu mi vyrazil dech a i když je to na konci už hodně velká romantika, já ji dřív dost holdoval a nějak jsem si na ni zase rozpomenul, stejně jako i na svoji první velkou lásku. Tenhle film je opravdu úžasný a já dávám za 5 čerstvě ohoblovaných prken z terasy starého domu. * * * * * (08.05.2023)