Zápisník jednej lásky

,,Kolik času máme?'' --- Uh. Tomuhle typu filmů říkám ,,dostat flakem na kabinu''. To je ten moment, kdy koukáte na závěrečné titulky, v hlavě vám hučí a vy víte, že jste zase po čase viděli něco co se vysoce vyjímá nad standardem. Nemám vůbec co vytknout. Tohle je prostě typ filmů co já můžu  a můžu je na kila. Nádherná Amerika čtyřicátých let, opravdu skvostná Rachel Mc Adams.  K tomu parádně vystavěný příběh od jehož poloviny i méně chápavý divák pochopí jak ten milostný příběh vlastně dopadl aniž by byl ještě dovyprávěn, respektive dočten. Zase nechápu, jak mi tohle mohlo uniknout z radaru. No bohudík jsem to zachytil alespoň nyní. Člověku to alepoň dává naději, že toho je možná i více a tak se zase někdy může podařit zaškobrtnout a něco podobně luxusního. Stáří je svině, jestli je matka příroda ve všem jinak dokonalá, pak stáří se nepovedlo. A to ani u zvířat, ani u lidí.  Už jsem ho viděl účtovat mnohokrát a většinou to nebylo vůbec hezký, spíše smutný. Z mnohdy úžasných inteligentních a empatických lidí se postupně staly chřadnoucí lidské schránky, uvnitř nichž možná někde zůstalo celé jejich původní já, na venek se však už probojovat nedokázalo... Člověka to pak nutí k zamyšlení jaká bude jeho cesta a kde to skončí on. Bude to rychlé a budu ještě člověkem? Nebo si budou příbuzní i lékaři upřímně a v slzách s láskou přát aby ta s kosou si pro všechno to lítání po světě už konečně našla čas i na mně? Jisté je, že tomu člověk neunikne a i že se bude bude muset chtě nechtě nechat překvapit... Závěr filmu mi vyrazil dech a i když je to na konci už hodně velká romantika, já ji dřív dost holdoval a nějak jsem si na ni zase rozpomenul, stejně jako i na svoji první velkou lásku. Tenhle film je opravdu úžasný a já dávám za 5 čerstvě ohoblovaných prken z terasy starého domu. * * * * * (08.05.2023)

Nebráním se tomu tady připíchnout čtyři hvězdy, protože se na to dobře kouká. Upřímně si, ale myslím, že se jedná o docela klišoidní romantiku. Gosling jednoznačně ukazuje, že je to herec, který dokáže v ženském rozkroku rozpoutat pěkný uragán :) Rachel McAdams se mě líbila před zhruba 8 lety, takže mě to nechává v roce 2014 zcela klidným. 75% (07.10.2014)

Taky píšu, taky se mi nedostává odpovědí. Taky žiju jenom jednou, taky mám chuť se občas zavěsit pro nějakou osůbku na ruský kolo, ale co je to platný, když jsou všechny vaše činy anulovaný, zmuchlaný, poflusaný. Zápisník jedné lásky vypráví dloouze příběh o lásce, která byla, pak se ztratila a pak opět nabyla platnosti. Ale zatímco se ostatní páry snaží naučit, jak létat či jak přežít s pár korunama v kapse, tenhle pár vypadá už od pohledu tragicky. On vesnický kavalír, ona Prostivná sprostá holka (doslova!) a do toho jejich "staří známí", kteří si čtou, čtou, čtou. Romantika jako poleno? Možná. Já v tom viděl urputnou snahu o zalíbení. A Ryan tohle lezení do zadku nepotřebuje, vážně ne... (09.01.2010)

Neoriginálny, ale bez chybičky sfilmovaný jednoduchý príbeh s taaakto veľkým srdcom. Romantická limonáda galaktických rozmerov, ktorá sa až do posledných 15 minút dôstojne drží nad lacným sentimentom. Pomalé tempo, poetická širokouhlá kamera, slušní herci (hlavne Ryan Gosling), pekný klavírny motív. Pre tých, čo veria, že láska k jednému človeku môže vydržať na celý život. Nič pre cynických realistov. (02.03.2005)

Byli takhle jednou dva. On chuďas sympaťák, ona bohatá kráska. Byli rozděleni a smutnili, dokud je nehynoucí láska znovu nepřivedla k sobě a divákovi nediagnostikovali cukrovku. Milovníci červené knihovny nastražili uši i přesto, že podobné klišé viděli už stokrát, ostatní se z mocného přívalu kýče osypali až na kostrči. Upřímně, Goslinga mám rád a Rachel je pěkná holka, dialogy i přes svou mělkost netahají za uši a na blábolení o lásce jsem byl připraven už po prvním spatření plakátu - proč se ale hodnocení vyšplhalo na závratných 83%, to je mi záhadou. Film je předvídatelný až to bolí (špatně maskovaná zástěrka s důchodci v sanatoriu je dobrým příkladem) a scénář nedokáže přinést jediný zvrat, emotivně vypjatou situaci či alespoň zábavně podané klišé. Místo toho dvě hodiny opruzuje koncentrovaným sladkobolem, který je sice díky vhodnému obsazení snesitelný, nikoliv však zábavný či pohlcující (nebo nedejbože přesvědčivý). Závěr potom definitivně rezignuje a snaží se zbrklým útokem rozstřílet citečky, slzy několika citlivějších ženštin si ale představit dovedu. Mise tedy zřejmě splněna... Pitomost je to. (08.12.2011)