Zápisník jednej lásky

"Psal jsem ti každý den celý rok, 365 dopisů". Ještě, že nebyl přestupný rok, asi by klukovi upadla ruka. Považuju se za romantika, ale tahle limča se lepila víc, než je zdrávo a dost mě udivuje hodnocení mužského uživatelstva, protože jsem žila v domnění, že když si tohle najde diváka, tak jedině v řadách čtenářek Harlekýnek. Chtěla jsem vidět, kam od Svatého boje dospěl "žid v bomberu s vyholenou hlavou" Ryan Gosling. Jeho útrpný úšklebky ale spíš signalizovaly, že u hraní zde měl podobně rozpačitý pocity jako já u sledování toho díla. A přitom by bývalo stačilo trochu ubrat "lepidla" ve scénáři, protože "řekni, že jsem racek, já jsem taky racek" - to je na můj intelekt moc hustý jinotaj. (09.06.2005)

Myslela jsem, že už mě na tomhle světě obecně a na téhe databázi speciálně nic nepřekvapí, ale... 82%?! Nedat se zrovna do mytí oken (které u mě mají rozměry výkladních skříní a tvoří je nesčetné množství tabulek vnějších i vnitřních, takže ve srovnání s jejich mytím ukřižování rázem vypadá jako celkem příjemný způsob trávení odpoledne), vydržela bych u toho tak dvacet minut a ne o sto víc. Ze začátku vypadalo celkem nadějně a moje láska k americkému Jihu se blaženě tetelila, ale z racčího dada rozhovoru mi naskočily první pupínky a u milostné scény "on, ona a kachny... kachny... kachny..." jsem už byla osypaná jak ropucha zelená. Možná kdyby základním kamenem filmu nebyla sentimentalita, cihlami asi padesát milónů klišé a maltou harlekýnové monology a dialogy... kdyby se Ryan netvářil otráveněji než Goebbelsovic děti (ne že bych se mu divila)... kdyby se postava Rachel McAdams nechovala jak hysterická desetiletá školačka, která se nemůže rozhodnout, kterou barbínu si vybrat... a kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany... a dost. Zápisník jsem byla nucena jednou provždy odepsat a zaklapnout s tím, že kýčovitější a přeslazenější blábol jsem už dlouho neviděla a že od adaptací veleděl Rosamundy Pilcher se liší pouze v tom, že tam místo Friedricha a Hanelore z Kolína nad Rýnem hrají slavnější jména. (18.04.2011)

Taky píšu, taky se mi nedostává odpovědí. Taky žiju jenom jednou, taky mám chuť se občas zavěsit pro nějakou osůbku na ruský kolo, ale co je to platný, když jsou všechny vaše činy anulovaný, zmuchlaný, poflusaný. Zápisník jedné lásky vypráví dloouze příběh o lásce, která byla, pak se ztratila a pak opět nabyla platnosti. Ale zatímco se ostatní páry snaží naučit, jak létat či jak přežít s pár korunama v kapse, tenhle pár vypadá už od pohledu tragicky. On vesnický kavalír, ona Prostivná sprostá holka (doslova!) a do toho jejich "staří známí", kteří si čtou, čtou, čtou. Romantika jako poleno? Možná. Já v tom viděl urputnou snahu o zalíbení. A Ryan tohle lezení do zadku nepotřebuje, vážně ne... (09.01.2010)

No jo no, ale já jsem to zhlédla na jeden mohutný nádech a výdech. Je to romantika jak Himaláje, ale já jim fandila a fandila jsem jim i v reálu. Ačkoliv se tady trochu při natáčení škorpíkovali, tak jim to spolu pak přece jen nějakou chvilku sladce klapalo i bez kamery a to já beru. Něco podobného se stalo s Colinem a Jennifer v Pýše a předsudku, proto je to také můj oblíbený Austenovský seriál, já jim tam tu lásku věřila na sto procent. A tady jim to přece spolu tak slušelo, že jsem si je zaškatulkovala jako jeden z těch kouzelně zamilovaných, filmových a potažmo i nefilmových párů. (24.05.2015)

Dojímavé krmivo. Režijně nenápadité, herecky průměrné (s těžce nevyužitou Rowlandsovou) a myšlenkovými pochody postav místy poněkud bizarní. Ve správném rozpoložení z vás dostane tu správnou tělesnou tekutinu. Jako každé lepší citové porno. 55% Zajímavé komentáře: kleopatra, liuk, Magneto, castor (29.01.2007)