Zápisník jednej lásky

Srdce si nevybírá. A můj milovaný žánr sladkobolné romance mi nabídl svůj klenot v době, kdy na diváka narážky na Notebook nevyskakovaly z každého druhého seriálu a divák nevěděl, do čeho jde. ON tak byl čestný sympaťák z chudých poměrů, ONA pak trochu moc rozverná, ale upřímná kráska z poměrů bohatých. A i v krajně nepříznivých okolnostech se zrodila obrovská láska. Jsou zkrátka projekce, na které se nezapomíná, takže ještě deset let poté, co jsem tenhle zápisník poprvé otevřel, mám silně v paměti, jak mě film položil. Nebylo to o zvratech, o pointách, o překvapení. Ta síla byla v dojemných scénách, úchvatné kameře a hořlavě přitažlivé hlavní dvojici. A vždycky si proto budu stát za tím, že pro beznadějné romantiky je tohle absolutní povinnost. (18.07.2006)

„Nikto nezabudne na svoju prvú lásku.“ Znie to pateticky, však? Taký je ale celý ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY. Je o láske. Robí česť romantickému žánru, dokonca takú, že nemám výčitky svedomia šupnúť ho k najultimátnejším romancám na svete (CASABLANCA, SPOMIENKY NA AFRIKU, ANGLICKÝ PACIENT). Snímka pôsobí "štandardne", ako keby chcel niekto schválne dať do jedného romantického filmu čo najviac klišé. Tvorcovia sa ale v skutočnosti inšpirovali Hitchcockom a jeho "je lepšie s klišé začať, ako skončiť". Skutočne – hoci si budete myslieť, že viete, ako niektoré scény/postavy skončia, snímka v poslednej chvíli prudko zmení smer a vyberie sa cestou originálneho riešenia, ktoré trhá srdce. Režisér s kameramanom ponúkajú smršť ťažko zabudnuteľných scén, z nich asi najviac osloví monumentálny záber so stovkami labutí. Hlavnou devízou snímky však nie sú ani tak magické scény, dialógy či pôsobivá vizuálna stránka, ale strhujúce herecké výkony. Dominuje im fantastický romantický pár McAdamsová/Gosling, ktorému uveríte každú emóciu a ktorým by ostatné filmové páry mali povinne závidieť. Ich chémia je taká, až sa čudujem, že sa po nakrúcaní nezobrali. (24.09.2005)

Notebook je tak precizně vybroušeným krystalem čirého žánrového křišťálu, že mu snad ani nejde vyčítat ty jednotlivé elementy, které jsme už tolikrát viděli jinde. Je sice neuvěřitelně průhledný a možná i trochu dlouhý, ale díky Ryanu Goslingovi, Rachel McAdams, Geně Rowlands, Joan Allen a Jamesům Garnerovi a Marsdenovi dokáží momentky jako návštěva "Garnerových" dětí zamrazit, a naopak dychtivost mladých těl rozpálit... a samozřejmě oddanost lásky až za hrob "zahřát u srdíčka" (nebo vyvolat cynické ušklíbnutí). Režisérovi se navzdory několika WTF momentům (jako setkání Allie s "veselou vdovou" nebo matčin srdceryvný "já ti tak rozumím" výlev) jakž takž podařilo nepřetáhnout strunu, respektive nepřetahovat ji moc často a na moc dlouho, ale nějak nemám pocit, že by mě k tomuhle filmu něco táhlo - mám ho zafixovaný jako velmi dobrou žánrovou učebnici a nic víc. Tak dobrou, že to asi nakonec bude blíž k osmdesátce než sedmdesátce, ale i tak silně pochybuju, že bych se ještě někdy podíval znovu. (09.04.2013)

"Psal jsem ti každý den celý rok, 365 dopisů". Ještě, že nebyl přestupný rok, asi by klukovi upadla ruka. Považuju se za romantika, ale tahle limča se lepila víc, než je zdrávo a dost mě udivuje hodnocení mužského uživatelstva, protože jsem žila v domnění, že když si tohle najde diváka, tak jedině v řadách čtenářek Harlekýnek. Chtěla jsem vidět, kam od Svatého boje dospěl "žid v bomberu s vyholenou hlavou" Ryan Gosling. Jeho útrpný úšklebky ale spíš signalizovaly, že u hraní zde měl podobně rozpačitý pocity jako já u sledování toho díla. A přitom by bývalo stačilo trochu ubrat "lepidla" ve scénáři, protože "řekni, že jsem racek, já jsem taky racek" - to je na můj intelekt moc hustý jinotaj. (09.06.2005)

Neoriginálny, ale bez chybičky sfilmovaný jednoduchý príbeh s taaakto veľkým srdcom. Romantická limonáda galaktických rozmerov, ktorá sa až do posledných 15 minút dôstojne drží nad lacným sentimentom. Pomalé tempo, poetická širokouhlá kamera, slušní herci (hlavne Ryan Gosling), pekný klavírny motív. Pre tých, čo veria, že láska k jednému človeku môže vydržať na celý život. Nič pre cynických realistov. (02.03.2005)