Náuka o snoch

Bál jsem se, že si Gondry v tomto žánru bez Charlieho Kaufmana neporadí. A bál jsem se zbytečně. Mimořádně citlivý a civilní film plný situací, které působí podivně, ale opravdu se dějí. Gael García Bernal je výborný a působí na mě tak úplně opačně než v jeho předchozích filmech. Film je možná občas až příliš zmatečný a tomu závěru jsem též moc nevěřil, ale lze jej přesto doporučit všem milovníkůn originálních příběhů a fanouškům Gondryho předchozího filmu. (13.10.2007)

Uff...Musím vo všetkom súhlasiť s Malarkym. Bernal je sympaťák, film je plný nápadov, ale ako celok je to taká volovina, ktorou som aspoň ja iba stratil čas. Podobné filmy neodsudzujem, sny a ich prelínanie s realitou je vždy skvelý námet na film. Jednoducho mi prístup režiséra nesadol. Taký Večný svit nepoškvrnenej mysli, alebo ešte podobnejší Imaginárium Dr. Parnassa od T. Gilliama je podstatne filmovejší a mne bližší. Nechytilo ma to a iba som znechutene vyčkával kedy to skončí. 40%. (31.03.2013)

Tento Gondryho film je, alespoň co se týče výtvarné originality, zatím to nejlepší, co jsme mohli od Gondryho vidět. Snové sekvence nezapřou Gondryho umělecké nadání. Nevím, které videoklipy přesně točil, ale podle rukopisu bych si tipnul, že Human Behaviour a Army of Me od Björk, nebo Knives Out od Radiohead jsou jeho dílem. Ještě v žádném jiném filmu, jsem neviděl sny ztvárněné tak snově, zcestně. Stephanův recept pro namíchání snu v úvodu filmu je prostě geniální. Oproti "Věčnému svitu" a Slez ze stromu ubylo humoru a film je naopak zatím nejcitlivějším režisérovým dílem. S nešťastně zamilovaným Stephánem, kterému sny zasahují do života víc než je zdravé, jsem opravdu cítil. Jeho zoufalství z nešťastné lásky, které je ještě umocňeno, vlezlými s realitou konfliktními sny, lze díky Beranlově herectví a Gondryho režii prožívat společně se Stephanem. Jediné co filmu trochu chybí je ucelenější a smysluplnější dějová linie, která by dala celému filmu pointu. V žádném případě mě však Gondry nezklamal. (11.12.2007)

Navýsost distinktivní, hravý a dětsky poetický styl Michela Gondryho se vrací v plné parádě a všechny fanoušky jeho práce na fenomenálním Věčném svitu okouzluje tak osvěžujícím formálním pojetím, jaké jen může moderní kinematografie nabídnout. Navíc (!) stejně jako v jeho předešlém snímku není forma (většinou) samoúčelná, naopak - zodpovědně slouží příběhu a stavění emocí. Samotný příběh potom není nijak zvlášť originální (snad až na prvek rozmazanosti mezi snovým a reálným světem), přesto dokáže krásně vykreslit vztah dvou obyčejných neobyčejných mladých lidí, kteří bojují s ostychem, vlastními komplexy, ale i s tak zdánlivě banálním problémem jako je jazyková bariéra. Gondry opět pracuje jen s malým okruhem herců, přičemž devadesát procent prostoru opět věnuje ústřední dvojici, resp. Stephanovi. Komorní, poetický, skutečně snový snímek. Jen tak dál, Micheli! 90% (01.08.2007)

Nudnou realitu jeho života zastiňuje svěží a barvité snění. Bizarnosti v podobě snů si vzal pod svá magická křídla velmi chytrý a originální režisér Michel Gondry. Jeho hrdina vede monology, sleduje své vzpomínky, překvapuje, zmatkuje. Chaos je to i režijní – v tom dobrém i špatném slova smyslu. Sotva se něčeho můžeme chytit, dostáváme se vzápětí o kus jinam, překvapí nás nějaký vskutku zajímavý výtvarný nápad, aby nás režisér vehnal zase k nějaké nekontrolovatelné bizarnosti. Je to divácky velmi křehké a riskantní, tvůrci nemohli vůbec tušit, jak na to právě diváci budou reagovat. Přesto mi tohle řádění sedlo, hodně osobní kousky se totiž ne vždy podaří!! 75% (06.01.2014)