Pád Tretej ríše

Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... (21.01.2006)

I s odstupem let je Der Untergang skutečně silným zážitkem. Slavný producent Bernd Eichinger chytře sáhnul po stejnojmenné knize Joachima Festa a vzpomínkách nejmladší Hitlerovy sekretářky Traudl Junge, které vyšly pod názvem Do posledního okamžiku. Ostatně zpověď Jungeové rámuje celý příběh posledních dnů Třetí říše. A ačkoli se sama premiéry filmu nedožila, jejím vzpomínkám na roky po boku Vůdce byl věnován samostatný dokument Im toten Winkel - Hitlers Sekretärin. Díky tomuto materiálu je výsledný film mnohem hlubší a plastičtější zprávou o konci jedné tisícileté říše, která trvala pouhých 12 let a přesto nepřestává fascinovat a je důležité ji studovat do nejmenšího detailu. Tolik důležitých otázek a paradoxů sledujeme scénu za scénou a setkáváme se znovu s těmi nechvalně známými postavami historie. Obsazení je hodně zajímavé, například Eva Braunová - v době smrti jí bylo 33, ale zahrála si ji téměř čtyřicetiletá Juliane Köhler (známá z Aimée & Jaguar). A navzdory tomu hendikepu se stala velmi autentickou paní Hitlerovou. Trochu jiný případ je Magda Goebbels - v době smrti jí bylo 44, její představitelka je o 6 let starší Corinna Harfouch (proslavená jako Vera Brühne), za ni více mluvily její činy, nežli herecká akce. Bruno Ganz (jeden z nejlepších Hitlerů) a Alexandra Maria Lara (Traudl Junge) jsou pak prakticky ideálními představiteli. (19.01.2020)

Před několika lety byl tento film v kinech a hodně lidí o něm básnilo nejen v recenzích. Já však ignoroval tento snímek velmi dlouho až přišel okamžik, kdy jsem se ho rozhodl shlédnout ve Filmovém klubu ČT. Potvrdilo se čeho jsem se obával. Matné herecké výkony včetně hlavní herecké hvězdy, která z Hitlera udělal naprostého blázna, který je nudný, obyčejný a zničený. Na to se mi moc dívat nechce a film hodně sází na Hitlerovskou auru, která neexistuje. Sledujeme tak pouze příběh jednoho bunkru plného lidí co věřili ve vůdce a těch co nevěřili. Psychologie postav je nulová, protože se nic kromě výlevů vůdce neděje a jen čekáme dokud nepřinese očekávanou oběť, kterou známe z dějepisu. nic překvapivého, nic nového, nic co by stálo za to. (10.05.2007)

Je důležité položit si otázku, jestli film má být hodnocen podle výběru tématu nebo jeho zpracování. Já si stojím za tím, že podle toho druhého. Tudíž nemůžu o Pádu prohlásit nic lepšího než to, že film bych doporučil pro školní představení. Jde totiž o dokument o posledních dnech Vůdce. Nečekejme žádné myšlenky, žádné přesahy. Ale tohle tvůrci ani neměli v úmyslu. V tom případě bych ovšem doporučil výrazně zkrátit stopáž, minimálně o půl hodiny. Nebýt několika mrazivě silných scén, celou druhou polovinu filmu jsem se nudil. K pozitivům filmu patří fantastický výkon Bruno Ganze jako Hitlera, který si nějaké ocenění určitě zasloužil, jak je přesvědčivý. Celkem vzato, zajímavá dějepisná lekce, ale dokument by byl (alespoň pro mě) lepší. (12.04.2005)

Vynikající film mapující poslední Hitlerovi dny.O kontroveznosti tohoto díla bylo napsána řada věcí a já se zde o svém názoru rozepisovat moc nebudu.Jenom řeknu,že tuto nálepku film nosí neprávem a moc si ji nezaslouží.Bruno Ganz totiž Hitlera podal zcela osobitě a nejspíše i reálně,tedy tak jak se nejspíše opravdu cítil(to ale neznamená že byl lidský).Bruno Ganz podal famozní výkon a je největším kladem filmu.I ostatní role jsou však dobře obsazené a je nutno podoknout,že některé mají možná i více prostoru než Ganz.To ale neni na škodu.Je zde několik vedlejších postav a musim přiznat,že občas se mi ty jména a postavy i pletly.Atmosféra filmu byla výborná hlavně ve chvílích kdy se Hitler špatné zprávy a nebo zradu svých generálů.Je to tedy vynikající film,kterému ovšem ke konci podle mého trochu došel dech,ale i tak se nemají tvůrci filmu za co stydět,a můžou být hrdí na to co natočili,protože něco takového se přece jenom často nevidí (09.04.2005)