Druhá šanca

Dobový snímek dojemně a sentimentálně vykreslující období hospodářské krize a chudobu obyčejných, dobrých lidí. Těch lidí, jejichž typickým zástupcem i (ne)korunovaným králem je boxer James Braddock (ztvárněn charismatickým Russellem Crowem), který dostane druhou životní šanci a vedený nadějí obyčejného lidu, ruku v ruce s hrdinským patosem, se vypracuje opět na vrchol. Howard však i z poměrně schématického scénáře vytěžil maximum, vyprávění je nesmírně poutavé, záživné a prožité. Dojemné pasáže jsou věrohodné, postupné nabuzení funguje a během zápasů jsem téměř nedýchal. Vzhledem ke smutné i heroické koncepci filmu divák skutečně neví, jestli z toho bude happyend, nebo tragický emocionální doják a tak i když si myslím, že v zápasech se mohlo ubrat na střihu, byl to fantastický zážitek, překonávající i Rockyho. 9/10 (05.07.2009)

Velké uznání Ronu Howardovi za to, že mě - člověka, který nerozumí boxu ani za mák a násilí jakkoli posvěcené sportovní ideou mu nedělá dobře, přikoval k filmu o boxu a paradoxně nejvíc ke scénám z ringu, aniž by mě ale připravil o vřelost a upřímnost příběhu muže, který "bojoval o mléko". Pokud jde o herecké výkony, vedle spolehlivého Russella Crowe se mi moc líbil "ňouma" z Bokovky (tady manažer) Paul Giamatti. (30.01.2006)

Druhý společný projekt dua Howard – Crowe ještě lépe odpovídá ideálnímu filmu na téma „americká osobní hrdost“. Podle nejpřísnějších akademických měřítek nejnalinkovanější film, v jehož dvouhodinové stopáži nenajdeme zbytečnou scénu, ale zároveň taky ani jednu, která by prokázala opravdové emoce. Ani jeden kousíček (natož tak celek) nepůsobí jinak, než sterilním dojmem filmu, jenž byl vyroben pouze pro potřebu amerického publika toužící opět vidět některého ze svých „historických“ hrdinů v akci. Formálně bezchybné – kamerové filtry, kostýmy, atmosféra – 30. roky (včetně hospodářské krize) jsou vykresleny výborně. Scény zápasů skvěle kontrastují s atmosférou rodinného prostředí Bradockových nejbližších – herecký koncert Russella Crowea, potažmo i Renée Zellweger, si oscarovou nominaci zaslouží. Jenomže celý film je chladný jako psí čumák a i když je podle skutečných osudů, je skvěle zahraný a výborně natočený, nedokázal mě ani jedinou scénou (ve dvouhodinové stopáži) oslovit. (04.12.2005)

Pěkný film. Čekal jsem něco jak Million Dollar Baby, ale s mužským hlavním hrdinou. A ono se mi něčeho takového taky dostalo. Je fakt, že zde byla narozdíl od MDB vedlejší dějová linie, tím myslím tu hospodářskou krizi, čímž příběh rozhodně neutrpěl. Ale 5* film tohle rozhodně není, zaprvé jsem trochu cítil emoční vydírání (ale to bych ještě přešel), ale spíš mě vadí ten náznak americkýho patriotismu a hlavně té mediální senzaci, jak všichni ti prosťáčci fandili boxerovi, kterej jim stejně jídlo, pití a střechu nad hlavou nevyboxoval (zmiňuju to kvůli té hospodářské krizi). No každopádně ty 4* to budou (přesto Howardovo Apollo 13 mi sedlo o něco více). (08.08.2008)

Původně jsem tu měla 4*, ale snižuju to na 3*, protože za tu dobu mezi ohodnocením a okomentováním se mi to tak vykouřilo z hlavy, že vlastně ani moc nevím, o co tam šlo. Jasně, box! Nepamatuju si ale skoro žádnou scénu, krom těch, kde se Russell Crowe opírá do svýho hereckýho umu, což je taky asi tak to jediný převyšující průměr. Aby se nekřivdilo Giamattimu, ale jinak... Vezmem-li v potaz, že všechny boxerský filmy jsou plný klišé a vyvíjí se a končí většinou stejně, tak aby nějakej film byl lepší, než průměr, musí nabídnout něco navíc. Např. Million Dollar Baby měl Eastwooda (a herecký výkony Swank a Freemana) a pak jeho závěrečnou volbu, kdy vážně o něco šlo. Tady je jen herectví Rusella Crowea a solidní režie Rona Howarda. Na jedno podívání dobrý, ale film, ke kterýmu se chce vracet, to u mě nebude. Hudbu už jsem od Newmana slyšela i lepší. Ospoň Renée Zellweger je tu míň nesnesitelná, než v Appaloose. Crowe na 90%, film na 60%. Tak asi tak. (28.09.2012)