Druhá šanca

Síce sa Ron Howard tentoraz už riskantne zahráva s dôverou diváka, čo do emocionálneho vypätia skóruje ešte viac ako naposledy. Pri finálnom zápase som Braddockove rany cítili rovnako ako jeho manželka a sledujúc okolitých divákov, nebol som sám. Russell Crowe je fakt výborný. (06.10.2005)

Film Těžká váha měl voje pro ale i proti, proč jsem film chtěl vidět, ale ne zase tak rychle po premiéře. Plus byl určitě fakt, že na něm dělal Ron Howard a hlavní roli odehrál Russell Crowe. Mínus především fakt, že se ve filmu objevuje pro mě neuvěřitelně nepříjemná a anti-sympatická Renée Zellweger. No a taky fakt, že jsem na boxerské filmy nikdy neměl takovou náladu jako právě poslední dobou. Tak se také stalo, že jsem se rozhodl zkouknout i tento epos o boxerovy, který to měl během svého života nesmírně těžké, šel od deseti k pěti, pak zase od pěti k deseti, šáhnul si až na dno, aby se z něj zase vymotal. No...prostě taková ta životopisná klasika. A ani tenhle příběh na tom nebude jinak. Důvod, proč mu ale dávám pět hvězd je jasný. Režie Ron Howard, výborná hudba z pera Thomase Newmana a perfektní Russell Crowe. Stejně jako u Čisté duše. A závěrečný půlhodinový souboj? Nezapomenutelný! (18.04.2011)

Bez otálení jsme hned zkraje vrženi doprostřed ringu, kde si J.J. Braddock sichruje svou pozici boxerské jedničky, o pár minut později se děj nepostřehnutelným střihem přenáší o čtyři roky, jednu zlomenou ruku a 16 prohraných zápasů dále. Jim Braddock, někdejší šampión, je na dně, stejně jako americké hospodářství prodělávající největší krizi novodobých dějin – 15 000 000 Američanů je bez práce. Jim bude muset podstoupit ten nejtěžší zápas svého života, aby jeho děti a manželka neskonali hladem. Dokážu si představit ty tisíce dojatých Američanů, kteří příběh svého národního hrdiny bezpochyby prožívali s mnohem větší intenzitou. Do kin se paradoxně až tolik nehrnuli. Těžká váha skutečně na první pohled nemá příliš čím vábit – standardní životopisné drama se scénami z boxerského ringu, spousta patosu, hospodářská krize, skoro dvě a půl hodiny. Navzdory vesměs kladným kritikám nepřekračoval můj zájem o tento film hranici lhostejnosti. Když jsem jej konečně uviděl, nedá se říct, že bych skákal nadšením, ale má opatrná očekávání vlastně naplnil. Nechybí zde patos, mnoho dojemných (ale opravdu dojemných!) scén, při nichž až naskakuje husí kůže, kupříkladu málem knokautovaný Braddock potácející se ringem s prostřihy na jeho zbídačenou rodinu – trapné klišé, ale překvapivě funguje. To také zásluhou přesně vybraných herců, Russel Crowe je bulldogem v ringu, popelkou mimo něj, Renée Zellwegerová (mírně obtloustlá a s tmavou parukou) předvádí umírněný standard, naopak Paul Giamatti ve vedlejší roli Braddockova manažera exceluje. Howard navzdory jisté rozmáchlosti v podstatě natočil komorní drama o třech postavách, s bezchybně vystihnutou retro atmosférou (připomínající Purpurovou růži z Káhiry, Shawshank i první minuty Jacksonova King Konga) a efektivně nasnímanými boxerskými zápasy, které styl „Zuřící býk“ obohacují například rentgenovým záběrem na lámaná žebra či rozostřením obrazu, když Braddock pociťuje nejnesnesitelnější bolest. Je to pěkný film, neočekávejte od něj zázraky a odmění se vám působivým příběhem z amerických dějin, který není ani tolik o jednou boxerovi, jako o jedné velké naději. 85% Zajímavé komentáře: Gemini, Adrian, Marigold, Theraphosa, StarsFan (07.01.2007)

Jak to tak vypadá, James J. Braddock byl skutečně geroj k pohledání a cítím k němu obdiv. Ron Howard se jeho příběhu chopil a natočil o tomto velkém malém muži poměrně realistickou, ale přesto především rodinnou podívanou, ve které si Russel Crowe zabušil pro změnu do boxovacího pytle a z flašky upíjel pro změnu vodu. Výraznější výkon podala jak Renée Zellwegerová, tak Paul Giamatti a Thomas Newman taky složil cosi co už tu bylo a co se neschová do kategorie autorský rukopis. Ano, přihodil jednu osvěžující irskou chvilku při tréninku, ale to je na víc jak dvě hodiny filmu při věhlasu jeho jména trochu málo. Stejně tak Russel Crowe mě dostal jen v jedné jediné scéně, takže mi nezbývá než celou věc shrnout slovy nepříliš nadšenými. Ron Howard natočil další svoji typickou výpověď o lidském duchu, ale tentokrát už mě neoblbnul. 70% (05.01.2007)

Boxérských filmů je jako hub po dešti, ale k mému překvapení natočil také jeden před deseti lety Ron Howard. Jak je těchto filmů zvykem, i u Cinderella man jsme svědky nepřekvapivého happy endu a boxérských zápasů, které se odehrají přesně po hollywoodsku. Russela Crowe mám s každým filmem radši, ten chlapík si zkrátka umí vybírat role (tedy alespoň dříve). Narozdíl od skutečného Jamese Braddocka však Crowe není žádná velká korba, což dopomáhá efektu souznění se slabším protivníkem, který přece nemůže proti silnějším a navíc mladším soupeřům vyhrát. To už jsme viděli víckrát, ale v kombinaci s příběhem otce, který se stará o svou rodinu v době hospodářské krize za všech okolností, to zkrátka a dobře...funguje...90% (08.02.2015)