Walk the Line

Johnnyho Cashe mám rád a jeho hudbu zbožňuju. Ray mi otevřel oči a ukázal geniální jazz, přes který jsem se dostal k výbornému country a poznal i Johnnyho. Můžu snad zachovávat objektivní pohled na film, v němž před mými zraky najednou ožívá legenda a zpívá písně, které denně zaplňují mé reproduktory? Nestydím se, že když zdrcený Phoenix začal v nahrávacím studiu hrát Folsom Prison Blues, z očí se mi vyvalily slzy, protože ta bezmoc, ale i naléhavost byly skutečně znát, zvlášť když si uvědomím, jak se později skladba proslavila. V takovém stavu jsem prožil prakticky celý film. Phoenixovi snadno uvěříte jeho převtělení (hlas i výška téměř odpovídají) a živá vystoupení, která tak naplno prožíval, patří mezi nejsilnější části filmu. Jen je trochu škoda, že ho režisér vždy nenechal hrát víc než jednu skladbu – a občas pouze její konec. Dobře je tady zachycena i podstata country skladeb – když se Raye Charlese v Rayovi ptali, proč má rád country, odpověděl, že miluje příběhy. Díky tomu, že je ve Walk the Line vyprávěno i Cashovo dětství, sami se přesvědčíme, jak moc jej poznamenalo, aby své zážitky vložil do textů Kdo Johnnyho neznal, může si o něm i jeho hudbě udělat, řekl bych, solidní obrázek, a pro nás, kteří ho už nějaký ten pátek posloucháme, je to nádherný dárek, pocta hudební ikoně, ke které se budeme vždy rádi vracet a s dojetím sledovat jeho přetěžký život. (12.08.2006)

Výborný životopisný film, který je vlastně klasickým příběhem celebrity : mladý, snaživý, prorazí, šťastný, slavný, zamilovaný, začne chlastat a fetovat, ztrapní se, litují ho, je nešťastný a naštvaný na celý svět, a tady jsou dvě možnosti, buď umře, nebo spokojeně zestárne na venkově! Příběh tedy není ničím převratný, prostě další životopis hvězdy! Johny Cash navíc není nijaký můj oblíbenec a až na to, že některé jeho písničky jsou mi povědomé o něm nic nevím! Zpracování je také vcelku obyčejné, příjemně natočené, hezké, uhlazené! Phoenix však hraje perfektně, prostě jako by to byl skutečně on! Ale opradovou hvězdou je v tomto filmu Reese Witherspoon, která tady předvádí něco dokonalého! Její postava je prostě nádherná a každý se do ní musí zamilovat, takový živel, ale zároveň křehká zodpovědná slečna! Především díky hereckým výkonům mi tento film utkvěl v hlavě! A proto taky 9/10! + SPOILER (může být u životopisu spoiler?) Konec je tak neuvěřitelně šťastný, že nebejt to životopis, byl by to kýč jak svině! Prostě žili spolu šťastně až do smrti a pak umřeli spolu! (28.12.2007)

“Cashův Phoenix” paráda, jen přál bych si víc šmrnc a dokázal si představit i zábavnější (...), obsáhlejší pojetí života tady té legendy, než pouze po rok 68. Plus přišlo mi, že ten film si vás hlavní postavu nepřiměje oblíbit, narozdíl od tvorby a jeho knižních biografií. To je škoda. Doufám tedy v další high profile počin. (x) (18.12.2018)

James Mangold v mých očích prozatím nenatočil žádný mnou obdivovaný snímek a i u oscarového WtL zůstal tak nějak na půli cesty. Dějově se velmi hlásí k nedávnému Rayovi, i když díky menšímu časovému záběru (než detailně biografický Ray) drží mnohem lépe pohromadě. Uznávaný, pohublý Johnny Cash se stal legendou, hudební nebe mu zobalo z dlaně, mně jako divákovi ale chybí větší množství zapamatovatelných scén, výraznější scénář, stejně jako mírně svižnější tempo – snímek se tak pro mě stal pouze poskládanou životní rekonstrukcí tu a tam otravného umělce bez nějakého výrazného tvůrčího vkladu. A uměřené, prakticky identické životopisy v poslední době ne a ne nějak zázračně oslnit!! Jak už to tak bývá, nedostatky úspěšně překrývají zejména herci, zatímco o skvostném Joaquinu Phoenixovi už bylo napsáno leccos, tak i Reese Witherspoon obstála znamenitě. Navíc na mnohem menším prostoru než její herecký kolega. Možná znovu diblíkující, ale velmi civilní. Tady s akademiky souhlasím, je skvělá, s hnědým přelivem navíc ještě roztomilejší než dřív. WtL je bezesporu kvalitní záležitost a adekvátní chválu si na těchto stránkách zcela jistě zaslouží – je dramatem, který rozhodně není průměrný, ale na 4* u mě (prostě neholduji životopisným snímkům) nedosáhl. A na naskakující husí kůži to vážně ani zdaleka nebylo. (14.11.2006)

Od Walk the Line se dle jeho pověsti dal čekat alespoň 4* zážitek, ale jinak jsem moc nevěděl do čeho jdu. Osobnost Johnnyho Cashe a jeho hudbu jsem téměř vůbec neznal, s Phoenixem viděl tak 2 filmy, Witherspoon si pamatoval víc jen z Přátel. Ale film mě hodně mile překvapil. Ani chvíli jsem se nenudil, užíval si prima hudbu (soundtrack je zatraceně chytlavý, a to přímo nevyznávám Cashův styl) a herectví, zpěv hlavních představitelů (hlavně Reese Witherspoon, která výborně hrála i zpívala, nevím sice jestli to bylo přímo na Oscara, ale hodně jsem na ni změnil názor jako na herečku a taky se mi líbila s tmavšími vlasy víc než jako blonďatá, jak ji mám v uloženou paměti; Phoenix mi zas dokázal, že jeho výkon v Gladiátorovi nebyl náhoda). Takže z mého pohledu to bude 5*, ne sice tak silných jako u Raye, ale stejně jako u něj velmi oceňuju, když mě film dokáže během sledování navnadit na hudební styl, který normálně neposlouchám nebo moc neznám. (22.05.2011)