Réžia:
James MangoldKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
T Bone BurnettHrajú:
Joaquin Phoenix, Reese Witherspoon, Ginnifer Goodwin, Robert Patrick, Dallas Roberts, Dan John Miller, Larry Bagby, Shelby Lynne, Tyler Hilton, Waylon Payne (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
V roku 1955 vkráčal drsný, vyziabnutý gitarista, ktorý si hovoril J. R. Cash (Joaquin Phoenix) do vtedy ešte neznámych Sun Studios v Memphise. Tento okamih mal neskôr nezmazateľný vplyv na vývoj americkej kultúry. Za pomoci úderných akordov a hlasu, ktorý bol hlboký a temný ako noc, privádzal Cash s obrovskou intenzitou na svet piesne o zármutku a bolesti, ktoré boli odvážne, plné skutočného života a líšili sa od všetkého, čo malo dovtedy publikum možnosť počuť. V ten deň odštartovala úvodná etapa dlhej kariéry Johnnyho Casha. Okrem toho, že prišiel s priekopníckym a originálnym zvukom, ktorý sa neskôr mal stať inšpiráciou pre rockové, country, punkové, folkové i rapové hviezdy, vydal sa tiež na cestu dramatickej osobnej premeny. Počas najdramatickejšej etapy svojho života – v priebehu ktorej stál tvárou v tvár svojim démonom, bojoval o lásku, ktorá mu pomohla odraziť sa odo dna a naučil sa balansovať na tenkej hrane medzi skazou a spásou – zmenil sa zo sebadeštruktívnej popovej hviezdy na kultového „Muža v čiernom“... (TV JOJ)
(viac)Videá (2)
Recenzie (840)
Mrzí mě, že jsem větu: "To teda čumim!", nepoužil v souvislosti s tím, jak na mě snímek zapůsobil. Použil jsem ho v kontextu s jedním faktem. A to finálním rozhodnutím June Carterové o svém budoucím životě. Celou dobu jsem ji považoval za ženu, která jen tak nepodlehne. Že se nikdy nerozhoduje bezhlavě. No... netvrdím, že si tím u mě film vykoledoval nálepku zklamání jako hrom, ale když ono mi to tam nějak neštýmovalo (kdyby režisér alespoň nebyl tak doslovný..). Co ale slova nepotřebuje je výkon Reese Witherspoon, která hraje tak brilantně, že ten Oscar prostě nemohl hupsnout do náruče jiného herce (děte mi do háje, že v té době byla malá konkurence, takže Reese už ho měla prakticky v kapse...). Stopáž přes dvě hodiny sice svádí k nervóznímu poklepávání nohou, ale pokud se naladíte na to správné country rádio, bude všechno v richtigu.... ()
Phoenix je přesvědčivý a Witherspoonová k mému velkému údivu též a životní příběh Johnnyho Cashe zdá se dost silný, aby divákovu pozornost udržel. Přece však budu remcat - zpěvákův pád na dno je sice vykreslen mistrně, slaběji pak jeho vzestup. Jeho obrácení je ve filmu téměř zamlčeno; snad aby se zamezilo diváckému pohoršení nad tím, že z Cashe se na ne až tak úplně stará kolena stal praktikující evangelikální křesťan a že jím až nadosmrti zůstal, a že leckdy nezpíval jen o psancích a vyděděncích, ale taky o Pánu Bohu. Toho zamlčení je škoda, protože když o Kristu zpívá Cash je to (jazykem dneška) mnohem víc cool, než když se o to na Andělu pokoušejí misionáři z Triumfálního centra víry. To, co je ve snímku řečeno, je v pořádku, problém je spíš v tom, co řečeno není a mělo by být. Druhá pak námitka se týká zpěvákovy první ženy a jejího postupného odsunutí ze scény. SPOILER: Byl jsem velmi zklamán happyendem. Žádost o ruku uprostřed písně před publikem je sice romantická, ale doufal jsem, že June - tak jako v předchozích letech tolikrát - zase řekne ne, už jen proto, že si nemůže vzít někoho, kdo již ženatý je. Ptal jsem se, co je s Vivian. Těžko však tvůrce biografického filmu vinit za to, že se drží skutečnosti... ()
Johnnyho Cashe mám rád a jeho hudbu zbožňuju. Ray mi otevřel oči a ukázal geniální jazz, přes který jsem se dostal k výbornému country a poznal i Johnnyho. Můžu snad zachovávat objektivní pohled na film, v němž před mými zraky najednou ožívá legenda a zpívá písně, které denně zaplňují mé reproduktory? Nestydím se, že když zdrcený Phoenix začal v nahrávacím studiu hrát Folsom Prison Blues, z očí se mi vyvalily slzy, protože ta bezmoc, ale i naléhavost byly skutečně znát, zvlášť když si uvědomím, jak se později skladba proslavila. V takovém stavu jsem prožil prakticky celý film. Phoenixovi snadno uvěříte jeho převtělení (hlas i výška téměř odpovídají) a živá vystoupení, která tak naplno prožíval, patří mezi nejsilnější části filmu. Jen je trochu škoda, že ho režisér vždy nenechal hrát víc než jednu skladbu – a občas pouze její konec. Dobře je tady zachycena i podstata country skladeb – když se Raye Charlese v Rayovi ptali, proč má rád country, odpověděl, že miluje příběhy. Díky tomu, že je ve Walk the Line vyprávěno i Cashovo dětství, sami se přesvědčíme, jak moc jej poznamenalo, aby své zážitky vložil do textů Kdo Johnnyho neznal, může si o něm i jeho hudbě udělat, řekl bych, solidní obrázek, a pro nás, kteří ho už nějaký ten pátek posloucháme, je to nádherný dárek, pocta hudební ikoně, ke které se budeme vždy rádi vracet a s dojetím sledovat jeho přetěžký život. ()
Johnny Cash chodil v černém, zasmušile rozvibrovával hlasivky na koncertech, se střídavými úspěchy odolával nájezdům fanynek, proléval si hrdlo nelaciným alkahoulem, nadšeně polykal pilulky různých barev i tvarů, rozzuřeně demoloval zařízení pokojů a v nemnohých chvílích plného vědomí nechutně moralizoval. To jsou z tohoto snímku získané informace ze života hudebníka, který si takhle nudnou "poctu" určitě nezasloužil. ()
Tento film má jednu veľkú nevýhodu, bol pred ním Ray (2004), ..snímok, ktorý sa zaoberá takmer rovnakou tematikou a povedal by som že je omnoho lepší ako Walk the line - (slepý bluesman je lepší ako countryman zo západu). Navyše sa mi na Rayovi viac páčil štýl rozprávania, tu to bolo veľmi po skokoch, z ničoho nič príliš ostré zmeny. Herci síce ťahali, Joaquin Phoenix bol fajn, nemám jedinú výčitku a Reese Witherspoon bola ako vždy krásna a oscara si zaslúžila, ale v životopisnom filme ide hlavne o to rozprávanie a scenár a pútavosť.. ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (40)
- Countryová a bluesová zpěvačka Shelby Lynne si zahrála Johnnyho (Joaquin Phoenix) matku Carrie Cash. Byl to pro ni celovečerní debut. (blackrain)
- Reese Witherspoon původně roli June Carter, která se nakonec stala velkým zlomem v její kariéře, hrát nechtěla. (zajda404)
- Pro Reese Witherspoon (June Carter) to byla první role od narození jejího syna Deacona. Do práce se vrátila 8 měsíců po porodu. (zajda404)
Reklama