Tvorca

Už dlouho jsem neviděl tak divácky vděčné a poutavé scifi, které by mě zaujalo a kterému bych odpustil i pár chyb, ale tady konečně jásám a nadšeně prohlašuji, že Stvořitel se povedl! V detailech sice často nedotažený a místy určitě né stoprocentní, ale jako celek mě prostě bavil. Bavil mě vtahující a velmi sympatický vizuál, bavily mě perfektní lokace, barvité prostředí i celý vytvořený svět a bavil mě příběh s celou jeho zápletkou. Akce je dost a ikdyž je menším mínusem absence vyloženě highlight bitvy, tak jsou přestřelky dávkovány ve velké míře, a tudíž jsem se nestíhal nudit. V závěru pak zafungovaly i emoce a dostali jsme i jakési citové zúčtování postav. Výsledek? Určitě ne tak našlapaný trhák, ve který jsme doufali a který bychom si chtěli po nocích pouštět znovu, ale na druhou stranu jistě úplně bezproblémová scifi jízda, která i přes menší detaily, pár uspěchaných scén a místy dost repetetivní recyklace scén útěk-boj-útěk-boj má co nabídnout a která si tu kino návštěvu hádám zaslouží. Fandové SW a režiséra si hvězdičku mohou přihodit, naopak diváci očekávající něco více si jednu zase strhnou. Jednoduchá rovnice. (27.09.2023)

Poslední velký film roku 2023 je po vynikajících trailerech tady a kdo měl kvůli přítomnosti Garetha Edwardse obavy ... ten měl bohužel pravdu. Stvořitel mi často připomněl začátky Neilla Blomkampa, který dokázal vytvořit za relativně málo peněz, krásné a fungující světy, které měly svou vnitřní logiku. Stvořitel skutečně vypadá famózně a rozhodně více připomene Camerona než libovolnou aktuální komiksovku. Roboti působí jako skutečné fungující stroje, stejně tak veškeré dopravní prostředky a hlavně je vše zasazeno do skutečného světa a přestože se většinou pohybujeme na polích nebo vesničkách, působí to výrazně lépe než hangár s modrým pozadím. V tomto ohledu je zde vše na svém místě ale velice brzy divák pochopí, že událost roku se před ním neodehrává. Úplně bych neodsuzoval ohraný příběh cesty dospělého a dítěte, nebezpečným světem, jelikož i na tomto jednoduchém tématu se dá vytvořit unikátní film (zdravíme Potomky lidí) ale zde je toho špatně více. Edwards nedokáže pracovat s herci a tím pádem vznikají naprosto nezajímaví hrdinové, ke kterým si divák nedokáže vytvořit vztah a už vůbec neuvěří vztahům jejich. Když pak dochází k dojemným momentům, které by měly donutit diváky uronit slzy, dostaví se spíše ironický smích a že se na emoce tlačí více než je zdrávo, ukáže natahovaný konec s naprosto zbytečnou tečkou (ti co viděli, určitě ví). Bohužel tyto chyby jsou natolik zásadní, že rozbíjí jinak oku lahodící podívanou, která nešetří velkolepými momenty, které ale nemají dostatečnou váhu, vzhledem k výše uvedeným problémům s postavami. Vznikla tak rozporuplná podívaná, která s velkými rozpaky dokáže ukojit hlad po blockbusterech a možná je i mírnou satisfakcí za odsun druhé Duny, ale nedostali jsme to, co bylo slibováno a přitom by to nebylo tak těžké dotáhnout. Profackovat líné scénáristy i Edwardse, který se tentokrát nemůže vymlouvat na zásahy ze strany studia jako v dobách Rogue One (které Edwardsovi rezervy měly také výrazné). P.S. Hans Zimmer absolutně nevýrazný. (28.09.2023)

Za mě lepší než jsem čekal, i když trailery naslibovaly mnohé. Bohužel jako u více (scifi) filmů posledních let tady není dotažený závěr, který působí nejen strašně zrychleně, ale vlastně v kontextu filmu nedává moc smysl. Je to velká škoda, protože vizuálně (a výtvarně/designově) jde o opravdu krásný film. Tady cítíte, že se každý dollar využil několikrát. Po pár týdnech od shlédnutí postupně dozrává i soundtrack, který rozhodně stojí za další prozkoumání. (01.02.2024)

Hodně mi to, což míním jako pochvalu, připomínalo Snow Crash (u nás jako Sníh) nebo Neuromancera. Tempem, množstvím frenetické akce, zvláštní melancholií, která tím vane, včetně, mimo jiné, hrdé škvárovosti. Pravda, možná by to pár minut navíc sneslo, aby některé motivy mohly trochu víc roztáhnout křídla, ale jinak je to velkolepá jízda, která mě stejnou měrou dojímala i držela v napětí na kraji sedačky. A vůbec to není tak hloupé, jak tu mnozí píší. // Stvořitele jsem před pár dny viděl znovu na UHDčku a měl jsem z toho ještě pozitivnější dojmy než z kinoprojekce. Jak mi to – míněno v dobrém – připomíná Snowcrash nebo Neuromancera, dvě velké kyberpunkové bible, už jsem psal (podobné tempo, hrdá škvárovitost se spoustou dramatických skoků, melancholická zastřenost), tentokrát mě ale trklo něco trochu jiného. Těžko se to podchycuje, ale tam, kde jiné hollywoodské velkoprodukce působí příliš staženě, uhlazeně a vykalkulovaně (vysoustruženě je možná to nejlepší slovo: cokoliv střapatého zaniká v procesu přísně kontrolované výroby), tam Stvořitel působí svěže živě a neučasaně, rozdrbaně – člověk má při sledování pocit, že ten film dýchá, žije si, nespoutaně, vlastním životem. Svět budoucnosti, který zobrazuje (vesměs neokoukané asijské lokace), také působí nebývale živoucím dojmem, což je, troufám si říct, dáno tím, že Edwards věnuje velkou pozornost různým formám života kolem nás – přítomností úplně obyčejných lidí a zvířat mimo hlavní dějovou linku (zvířata tu a tam i vtipně zasahují do děje), díky čemuž to nikdy nevypadá, že se film odehrává jen v nějakých netečných kulisách, ale že je opravdu zasazený v reálném světě, který si plyne vlastní cestou, který je plný jiných příběhů, což mi hodně připomínalo filmy od Terrence Malicka, od něhož tohle Edwards možná okoukal, kdoví. Všechno tady dýchá, i komplexní trikové záběry, Stvořitel je světaplný. Kolikrát se všechno zastaví a zůstane jen ryzí atmosféra: tropická bouře na obzoru, poletující netopýři, cvrkot hmyzu, vytáhlá silueta robota proti mrakům. Jasně, je tu samozřejmě spousta výbuchů a frenetické akce (pořád se bavíme o hollywoodském velkofilmu), ale jako by pro Edwardse bylo stejně důležité i tohle – všechny ta malá zajiskření života, díky kterým dokáže i sci-fi velkofilm s roboty a kolosální hi-tech architekturou vypadat hmatatelně, mít srdce. Stvořitel má v sobě – a tohle myslím zcela vážně – cosi až básnicky křehkého, podobně jako třeba Scottův Blade Runner, s nímž se v leccemž protíná i výtvarně. A bez mučení se přiznám, že tohle je něco, co pro mě bude vždycky mít mnohem větší hodnotu než jakákoliv vypravěčská rafinovanost nebo logická ucelenost, po které tolik lidí, kterým se film nelíbil, marně volá. Ze stejného důvodu mám koneckonců rád i podobně nedoceněnou krásu Ad astra Jamese Graye. (04.10.2023)

První blockbuster, jehož scénář kompletně napsalo AI? The Creator rozhodně zaujme působivou vizuální stránkou se zasazením do podmanivých lokací a místy výtečnou kamerou, jenže příběhově jde o amalgám všech možných sci-fi motivů a prvků (District 9, Chappie, Short Circuit, Terminator, Avatar atd.), až mi přišlo, že zde není k nalezení snad žádný originální nápad. První cca půl hodina je famózní, ale pak se to rychle rozmělnění do nekonečné cat-and-mouse naháněčky plné klišé a přešlapování na místě, což na konci vyústí tím nejpředvídatelnějším způsobem. Film se snaží být emocionální, ale ani trochu to se mnou nehlo, a to mi v posledních letech stačí fakt málo a většinou mě tyhle otec/dítě vztahovky dokážou namotat. I přes všechna negativa řadím film mezi nadprůměrné počiny v rámci slabé konkurence posledních let a rozhodně doporučuji si jej užít na plátně – IMAX umocní vizuální kvality a zaručí uspokojivý průtokový zážitek, který však každým dalším dnem od projekce víc a víc vyprchává. (26.09.2023)