Texaský masaker motorovou pílou

V Texasu je nějak rušno. Koncem sedmdesátých let tam začal řádit v jedné mýdlové opeře vychytralý naftařský sukničkář J. R. Ewing, ještě o něco dřív se ovšem dívky v upnutých tričkách strachovaly o svůj život, když se po okolí proháněl psychopat s kanibalskou rodinkou po boku. Alespoň tak o události vypráví Marcus Nispel, stejně jako před ním legendární Tobe Hooper. Vycházel ze skutečného případu bývalého zaměstnance jatek, v jehož domě policie našla 33 obětí, které mimo jiné likvidoval i motorovou pilou. Hooper roku 1974 s ultralaciným hororem solidně zabodoval, Nispel vzal několik sympatických teenagerů a natočil současný módní horor. A dalo by se napsat, že jde o horor dvou polovin. Zatímco v první se daří slušně budovat atmosféru texaského horka a je velmi solidně natočená (kamerové filtry, nápadité úhly snímání, výborné představení vedlejších vyšinutých postav), druhá je jen připitomělým pobíháním ve tmě (ač třeba s démonicky osvícenou barabiznou). Sic nabízí, stejně jako první polovina zajímavé kulisy, už jen ale natahuje stopáž o propálenou naftu v zapnuté motorovce. Nebo co se do ní lije. Mordy mladých jsou slušné, ale často mimo hlavní pozornost kamery. Ač to samozřejmě v roce 2003 mohlo vypadat tak, že leckdo odvracel zrak. Mě osobně víc bavili (kromě mokrého trička Jessicy Biel) členové rodinky, u které byl zřejmě incest naprosto běžnou zábavou. Jsou totálně mimo, takže hlavní zabiják, který si přikrývá znetvořený obličej cizí kůží, je vlastně takové přerostlé dítě. Michael Bay je cítit!! (13.09.2015)

Soundtrack Steve Jablonsky: 1. Leather Face ,2. He's A Bad Man ,3. Erin And Kemper ,4. Hewitt House ,5. Driving With A Corpse ,6. Kemper Gets Whacked/Jedidiah ,7. Crawford Mill ,8. Interrogation ,9. Andy Loses A Leg ,10. You're So Dead ,11. Hook Me Up ,12. My Boy ,13. Morgan's Wild Ride/Van Attack ,14. Mercy Killings ,15. Prairie House ,16. Final Confrontation ,17. Can't Go Back ,18. Last Goodbye , (13.05.2011)

Bezútěšnost prostředí zapadákova, kde člověk zastaví snad pouze pokud se mu porouchá auto, jsem cítil mnohem intenzivněji při sledování originálu, nicméně jistou dávku atmosféry Nispelův snímek má. Zdařilý je casting, představitelé místních buranských a primitivních obyvatel jsou opravdu nechutní a svojí vizáží a chováním dodávají snímku na působivosti. Ale zatímco při sledování Hooperova originálu jsem prožíval hrůzu, zděšení a znechucení z Leatherfaceovy rodiny, z toho panoptika úchylných kreatur, u Nispelova filmu se podobně intenzivní pocity nedostavily. Některé scény vypadaly sice efektně, ale působily dost nelogicky a závěrečná honička si neodpustila stokrát omletá klišé. Leatherface v Hooperově filmu byl pro mně uvěřitelnou postavou, podivín se značně zvrhlým koníčkem, ten Nispelův se oháněl motorovkou až příliš, takže jeho chování působilo nepřirozeně a mimo realitu. Asi proto jsem se nebál, hlubší prožitek se nedostavil a Nispelův snímek se tak v mých očích stal pouze jednou z mnoha teenagerovských vyvražďovaček. (17.07.2004)

Já osobně jsem toho názoru, že každej správnej fanda tohoto žánru, by měl mít mezi oblíbenými alespoň jeden pořadně poctivej a ničím neředěnej hororovej krvák. Je to zkrátka horor, kterej si na nic nehraje a hlavní postava Thomase Hewitta skvěle doplňuje řadu těch nejlepších psychopatických masových zabijáků jako je: Pinhead, Freddy Krueger, Jason Voorhees atd. Jednoznačně perfektní horor, který vřele doporučuji. (30.08.2014)

„Neexistuje nič, čo by nevyriešila šálka čaju.“ Páčilo sa mi to viac, ako Hooperov originál z r 1974. Niekto povie, že je to rúhanie. Ja nie. Remake ponúka sympatický kasting kladných postáv (Biel, Balfour, Tucker, Vogel, Leerhsen). Zlo je šialene charizmatické; démonický Leatherface je napokon paradoxne tým najmenej zaujímavým a prím hrajú pitoreskní, totálne zvrátení a nechutne sadisticko-úchylní obyvatelia vidieka, pričom niektorým k nezabudnuteľnosti stačí pár ľadových, neľudských pohľadov a  tri štyri vety (pracovníčka pumpy, dve pani v prívese). Najkultovejším spomedzi nich je nepochybne samozrejme drasťák všetkých drasťákov R. Lee Ermey (Olovená vesta). Ten si svojho šerifa neskutočne ťažko dáva. Ďalším výrazným plusom je perfektná sedemdesiatková atmosféra (soundtrack, kostýmy) a južanská dusná výprava, kde je také sparno, že sa kazí aj mäso v chladničkách (už tie úvodné titulky sú fajnovo naturalistické, nevraviac o ich dokončení na samom závere filmu). Snímka je nechutná a explicitná, napriek tomu zďaleka nie tak, ako by ste možno čakali (a ako naznačuje názov). Naopak, miestami sa režisér prekvapivo spolieha viac na atmosféru a postupné budovanie neznesiteľného napätia, než vyložený bitúnok. Pre mňa osobne najodpornejšími scénami neboli vešania na hák, ale v podstate „neškodné“ pasáže s nechtami (fuj) a s nájdením zubov (!!!). Z filmu na vás každopádne veľmi rýchlo prejde taký ten príšerný pocit skazy, keď všetko hnije a smrdí, všade lietajú muchy a mrvia sa červy (a do toho hlava vtedajšieho internetovo-filmového guru Harryho Knowlesa). Ak si niekto napriek tomu chce sťažovať na to, že je to málo hardcore, potom mu treba pripomenúť, že už cenený originál (jeden z pilierov hixploitationu) na tom po stránke násilia nebol nijako výrazne explicitne už v dobe premiéry a škandál a búrlivé reakcie vyvolával úplne inými prostriedkami, než otvorene zobrazeným gore. Okrem toho na mňa smutne doľahla taká tá melancholická atmosféra zmaru, kedy prichádzajú o život sympatické mladé postavy, ktoré majú celý život ešte len pred sebou a namiesto toho, aby si užívali a neskôr plánovali rodiny, im do životov bez pozvania vtrhla banda otrasných psychopatov a násilných zmrdov. V rovnakom roku do kín idúci (tiež hixploitation) Pach krvi je takisto moja srdcovka. Na oboch som bol v kinách a i keď obe majú svoje muchy (miestami doslova), neviem im dať iba 3*. Film napriek tvrdeniam z úvodu a záveru nie je adaptáciou skutočných udalostí, každopádne však ide o akýsi zlepenec viacerých šialených sériových vrahov. Kino Považan NMnV 2004 (12.11.2004)