5x2

Film o ničem a o všem. Dokonalá ukázka vztahu, kde se dva lidé nechtějí sebe vzdát a současně si chtějí ubližovat. Namísto běžné cesty se vydáváme od šedé reality všedních starostí, rodičovství a těžkých společenských obleků, k méně svazujícímu mládí. A každý krok (nebo vlastně ústupek, vzhledem k časovému uspořádání) je ukázkou toho, jak jsou vztahy podivné a přesto nepostradatelné (možná nejcennější ukázkou vztahové absurdity mi přijde absolutní oddanost po nevěře). Jediné, co mi lehce kazí požitek z podívané je fakt, že hlavní hrdina byl vlastně vždycky hovado. Tak proč by si s ním nějaká vůbec začínala? Ale možná v tom tvůrci chtěli vyjádřit tu největší vztahovou ironii. (28.02.2009)

Mám ráda obyčejné příběhy, ale tenhle je poměrně nezáživný a nudný. Zpětné vyprávění je na můj vkus použité naprosto nevhodně, asi jsem se měla zamyslet nad tím, jak tak pěkný vztah mohl tak špatně skončit, ale bylo mi to tak nějak jedno, hrdinové mě nepřesvědčili, že bych měla jejich příběh prožívat s nimi. (12.03.2006)

5x2, do tohoto součinu je citlivě vkódováno pět krátkých retrospektivních zastavení v životě jedné dvojice, pět pečlivě propracovaných dějových epizod odkrývajích proti toku času vztah Marion a Gillese, sledujeme pět jako by filmových nápověd, promyšlených indícií, se kterými by asi měl vnímavý divák vystačit a i přes takovou vypravěčskou úspornost pochopit nevyhnutelnost právě takového konce, tedy filmového začátku, můžeme si domýšlet jaké ty jejich společně prožité roky asi byly, opravdu nádhera, i když hodně trpká, přesto zřejmá nádhera, poučná, hodná hlubšího zamyšlení, právě s ubíhajícím dějem jsem si stále ostřeji uvědomoval tu nevyhnutelnost konce jejich vztahu, tu nezvratitelnost, vycházející již z počáteční povahové nesourodosti obou, ten přehlížený nesoulad, ti dva nikdy neměli být spolu, měli se bez zájmu minout, ale osud jim připravil jiný životní scénář. (07.07.2012)

Ozon jako režisér dokáže z herců vymáčknout maximum, ale jako scénarista je bohužel průměrný, protože nedokáže dát vztahové studii čtvrtý metafyzický rozměr (jak to dokázal ve svých nejlepších dílech Bergman). Když film začíná rozvodem, čekáme na odhalení, kdo je ten zlý a kdo je ta oběť, ale dostane se nám studie dvou slabochů, která je sice skvěle zahraná, ale "udělování bodů" se děje mechanicky (každý příběh zobrazuje jednoho z partnerů v dané situaci jako slabocha) a divak je sice stimulován rozumově, ale nikoliv emočně. Film vhodný pro přednášky o partnerských vztazích, ale pro běžná kina je v něm málo života. (04.11.2010)

Formálně krásně natočené nesouvislé cosi, co na mě působilo dojmem snahy o dekadenci či morální pobuřujícnost. Co na tom, že především hlavní představitelka je krásná a krásně proměnlivá jako den a noc, když všechno okolo ní vyvolává nutkání opakovaně se ptát: "A čemu se jako divíte?" 5x2 je pro mě sledem dobře zahraných, ale naprosto oddělených epizod, v nichž vystupují titíž herci. Trik s přeházením času jenom brání vidět, že tradiční chronologií obdařený příběh by absolutně postrádal logiku, která je sice lidským citům na hony vzdálená, ale i tak jsou v této oblasti jisté meze. A od toho právě máme rozvod a takové moderní vymoženosti:) Zkrátka a dobře, v tomto případě platí, že ozón je k životu mírně řečeno nepřívětivý. 50% (18.06.2008)