Okno naproti

Každý moderní film má svého buzeranta. Tady si autoři námětu už nevěděli rady a tak do role teplého obsadili nebohého ztraceného židovského starce Davida. Jinak je to velmi dívatelné a dobře zvládnuté drama. Nejvíc se mi líbila nenápadně krásna Giovanna ( Giovanna Mezzogiorno) a pohled na její obyčejný život ve slepičárně, s manželem a neustále otravujícími fagany. Film vlastně vypovídá o tom, že je-li někdo v roce 1943 v Římě žid, navíc gay a ještě se dopustí vraždy, má o srandu postaráno na celý život. (17.11.2011)

Zložité ľudské osudy v príbehu s niekoľkými rovinami, ktoré sa nám postupne odkrývajú. Prierez životom staršieho muža, ktorý dočasne stratil pamäť a zároveň príbeh nenaplnenej lásky dvoch susedov, ktorí sa potajme navzájom pozorujú cez okná naproti. A to všetko za doprovodu úžasnej hudby. Film, ktorý ma neskutočne dojal. (04.07.2013)

Průměrný film, na který jsem v klidu zapomněl dřív než skončil. Dvě dějové linky (stařec se ztrátou paměti vs. milostná aféra se sousedem) mi přijdou jaksi uměle spojeny a kdyby se film zaměřil jen na jednu z nich možná by to dopadlo líp. Tak nesympatickou hlavní postavu jako byla po většinu filmu Giovanna už dlouho nepamatuju. Ještě že aspoň ten konec nedopadl tak konvenčně, jak jsem se bál. (12.05.2009)

Viděl jsem to ve Varech, a i když téma slibovalo zajímavou podívanou, v hlavě mi utkvěly především jen záběry ulic a města, ale nějaké to vnitřní lidské drama ne. Vlastně se v podstatě ani nic neděje, vzájemné ovlivňování a vazby jsou načrtnuty povrchně, takže o to povrchněji pak člověk vnímá i konec filmu. (06.01.2013)

Slepice z drůbežárny se zamiluje do slizkého panáka odnaproti, i když má doma docela sympatického manžela + skvělého otce svých dětí. Mraky významných pohledů, dramatických smyčců a debilních dialogů, příběh nula. Řemeslně zvládnuté (proto ta *), ale kdybych se na to měl dívat ještě jednou, ustřelil bych si raději hlavu. (16.08.2004)