Fajčenie spôsobuje kašeľ

Francouzský provokatér Quentin Dupieux se opět hlásí a svým antikuřáckým manifestem (jež je ve skutečnosti parodií na komiksovky) pobavil publikum v Cannes i Karlových Varech. Jeho svižná taškařice představuje Tabákovou patrolu, pětici superhrdinové, kteří své nepřátele porážejí silou nikotinu, metanolu a dalších škodlivin, jejichž spojením dokážou vytvořit rakovinu. I největší klaďasové světa si však občas potřebují odpočinout, a tak jsou svým krysím šéfem posláni na kempovací teambuilding, během něhož si vyprávějí strašidelné historky. Tyhle příběhy samozřejmě nejsou příliš vypointované, ten nejlepší z nich dokonce ani uspokojivě dokončený, ale stejně jako rámující superhrdinská linka patří mezi to nejvtipnější, co lze na festivalu vidět. Zjevná lacinost triků ještě umocňuje sebereflexivitu a parodování principů komiksových filmů - včetně skákání v čase, nelogicky fungujícího světa, nevysvětlených schopností postav a tak dále. Jen škoda, že výsledek není ani frenetickou obskurností, ani promyšlenou satirou, nýbrž se jedná především o Dupieuxův freestyle, z něhož se některé nápady chytnou a jiné ne. (07.07.2022)

Jsem velice mile překvapen. Tady jde pouze hodnotit film jako celek, ne jednotlivé dějové linky, protože bez nich by ten film byl celkem nuda. Parodie snad na všechny superhero filmy a hvězdičky s nadpřirozenými schopnostmi. Tohle prostě musíte vidět, protože se budete celých 80 minut smát a koukat s otevřenou pusou. A když si počkáte na potitulkovou scénu, obdržíte třešničku na dortu. (06.07.2022)

Film, kterému se na KVIFF přišel zasmát sám předseda české vlády a jeho ochranka, ale hlavně dost dobrá parodie na superhrdinské blockbustery a na seriály našeho mládí (kromě Strážců vesmíru samozřejmě taky Želvy Ninja). A když vás začnou nudit nekonečné dialogy mezi členy Tabákové patroly, dojde na táborákové vyprávění hororových historek, jaké jste ještě neslyšeli. Škoda slabšího závěru. (31.07.2022)

Strážci vesmíru se můžou jít zahrabat – proti bezpráví totiž zasahuje Tabáková patrola, která nejenže likviduje protivníky v gumových želvích oblecích, ale také vás poučí o škodlivosti kouření. V osobní rovině se jim však moc nedaří a vztahy mezi nimi jsou na bodu mrazu, proto jsou posláni do lesa na teambuilding, který má utužit jejich spojitost. Pětice superhrdinů v latexových teplákovkách jsou vážně idioti k pohledání, ať už přechytralý obtloustlý vůdce, nebo černoch s obřím předkusem à la Dvejn Dybly. Mužské oko potěší dámské osazenstvo patroly… ty jsou však trošku jednodušší a navíc doslova šílí po svém šéfovi - plyšovém krysákovi, kterému v každém záběru vytéká z huby zelený sliz. Už do tak krátké stopáže je vměstnáno několik mini povídek, kterými si patrola zpestřuje čekání na další prácičku. Totální úlet, ve kterém se režisérovi nedá upřít originalita (ostatně jako u většiny jeho tvorby) a po celou dobu si dělá to, co chce… chci mít ve filmu mluvící rybu, ledničku se samoobsluhou v podobě prodavačky, zaostalého pásového robota, tak šup tam s tím. A příběh o drtičce dřeva je krásně vyhnán do absurdnosti. „Vážně jsem v pořádku.“ ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■ (14.11.2023)

O čem ten film je? Stejně jako u skoro všech Dupieuxových filmů je to úplně jedno, když je to jen hra s diváckými očekáváními a jelikož si Dupieux neustále dělá co chce a jeho fanouškům absolutně nevadí, že je vše utržené ze řetězu a prvky a dějové linie se náhodně objevují a zase mizí, asi se těžko jinak než pocitově dá říct, který z jeho filmů je lepší a který horší. Pro mě je jeho vrchol Steak a Rubber, pak už mi sedla jen Realita a tam to někde končí. A od té doby, co točí každý rok aspoň jeden film, mě míjí ještě víc a to hlavně díky tomu, že má jeden absurdní nápad, který na začátku vypadá velice slibně, ale pak ho absolutně nikam negraduje. Proto se mi nelíbila Jelenice. Tady jsem vnímal další velký freestyle, kde je úplně jedno, co se stane a co z toho vyleze, ale vzhledem k tomu, že se z toho stane takový polo-povídkový film, dokázal jsem se do toho víc dostat a víc se bavit nad nejedním zajímavým absurdním nápadem. Těch tu má Dupiex naštěstí dost, hlavně ve dvou hororových povídkách nebo v podobě věčně slintajícího pana Třísky, jen je zase podává tím svým stylem, kde vše absurdní jako by bylo normální a vy z toho musíte veškerou absurditu vytušit. Což je styl, který mám jinak rád a baví mě, ale u Dupieuxe je takový podivně odtažitý a tak často chápu vtip, ale nesměju se mu. Vlastně ke každému jeho filmu píšu to samé a stále jsem z žádného nedokázal být nadšený nebo aspoň nadprůměrně spokojený. Určitě se k němu do konce roku ještě vrátím, protože tohle mi sedlo nad očekávání a chci se přesvědčit, jestli to nebylo jen svéráznou parodií superhrdinských, sci-fi a hororových filmů. Nejvíc mě ale stejně baví, jak naprosto lhostejně ji podává a jak se pak může bavit nad tím, jak někteří v jeho filmu uvidí poctu, další zase výsměch a jiní zase závažnou ekoagitku. Pro každého něco a přitom na tom Dupieuxovi nezáleží a jen to tam prostě má. V tom je nejdůmyslnější a baví mě tím i ve svých slabších dílech. 3* (17.05.2024)