Štastné konce

Takové plácání od jednoho pošramoceného osudu k jinému a hledání té správné cesty v trošku silně dramaturgicky uvolněném balení. Upřímná, lehce nezávislá, nevypočitatelná a tak trochu allenovsky pojatá tragikomedie Dona Rosse se mírně utápí v plochosti. Je to všechno o jednom tempu, o jedné rovině, která prakticky nevyzdvihne několik možných emocionálních/dramatických vrcholů. Různě se proplétající mozaika tak nemá takový dopad, jaký bych rád. Naštěstí jsou tu zajímavý herci. Mistryně vedlejší charakterních postav Maggie Gyllenhaal je opět dokonalá. Její postavy, které mají byť sebemenší prostor, tak o to důležitější mají úlohu pro vývoj děje. Překvapí/potěší i Bradford, Arnold nebo Lisa Kudrow. Můj černý (komediální) kůň to není, ale proč ne!! 65% (14.11.2009)

Niekto sa snažil silou-mocou spraviť umelecký film, ale vznikla len spleť nudných príbehov s príliš veľkým množstvom postáv. A hoci som veľmi liberálny, tu tých homosexuálnych postáv bolo aj na mňa priveľa. Navyše tie titulkové dovysvetľovačky scenáristu boli dosť otravné. Na priemer to ťahajú len herci, zvlášť Maggie Gyllenhaal. (26.01.2008)

Krásná směs životních příběhů poskládaná citlivě dohromady. Nečekají nás žádné šílené zvraty, ale postavy prožívají dosti zajímavý život, takže se nudit nebudete. Neříkám, že forma je nějak převratná, ale jedná se o poctivou filmařinu s příjemným hereckým obsazením. "Když jste gay, nemůžete se cítit špatně, když vám urolog řekne: "Jo. Vybral jsem si tě."" (19.11.2006)

Určitá snaha o invenci v americkém nezávislém dramatu by tu byla. Náhodné popisky, jakože dovětky k jednotlivým postavám, jsou hrozně fajn a dost mě to s jednotlivými postavami sblížilo. Jenže jak jsem některým rozuměl víc a některým míň, tak výsledný dojem stejně byl klasický neurážlivý průměr, na který se dalo podívat, ale za týden už o něm nevím. (21.12.2017)

Někdy se průser může časem ukázat jako výhra, někdy je to naopak. Jaký si to uděláme, takový to máme a určitě nás každej náš krok jednoho krásnýho dne stejně dohoní, ačkoli ... bylo by fajn, dát si to nanečisto a pak, podle úhlu dopadu, se vrátit k bodu A a začít znovu. Nedumejte, co vám ta mozaika připomíná, nesrovnávejte, prostě koukejte a spíš než ve filmu, se pohrabte v sobě, nemusí to bejt jalovej vrt. Tenhle film si na nic nehrál, byl tak všední a obyčejnej, až to bylo hezký. (28.08.2008)