Blízko

Blízko je dějem relativně prosté, emocemi však extrémně nabité drama, které stojí na výborných hereckých výkonech (zvlášť dětským hercům poklona) a zejména citlivé režii Lukase Dhonta. Je to hodně slzodojné, ale nikdy prvoplánově, režisér dokázal najít skvělou harmonii v tom, jak emoce dávkovat. [KVIFF 2022] (23.07.2022)

Mal som tento film nahraný vyše dvoch týždňov a stále som sa nemal k tomu, aby som si ho pozrel. Podvedomie zafungovalo bezchybne. Svoju úlohu nezohralo iba to, že som cca o 70 rokov starší ako hrdinovia filmu, že tempo filmu bolo pomalé, ale najmä to, že už sa mi nedarí vidieť film, v ktorom by neboli zastúpené marginalizované menšiny a ich problémy. Nie som proti tomu, aby sa takéto filmy nakrúcali. Iba nikto nemôže odo mňa chcieť, aby som pri ich sledovaní ujúkal nadšením. (02.02.2024)

Svět dospívajících je jako svět dospělých plný emocí, které dokážou pohladit, naplnit a rozveselit, stejně tak jako i ranit, vyprázdnit a rozesmutnit. Blízko je na první pohled nenápadný snímek ze života, který má však jímavou hloubku a dokáže v silných, ale nijak přehnaných a podbízivých dávkách z diváka vyždímat emoce a probudit v něm empatii s děním na plátně (či obrazovce). Třináct nebo třicet let?! Dojde-li mezi blízkými k rozkolu, zasáhne je to stejně silně, a ne všichni se s danou situací dokáží vyrovnat. S případnou tragédií se poté člověk vypořádává po svém, úměrně svému věku a chápání světa. Blízko by však nebylo příběhově tak působivé, nebýt úžasně přesvědčivých hereckých výkonů, hlavně v případě představitelů Léa a Rémiho, kteří se rolí dvou postupně se oddalujících kamarádů ujali na výbornou. Naposledy mě takovým způsobem na poli dramat zasáhl Otec, který byl naprosto z opačného konce lidského života. P. S. "Buď svým blízkým vždy nablízku!" (06.01.2023)

Blízkost druhého člověka je to nejcennější, s čím se můžeme v životě setkat. Něžné kamarádství, setkaly se dvě citlivé bytosti. Dospívání je nesmírně těžké období. Osamělost, kterou cítil Rémi po zradě kamaráda byla taková, že se nedala snést. A vina, kterou pociťoval Leo, byla obrovská. Přesvědčivé herecké výkony obou hlavních dětských hrdinů, působivá hudba, citlivá režie. ( Jak se vyrovnat se sebevraždou velmi blízkého člověka, to nevím. Snad jen pokusit se pochopit tu nesnesitelnou bolest.) (23.07.2024)

[3,5*]     "Léo? Čo sa medzi vami stalo?"     Citlivo nakrútená dráma s nevšedným a nápaditým pojatím, čo sa týka spôsobu snímania i rozprávania. Kameru, krásne presvietenú, akoby slnkom zaliatu, môžem len a len pochváliť a výnimočne nenamietam ani voči použitiu mnou neobľúbenej ručnej kamery. Spôsobom rozprávania ide o akúsi filmová poéziu, snáď okrem zásadného zvratu asi v strede filmu sa v podstate takmer nič nedeje, film si len tak voľne plynie. Spočiatku som s tým štýlom trochu bojoval, až tak ma to nechytilo, ale postupom času ma atmosféra filmu dokázala pohltiť. 13-roční chlapci Léo a Rémi sú nerozluční priatelia, ktorých hlboké priateľstvo je vystavené konfliktu, keď sa viac "chlapčenský" Léo snaží zapadnúť do chlapčenského kolektívu, čo útlocitný Rémi dosť ťažko znáša. Ich príbeh pozostáva z dvoch odlišných polovíc. Tá prvá je skôr v znamení bezstarostnej idylky (s občasnými náznakmi konfliktu), ktorá sa ale po spomínanom zásadnom zvrate zvrtne na bolestivú drámu, veľmi intenzívne podanú. Léo (veľmi presvedčivý Eden Dambrine), ktorý je v centre rozprávania, je výborne napísaná postava, citlivý chalan (zožieraný výčitkami svedomia), ktorého motivácie sú celkom pochopiteľné a divák sa s ním dokáže stotožniť. Body navyše u mňa film získava za pôsobivé zakomponovanie ľadového hokeja, ktorého som veľkým priaznivcom ako amatérsky hráč (dokonca som mal veľmi podobné zranenie ako Léo - zlomeninu zápästia).     "Bolo to kvôli mne. Je to moja vina." (28.07.2024)