Korzet

Ve Fincherově adaptaci A Girl with a Dragon Tattoo je krátká scéna, kde po infarktu stařešiny bohatého rodu, se jeho odcizení příbuzní sejdou v čekárně nemocnice. Jedna z nich, asi šedesátiletá žena, ze které od začátku vysloveně prýští její zbohatlická nadřazenost, si zapálí cigaretu. Přijde k ní zdravotní sestra a a upozorní ji, že zde se kouřit nesmí. A ta ženská neřekne ani slovo, jenom se na dvě vteřiny podívá na onu sestru. A v tom pohledu je tak monumentální míra povýšené arogance a pohrdání, že jsem okamžitě chtěl mít na stole spin-off jenom o ní. A mám ho! A nezapomínám být vděčný. K naprosté satisfakci mi zde stačilo, aby Vicky Krieps prostě akorát neslezla z plátna, což naštěstí bylo splněno. Vychutnával jsem si každé gesto, každý posunek, ten sebemenší pohyb jakékoli části jejího těla. To vše je navíc v perfektním souzvuku s tempem filmu, které jak se blíží svému závěru, zpomaluje až téměř zastaví. A v těch momentech je nejlepší. Bez těch hýčkaných anachronismů, které nejsou ani zajímavé, ani originální, bych se sice obešel, ale jakmile si Krieps připálí další cigaretu, jsem prostě bezbranný. (13.02.2023)

Inu, jsem rozpolcená. Vypadá to všechno nádherně a na Vicky Krieps bych se dokázala dívat celé hodiny bez nějakého zvláštního důvodu - nebo jsem si to alespoň doteď myslela. Bohužel se mi docela brzo po začátku filmu začaly vnucovat myšlenky, jestli to není tak trochu o ničem. Ke krutosti Favoritky to má daleko, a přirovnávám to k ní, protože takovou ambici bych si v Corsage asi přála najít nejvíc - i vzhledem ke konci, který jako by se k dosavadnímu průběhu filmu vůbec nehodil a který ve mně vzbudil touhu, aby mu předcházelo něco stejně sveřepého a sebejistého. Málo zacílené, moc balastu. (19.01.2023)

"Milujeme ty, kdo nás milují takové, jací bychom rádi byli." Na KVIFFu snímek označují jako "provokativní drama", což, při vší úctě, se mi zdá provokativnější, že jsem si dal na Štědrý den několik panáků mandlovice, ale na druhou stranu není to nic, co bych měl u tohoto filmu postrádat, ba vytýkat mu. Zasazovat historické postavy do fiktivních situací s feministickou perspektivou a popovou hudbou není nic nového, takže v mém případě asi také nic, ať už pozitivně či negativně, rušivého. Velmi zjednodušeně shrnuto - film se mi líbil, i když na tom trapně konvenčně z velké míry budou mít vliv historické okolnosti a nesmírně zajímavé skutečné postavy; subjektivně jsem naopak moc nedával paradoxně jistou bezpohlavnost některých scén, esteticky slušivou, leč trochu divnou oprýskanost císařských kulis a fakt divný konec, který krom své rádoby úderně-symbolické pointy jakoby vůbec neřešil, že ta loď vypadá jak z 21. století a že by se občas mohla retušovat nějaká ta nálepka aspoň. (26.12.2023)

Lehce anemická záležitost tak nějak napůl nakročená k radikálnímu feministickému statementu a napůl k tradičnější impresi ze života celebrity, která boří zažité představy o krásné císařovně. Krieps je opět vynikající, ale režijně to dost kulhá, je to upracované a občasné provokace typu chlapa s náušnicí, zapomenutého mopu nebo moderní hudby to úplně nespasí. Kreutzer se vrací k oblíbenému tématu ženského neklidu, překonávání vnitřní sešněrovanosti, přidává kus císařské impotence a mrtvolných habsburských konvencí. Vlastní korzet konceptu to ale úplně neprodýchá a výkřik vzdoru v tom spíš zaniká. (01.07.2022)

RECENZE: Fenomenální Vicky Krieps. Přesto Korzet budí rozpaky - Českokrumlovský deník Solidní podívaná, působivé kostýmy, snaha o demytizaci a výborná Vicky Krieps. To vše lze filmu Korzet připsat k dobru. Co je mu však třeba vytknout? Předně až úzkostlivě jednotvárná nálada, v níž jako by postavy byly opojeny oparem věčné deprese. Dále patrný náznak tendenční vyumělkovanosti, jež zejména ve finále bije do očí až běda. A v neposlední řadě pak filmařina bez špetky invence, přesně zapadající do šablon životopisných portrétů. Každý záběr Vicky Krieps v roli císařovny Sissi je sice sám o sobě úžasný, avšak v rámci celku je Korzet až překvapivě krotký a korektní, téměř bez nápadu a doslova pak bez hýřivosti s jakou před lety odvyprávěla svou Marii Antoinettu režisérka Sofie Coppolová. Nutno uznat, že i jiskřivé momenty se chvílemi dostaví; což ovšem není zásluhou režie, nýbrž Krieps, která si roli slavné ženy vychutnává opravdu se vším všudy a s elegancí zvládá i prázdné obrazy. Hereččina světového talentu si publikum všimlo již pár let nazpátek, kdy excelovala v rozlučkovém filmu Daniela Day-Lewise Nit z přízraků. Také v Korzetu ohromuje Krieps diváky nenápadnou rafinovaností svého projevu, leč možností zde nemá až pohříchu tolik, kolik bychom si přáli. Tvůrci v čele s režisérkou Marií Kreutzerovou se zjevně rozhodli natočit realisticky úspornou verzi života Alžběty Bavorské, docela oproštěnou od idealistické série s Romy Schneiderovou, přesto posilněnou o motiv úsilí ženské emancipace i svérázný přístup k historickým faktům. Záměr jistě chvályhodný, výsledek je ovšem rozpačitý a srdce zůstává na pochybách. Slovy klasika: Korzet zkrátka nenaplňuje vlastní potenciál a nedokáže zodpovědět otázky, které vzhledem k subjektu svého zájmu zákonitě vzbuzuje. Dost však bylo kritiky. Je třeba vztyčit hlavu a říci, zda je Korzet filmem výjimečným, obstojným či špatným. Klíčem k rozuzlení je optika, s jakou diváci k filmu přistoupí. Pokud Vám stačí vyprávění o jakékoliv bezejmenné postavě historie, bojující nejen s manželem – císařem, ale hlavně sama se sebou, zaobalené do víru krásných kostýmů a doplněné o skutečně mimořádnou herečku, pak si k hodnocení můžete směle přičíst deset procent. Jdete-li na film výhradně o osobnosti Alžběty Bavorské s očekáváním nosného dramatického konfliktu a velkolepé dobové výpravy, čekejte zklamání. Korzet je totiž dílem spíše minimalistickým a niterným, což vyžaduje diváckou náklonnost. Šanci si v záplavě pofidérních titulů v nabídce kin nicméně dostat zaslouží. A že s reálnou Sissi nemá hrdinka ve výsledku mnoho společného? Nezajímá! Krieps Vás dokáže přesvědčit. 65% (14.04.2023)